nejvíce stylizuje do role svůdce, když na sebe bere takovéto břemeno, ač pro něj je to způsob existence, vlastně ne-existence (neboť je to člověk estetický, žijící poeticky, jak nás poučuje "vydavatel Viktor Eremita již ve své předmluvě ke Svůdcovu deníku). K.tedy spíše naznačuje obsah a rozsah pojmu "svůdce", ukazuje, koho jím má na mysli. Takto - jako svůdce, původce neštěstí podvedených žen - se prezentuje i Kierkrgaard Regině, aby se jí zprotivil. Přesto stále vztah trvá, je třeba něco říci atp., ale Kierkegaard k tomu nemůže najít odvahu, až se jednoho dne dozví z novin, že Regina je zasnoubená. Nyní ji vyčítá, že ho opustila a zradila. Nevadí mu však ale v podstatě to, že se sám zamotal do pasti, kterou připravil Regině ? Tedy, že jeho "svůdcovství" mu je nyní dalším přívažkem ? Nelituje nyní svých nevybíravých slov ? Později jistě ne, neměl totiž jiného východiska - jeho "vita ante acta" byl pro něj nepřekonatelnou překážkou jakéhokoliv vztahu, tím spíše manželství.
A dále: Neobrací Kierkegaard ve Svůdcově deníku dopad některých událostí ? To, co mu v životě přišlo nadmíru traumatizující, považuje v Deníku za téměř imponující, a nebo právě proto ? Snad není bez zajímavosti ani fakt, že se Kierkegaard o zásnubách dověděl z novin, že si to tedy přečetl, že mu to Regina neřekla (nebylo to sice zvykem, ale když uvážíme její odvahu a temperamentní vystupování - viz výše) - možná to bylo předci jen působivější - vzpomeňme, že K. dával přednost dopisům před rozhovorem, když potřeboval poněkud "zchladit" Cordelinu žádostivost, vyprovokovanou rozhovorem. Chtěla se snad (pokud půjdeme po této linii) Regina vyhnout nepřiměřeným reakcím ? Bylo to snad ohleduplnější ? Lze to vůbec takto postavit ?
Co jsme tedy do této doby vysledovali ? K.nachází potěšení v drobných episodách, v prožitcích s Cordelií, jenž je pro něj výhodnou partnerkou. K.postupně dosahuje u ní všeho, co si naplánoval. A má z tohot pochopitelně radost. Nyní tedy dochází na zrušení zásnub. K.udržuje Cordelii v odstupu od reality (v níž se nachází i manželství, k němuž nikdy nedojde), aby jeho prožitky byly co nejlepší - přesně jak si předsevzal - pomalu a až na dno.
Na tomto místě podává K. strhující rozbor vztahů mužů a žen, v němž je muž vždy reflexí a žena substancí. Je tedy předurčena - jakožto "bytí pro druhé" - k tomu, aby byla předmětem mužovy snahy ji "zviditelnit" - díky muži se tedy žena stává určitou (probuzenou) a především (v případě Cordelie) osvobozenou. Během hry s házením kroužků K. naráží na manželství poukazem na "pěkný zvyk lidí vyměňovat si kroužky" - u Cordelie dochází k vystupňuvání emocionálního napětí a ..