A právě na poctivosti (jak ji sleduje i Kiekegaard ve Svůdcově deníku) je pak založen opravdový vztah dvou sebevědomých osob, tedy těch, kteří "vědí o sobě samotných i o sobě navzájem". Opravdovost vztahu zde napomáhá prolamování totality, před níž musíme bránit především sama sebe. Jak je to tedy s Johannesem a Cordelií - dívají se do tváře, nebo jdou vedle sebe ?
Brzy tedy doje ke zrušení zasnoubení a to samotnou Cordelií. K. nejde o nic víc, než jen nepřijít o tuto svůdnou podívanou, kdy se naplno projeví Cordelina odvaha, o níž K. neustále usiluje. I tento moment by mohl být považován za ohlas přímo Kierkegaardových prožitků. Nabízí se zde paralela s momentem, kdy i Regina projevila nebývalou a na dívku tehdy až troufalou odvahu a to, když sama vyhledala Kierkegaarda u něho v bytě s cílem ho svést (snad dokonce) k souloži, a to s cílem ho k sobě tímto činem (a snad i jeho případnými následky) připoutat. To vše krátce poté, co jí dal košem. Tomu by odpovídal Kierkegaardův deníkový zaznam, v němž si poznamenal, že "...mu jednou ukázala, kam až je schopna zajít..." a nedělejme si iluze - zhrzené děvče jejího temperamentu (a že to musel být nějaký temperament, když se na něj chytil i trudomyslný rozervanec, vědomně obtěžkaný dědičným hříchem) by bylo schopno čehokoliv, což teprve výše uvedeného. Tolik ho chtěla mít a co on ? Co jí řekl, když se ho otázala na manželství ? "Jednou snad...tak za deset let, až se vybouřím, potom budu potřebovat mladou krev, abych se omladil...". Co vy na to ? Není to přílišná troufalost, hledat i takovéto spojitosti ? Z úcty ke Kierkegaardovi ho napříště ušetřme připomínání jemu jistě nepříjemných skutečností, i když právě díky nim byl takovým, jakým byl a také prostřednictvím nich pochopil cestu k sobě samému, k svému účelu.
Právě proto se hodlám provinit proti svému předcházejícímu slibu a vzpomenu, že i dále nacházíme některé odkazy na Kierkegaardův život. Např., když K. v deníku popisuje rozhovor o "podvedených a opuštěných ženách", připomínáme si, že toto bylo i Kierkegaardovým oblíbeným tématem konversace, dokonce se lze na základě deníkových záznamů domnívat, že se Kierkegaard seznámil s Reginou právě při tomto rozhovoru. V této souvislosti dále K. píše, že "Všechny tyto nenávidějící ženy (rozuměj ženy podvedené, svedené a opuštěné) jsou vlastně v skrytu milenkami mého srdce." Spíše jen tušíme, co tím myslí, zdá se však, že se právě zde K.