A poznává i to, že se musel s Reginou rozejít, neboť jeho úkol na zemi je jiný, než se nalézt v manželství, což v době odřeknutí zasnoubení pouze tušil a to na základě své trudomyslnosti, která plyne nepochybně z jeho "vita ante acta", z provinění jeho otce (a posléze i provinění vlastního, zde je míněna Kierkegaardova návštěva nevěstince, z něhož v panice utekl - byl to jeden z dalších bezesporu traumatizujících zážitků na celý život).
Ten (otec) nejenže ve dvanácti letech (coby nuzný pasáček) proklel Boha, ale poté se zřejmě dopustil i pochybení sexuálního, jak nás o tom zpravují záznamy v matrice. Kierkegaardův otec se jako vdovec podruhé oženil (se svou služebnou) rok po smrti své první ženy, která mu nemohla dát dítě. Jeho druhé ženě se dítě narodilo již za čtyři měsíce po svatbě - je na místě úvaha, zda poměr Kierkegaardova otce se služebnou nezačal ještě za života jeho první ženy. Z tohoto usuzuje mladý Kierkegaard na rodinné zatížení dědičným hříchem a veškeré své konání a prožívání se mu promítá (jako člověku hluboké sebereflexe - v tom je další výrazná paralela s postavou svůdce) výhradně přes tuto optiku. Nakonec se stylizuje do postavení "Božího špiona", jenž nám zvěstuje opravdovost křesťanského poselství - tématu vztahu konkrétního člověka a křesťanství věnoval Kierkegaard nesmírnou péči, jejímž výrazem jsou jeho vyzrálé spisy Bázeň a chvění, Nemoc k smrti a další.
Kierkegaard toho na sebe prozrazuje poměrně dost, pokud budeme pozorně sledovat jeho text a máme nějaké povědomí o jeho vlasním životě. Neznamená to ale, že je snadno přečtitelný, již proto, že Kiekegaard s oblibou užívá nejrůznějších příměrů a obrazů (zpravidla pro navození nálady, přístupu, podobnosti, příkladu atd.) - Svůdcův deník není v tomto vyjímkou.
Je dlužno se krátce zmínit o postavách, které se v příběhu vyskytují. O svůdci bude řečeno níže mnohé, tedy jen náznakem - jak již bylo zmíněno výše, je to člověk založený esteticky, požitkář usilující o prožitek okamžiku.
Ale jestli se nám alespoň částečně čitelý zdá K., tak Cordelie nikolivěk - poznáváme to ze třech jejích dopisů adresovaných K. po jejich rozchodu.