Viktor Fischl Dvorní šašci

Dvorní šašci

napsal Viktor Fischl
vydal Art-servis, Praha 1990
vytiskly Tiskařské závody, st.p.

Děj se odehrává v průběhu 2.sv. války v koncentračním táboře na území protektorátu a potom v poválečném období zasahuje i na území jiných států Evropy a jižní Ameriky. Důležitá závěrečná část děje se pak odehrává v Jeruzalémě, hlavním městě čerstvě vzniklého státu Izrael. Námětem je pobyt vězňů v koncentračním táboře, jejich každodenní problémy a hluboké následky, které na nich tento život zanechal.

postavy:
dvorní šašci: soudce – muž ve středních letech, hrbatý, nevzhledný
Max Himmelfarb – hvězdář – věštil budoucnost
Leo Riesenberg – lilipután, dělal přemety apod.
Adam Wahn – velmi zručný kejklíř, hlavně v žonglování
- všichni v ponížené roli bavičů velitele koncentračního tábora
hejtman Kohl – velitel koncentračního tábora
generál Walz – jedna z mocných postav německé armády

děj:
1. Soudce popisuje svůj život před válkou
2. Je transportován do koncentračního tábora a spolu s Adamem Wahnem vybrán na dvůr velitele koncentračního tábora
3. Spolu s dalšími dvěma vězni – liliputánem Leem Riesenbergem a hvězdářem Maxem Himmelfarbem – dostávají funkci tzv.

dvorních šašků, mají za úkol bavit hejtmana Kohla a jeho hosty
4. Adam Wahn byl obratný kejklíř, hejtman se proto vsadil se svými hosty, že nikdo nebude schopen jakýmkoliv způsobem narušit jeho žonglování s velkými barevnými koulemi
5. Hosté se sázejí, vymýšlejí všechno možné, ale Wahn, veden jedinou touhou – přežít, všechno přestál
6. Jeden ze zvlášť rozzlobených hostů – generál Walz pak vsadil obrovský obnos, dal přivést Wahnovu ženu a před jeho očima ji nechal svléknout a posléze zabít
7. Adam Wahn žonglovat nepřestal, pokračoval i když právě ztratil smysl svého života, ale svůj hlavní cíl neopustil – přežil
8. Pak za čas přišlo osvobození Rudou armádou a vězni ve vlacích opouštějí tábory
9. Také dvorní šašci jsou nuceni se rozejít, jako první vystupuje Leo Riesenberg, vzápětí je však sražen vlakem na vedlejší koleji a umírá
10. Pak vystupuje Max Himmelfarb, dále soudce a nakonec i Adam Wahn
11. Několik let se pak nesetkají, soudce a Max Himmelfarb se pak náhodou potkají v Jeruzalémě
12. Když potom jednou dojde k teroristickému útoku, najdou na seznamu raněných i jméno posledního zbývajícího dvorního šaška – Adama Wahna
13. Navštíví ho v nemocnici a on jim vypráví svůj příběh:
„Když se po válce dostal na svobodu, neměl už jeho život smysl. Ztratil
ženu a jediné, po čem teď toužil, bylo pomstít se vrahovi. Dlouhým a
nesmírně složitým pátráním ho pak objevil v jihoamerické Argentině. Dů-
myslně ho uspal a zavezl na pobřeží oceánu. Když se Walz probudil, řekl
mu Wahn vše co prožil, i to, jak se chystá ukončit jeho život. Stále více
ale začínal pochybovat, bude-li toho schopen. Vtom se Walz zvedl a s tu-
pým mrtvým pohledem se vydal do moře, kde se za pár minut utopil.
Až dosud nevěřící Adam Wahn si tak uvědomil, že to nemohla být jen
náhoda, jak jednoduše Walze našel a jak mu ten, kdo ho celou dobu vedl,
v úplném závěru pomohl a nenutil ho zabít člověka.“
14. Stav Adama Wahna se začal zhoršovat a lékaři už nepovolovali návštěvy jeho přátel
15. Za několik dní potom Adam Wahn svému zranění podlehl

Knížka se zabývá krutým pobytem vězňů koncentračního tábora a jejich „zničeným“ životem. Hlavními myšlenkami jsou zde však existence Boha a hlavně smysl života. Existence Boha je prokázána na Wahnově příkladu, jemuž byla několikráte dána jasně najevo. K otázce smyslu života v textu přichází úvaha, není-li důvod naší existence a vztah k Bohu pouze paralelou k situaci „dvorních šašků“ a hejtmana Kohla – totiž jestli nežijeme svůj život a nepřekonáváme rozličné nástrahy a strasti pouze k pobavení někoho nad námi. Odpověď na tuto otázku soudce nachází při jedné ranní procházce a pohledu na východ slunce nad Jeruzalémem – tolik krásy by přece nemohl vnímat ten, kdo byl stvořen pouze pro zábavu, někdo, komu není dáno mít radost a prospěch ze svého vlastního žití. Text je psán ich-formou, děj je vyprávěn jedním z dvorních šašků – soudcem. Byl napsán současnou češtinou, vystavěn chronologicky. Významné jsou ale také části, kde se děj retrospektivně vrací zpátky, hlavně při vyprávění Adama Wahna. Text není obohacen o zvláštní cizí, či jinak zajímavé výrazy a autor se rovněž vyhýbal zdlouhavým popisům a charakteristikám.

Knížka je zajímavá hlavně tím, že nepopisuje jen život běžných vězňů koncentračního tábora, jako mnoho jiných textů, ale zabývá se osudem těch, kteří se ocitli ve velmi neobvyklé situaci, odlišné od pouhého věznění a strádání.

Neviděli tak zblízka a přímo utrpení, hlad a smrt, ale přesto věděli, jak lehko by to vše mohli na vlastní kůži zažít. Jejich jediným cílem tak bylo přežít. Velmi pěkně a srozumitelně jsou v textu vedeny úvahy a smyslu života a víry v Boha. Je jen škoda že v knížce nebyla ani zmínka o tom, zda se jedná o alespoň z části pravdivý příběh nebo čím byl autor ovlivněn.