zruší zasnoubení, aby nic nestálo mezi ní a tím, kdo toto napětí způsobuje. Samotný okamžik zrušení zasnoubení je vylíčen jako rozvolnění pout a cesta svobody na křídlech osvobozeného. Cordelie tedy byla svedena, ale ideou, které K. slouží.
Cordelie tráví následující dny na venkově s K. ujištěním, že opravdu svoji budou jen ve svobodě - "Nebudeme potřebovat žádný prstýnek.". Je přitom daleko od K., jenž prožívá naplno okamžik, o který tolik usiloval - protiklady mizí, sám K. se cítí být blízko Bohu. - K tomuto existuje dokonalý básnický příměr z dílny textaře Michala Horáčka:

...Ty vznášíš se výš a výš, vidíš modrou zem.
V jednom záblesku náhle víš - je ti přístavem.
Chtěl jsi nejčistší krásu znát, teď znáš alespoň směr,
snad najdeš ji v harmonii sfér...

(možno slyšet ve skladbě "Pán výtahů" na albu Michaela Kocába: Povídali, že mu hráli. Panton 1988)

Celá duchovní architektura se uzavírá, hudba, jenž ji naplňovala, se ztišuje. To Cordelie mu umožnila vychutnat tyto pocity. A on na oplátku v ní vzbudil hrdost, která ji přesvědčila o tom, že to byla ona, kdo měl toho vztahu již dost.

..................

Co chtěl Kierkegaard postihnout tímto Deníkem, jenž je první částí jeho díla "Buď - anebo" ? Psal o sobě pro druhé anebo o druhých pro sebe ? Na pouhou etudu je to příliž velkolepé - a když, tak Kierkegaard se zde projevil jako Chopin lidských vztahů. Povýšit prostý příběh na neobyčejně bohaté drama - nalézt neobyčejně bohaté drama v prostém příběhu. A taky krásu a poetiku. V jednom záblesku okamžiku - momentu věčnosti.
Příběh K. je ale svým způsobem neobyčejný, neboť je neobyčejně vyprávěn a především pak je mu neobyčejně dobře rozumět. Stejně tak Kierkegaardův život byl pro něj samotného neobyčejný právě proto, že ho dokázal neobyčejně nazírat - pro člověka není rozhodující dění samotné, ale to, jak tomuto dění rozumí. Více něž kde jinde zde vystupuje Kierkegaardova teze, že "pravda je subjektivita"
Deník je o člověku estetického založení. Takovým byl v mládí i Kierkegaard, pak byl však seznámen s některými skutečnostmi a další souhra náhod dala vzniknout jeho pocitům trudomyslnosti. Od té doby mu nedá cit pro upřímnost k sobě i druhým začínat vztah bez předchozího vyjasnění oněch skutečností. Stal se nepochybně jiným a nebo bychom měli snad říci, že přestal být "jiným" a stává se sám sebou. Každopádně je na cestě. Vykročil.
Otázky a úvahy nebudou brát konce, podobně jako i nikdy neskončí příběh svůdce.