Nechť je "svůdce" nazýván po vzoru zeměměřiče - " K.", pro zjevnou absurdnost všech příběhů hledání a naplňování smyslu vlastního života podle svého nejniternějšího přesvědčení

Člověk by si to neměl tolik brát - mladík se seznámí s dívkou, jenž ho okouzluje, zasnoubí se s ní, dívka pak tento příslib zruší a oba se rozchází. Banální případ, jakých se děje .. no, darmo mluvit. Ale příběh Johannese a Cordelie se zdá být odlišný a to formou a způsobem, jakým se vše děje - nebo neděje? K. mnohokráte navozuje dojem, že se věci nedějí, že se prostě stanou. A dále bychom mohli podotknout, že by se v podstatě mohlo jednat o dva příběhy, které jdou vedle sebe a pouze občas se prolínají. Stejně tak tane na mysli, zda není celá situace pouze myšlená a skutečnost je pak pouhým odvarem toho, co se odehrává v mysli K. To on dopředu naplánoval sled posloupností tohoto vztahu.
Tolikrát během chvíle se musíme dotazovat, o co vlastně K. jde. Je to úchvatná podívaná na člověka, který kráčí životem beze stop a přesto (nebo právě proto) přitom vychutnává své prožitky a zážitky až na dno (je totiž založen poeticky), a nebo máme tu čest s člověkem trudomyslným, pro něhož je toto způsobem komunikace se světem, způsobem jeho projevů existování ve světě ?
Záleží na nás, do jaké míry necháme vystoupit na povrch skutečné události - život tvůrce Svůdcova deníku: Sörena Kierkegaarda (1813 - 1855), dánského myslitele, zakladatele teistického existencionalismu. Ale nenechme se zmást mnoha podobnostmi, příběh K. je odlišný, byť je inspirován Kierkegardovou známostí s Reginou Olsenovou, ale pouze co do náboje, síly a odhodlání psát. Lze vypozorovat zjevné paralely i paralely domělé, podobné nálady, stavy hluboké reflexe atd. Jednou z nejvýraznějších paralel mezi Kierkegaardem a postavou K. je však nezdolná touha po prožitku okamžiku - pro svůdce je to chvíle, kdy protiklady souzní v harmonii a budí zdání věčnosti (pak nachází svůdce svůj smysl), Kierkegaardovi tento pocit navodí rozhodnutí pro otevřené vystoupení proti církvi (prostřednictvím vydávání vlastního časopisu Okamžik), kdy se prezentuje jako konkrétní a jednotlivý člověk, stojící před Bohem a nacházející tak konečně útěchu ve své hluboké trudomyslnosti. Poznává, že pouze díky ní může dosáhnout věčnosti.