i lásku, jako něco,co vyvěrá ze zmatku a chaosu, z nevíry - "Zezadu ji musí nahlodávat hluboká, tísnivá noc, z níž pak vyraší kvítek lásky."
Cordelie již teď plně chápe, že zasnoubení je přítěž jejich krásnému vztahu, stojí mezi nimi a ona chce mít K. co nejblíže sebe. Navíc je zasnoubení formálním zveřejněním lásky a tedy "...působí rušivě, když o našem vztahu vědí i jiní lidé...láska získává smysl, jen když o ní nikdo cizí neví...", píše K. Cordelii.
Právě zmíněná myšlenka je podle mého soudu výrazným příspěvkem do diskuse o problému lásky jako lidského vztahu, proto by bylo věčná škoda ji nechat v poklidu odeznít - Kiekegaard zde směřuje k pojetí lásky ne nepodobnému pojetí Saint-Exupéryho, když tento zmiňuje v Zemi lidí, že "láska je, když se dva dívají stejným směrem, nikoliv sobě do očí" a tedy se de facto nevidí. Jejich vztah je založen na jistém (ale nepopsatelném) tušení, je to vztah tzv. "v skrytu", téměř až nabývající podoby "punkevního života", jehož koncept v nárysu podává výše již jednou zmíněný "kníže českých básníků" Ivan Diviš:
Pracovat veřejně, lidem na očích a to čestně
končí vždy jako sopel, který než dopadne na zem
promění se v popel. Přesvědčil jsem se o to
a tak mám právo to říct.
Je tedy nutno pracovat punkevně,
jako pracuje minerální voda v jeskyni, kde nárůst milimetru
stalaktitů trvá deset tisíc let. Rozhodneme-li se
k takové práci bez odměny a k tomu v podzemí,
skytne naše dílo trvalý účinek
a my sami zůstanem nezranitelní.-
sbírka Tresty (1993), text č. 14
O takovémto vztahu nikdo neví a není vlastně ani záhodno, aby o něm někdo věděl, je to vlasně jeho základní podmínka - vzpomeňme na příběh Romea a Julie.. Jen takový vztah, který je tajemstvím, má naději na naplnění - je ochráněn před zásahy druhých, je intimní záležitostí, tichou dohodou neutočící proti nikomu, tajemno zaručuje originalitu a nenapodobitelnost a především lépe vyhovuje lidské niternosti, kterou neradno vláčet všemi kalužemi a pod každým okapem. Je pak snad více prostoru pro hru mezi dvěma lidmi, když oba mohou vyložit karty. Tajemno dává ale možnost prohloubit toto nahlédnutí druhého ještě více - lidská přirozenost a lidské zkušenosti nás nutí chránit se před neproniknutím okolí do našeho soukromého prostoru, proto lze nahlížet lidské vztahy jako smysluplné odstupy od druhých i od světa. O to více pak záleží na prostředcích komunikace člověka s okolím - na nich a zvláště pak na naší snaze se domluvit a překonat jinakost okolo nás pak záleží nastavení tváře (Emmanuel Lévinas hovoří o fenoménu tváře), jenž je výzvou k domluvě a ubezpečuje ostatní o naší čestnosti.