Táto! položil hlavu na tátovo rameno a sotva slyšel trhaný šepot u ucha "Pozdě...chlapče...nezbývá než čekat..doufat...snad se nic...snad..musíme vydržet, maminka se nic...rozumíš, je nemocná...nesmí...už jsou v ulici!"
· Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek. Mají svou tvář, svou vůni. Jejich zdi jsou živé podivuhodným způsobem. Co viděly? Co slyšeli? ledacos do sebe léty vsákla jejich oprýskaná omítka. Ano, ty zdi jsou živé příběhy lidí, které se mezi nimi odehráli. Některé z nich jsou často vzpomínány, jiné upadají v zapomenutí. O některých se mlčí. Žijí beze slov, za ústy, za očima. Patří k nikdy nenapsaným vzrušujícím dějinám starých domů.