Karel Čapek R.U.R.

Geniální vědec Rossum vynalezne robota. Jeho nástupci jej dále zdokonalí a společnost Rossum´s Universal Robots začne produkovat roboty ve velkém. Roboti, myslící stroje, jimž chybí jakýkoliv náznak duševního života nebo lidského citu, se osvědčují jako mimořádně levná, nenáročná a výkonná pracovní síla. Miliony Robotů postupně nahrazují všechnu lidskou práci - a společnost R.U.R. získává jejich vzrůstajícím odbytem miliardy. „Člověk je vlastně přežitek“, říká přednosta výzkumného oddělení na výrobu Robotů. Lidé, odsouzeni k nečinnosti a zahálce, zpohodlněli a stali se zbytečnými. Celé lidstvo rychle upadá, přestává mít schopnost dál se vyvíjet, nerodí se už ani nové děti. Roboti vedou války a nakonec se vzbouří proti svým pánům - lidem. Jejich heslem je zabít všechny lidi, protože Roboti jsou mnohem dokonalejší a nechtějí si od lidí nechat poroučet. Domin - ředitel R.U.R. má svou velkou a možno říci i vznešenou myšlenku: osvobodit a povznést člověka, aby se nemusel zabývat pozemskými věcmi, ale duchovnem a uměním. Domnívá se, že toho dokáže jen, když budou Roboti zastávat práci lidí. A tuto svou myšlenku chce prosadit za každou cenu (dominus- pán). Jeho postoj je k přírodě i ostatním lidem útočný a dobyvatelský. Chce ovládat svět a vnutit mu, třeba i násilím, svou vlastní pravdu. Čapek však Domina zcela nezavrhuje, vždyť pokusit se vytvořit nový svět, jako zázrakem vše změnit - není v tom něco provokujícího a vzrušujícího? Není odvěkou touhou lidstva objevovat a dobývat nepoznané?

Alquist - (Alkyoné byla podle bájí královna, proměněná po smrti se svým manželem v ledňáčky, a alkyónské dny znamenají blažený a klidný čas) - nemá důvěru k velkým myšlenkám a projektům, které by mohly rázem změnit celý svět. V R.U.R. je šéfem staveb. Když se cítí smutný nebo sklíčený jde klidně pracovat jako řadový zedník na lešení. Váží si práce a lidský život staví na ten nejvyšší stupínek hodnot. Nedůvěřuje těm, kteří berou lidský život jako pouhý prostředek, materiál vhodný ke zpracování a vymodelování k dokonalosti. Je zjevné, že jeho ústy mluví samotný autor. V jedné ze svých knih Karel Čapek napsal: „Důležité je, aby budoucnost byla zlepšována v myšlenkách a plánech, ale ještě důležitejší je, aby přítomnost byla zlepšována ve skutcích a živote.“ Alquist pozorně naslouchá hlasu věcí a života, který všichni přechází bez povšimnutí. Helena - je ve svém cítění k lidem podobná Alquistovi. Je ztělesněním ženského, citového a laskavého přístupu k lidem i Robotům.

Hájí práva Robotů, nechápe, proč se sebou nechají manipulovat. Umírá jako manželka Dominova. Autora nezajímá až tak převratný technický objev (i když ten je důmyslně a věrohodně motivován), ale spíše jeho společenské a lidské důsledky. Myslím si, že Karlu Čapkovi nešlo o Roboty, ale o poměr člověka ke světu a především o vztahy mezi lidmi. Dvacáté století nám sice přineslo obrovský pokrok ve vědě a v technice, úplnou samozřejmostí je televize, computer, telefon, auto, vlak, letadlo. Ano, společnost je v mnohém dál, ale snad si přitom ani neuvědomujeme, o co všechno se ochuzujeme a co všechno ztrácíme. Z našeho života se vytrácí svébytnost, různotvárnost, činorodost, vlastní iniciativa, bezprostřední vztah k přírodě a k lidem. Zdá se to možná staromódní, ale uznejte sami, jaký je rozdíl, když jedete autem po dálnici, než když se projdete jarní přírodou, rozkvetlou loukou a posloucháte zpívání ptáčků, než hučení motoru, i když i to má pro některé své kouzlo. Člověk by se neměl stát na technice a různých vymoženostech závislý, i když to většina z nás už je. Jestliže zapomeneme na to, čemu se říká lidské srdce a lidský cit, můžeme se stát otroky svých vlastních výtvorů.