Denis Diderot Sestra

Zuzana Simoninová byla nevlastní dcerou svého otce, matčiným uklouznutím z mládí. I když se všichni chovali tak, jako by o tom nevěděli, byl opak pravdou. Ona sama se to dozvěděla, až když vstupovala do kláštera. Neměla pěkné dětství. I když své dvě sestry převyšovala inteligencí, krásou a přirozeným talentem, neměli ji rodiče rádi a dávali jí to jasně najevo. V šestnácti letech ji rodiče poslali do kláštera. Zařadila se mezi novicky. Život v klášteře se jí vůbec nelíbil a neměla v plánu složit slib. Po dvouleté lhůtě, kdy působila jako novicka, ji rodiče přinutili ke slibu. Zoufalá Zuzana byla bezmocná. Při skládání slibu se však vzepřela a zajistila tak rodině nehoráznou ostudu. Po tomto incidentu ji nebyl ochoten přijmout žádný jiný klášter. Rodiče ji proto uvěznili doma v malé komůrce, kde byla ochotna strávit zbytek života. Právě v té době jí ale matka tajně prozradila tajemství o jejím otci. Zuzana tedy začala chápat postoj rodičů vůči její osobě, chápala je a odpustila jim. Podvolila se osudu a složila slib. Ačkoli klášterní řád nenáviděla, velice si rozuměla s místní představenou, která s ní soucítila a snažila se jí oživit život. Tato milá představená však záhy zemřela a s příchodem její nástupkyně nastaly Zuzaně kruté časy. Tato nová představená ji naopak z duše nenáviděla o postupně proti ní poštvala ostatní jeptišky, které ji krutě mučily a týraly. Zuzana několikrát pomýšlela na sebevraždu, ale bylo jí jasné, že by tak jeptiškám jen udělala radost. Rozhodla se tajně požádat o soudní zrušení svého slibu. Její žádost byla schválena a Zuzana si najala právníka, který jí byl velmi nakloněn a hodlal plnit její zájmy. Když se jeptišky o celé kauze dozvěděly, začaly Zuzanou ještě více pohrdat a představená ji dokonce prohlásila za lhářku a pohanku, i když sama dobře věděla, že v celém klášteře nikdo nemiluje Boha tak, jako právě Zuzana. Její slib zrušen nebyl. K tomuto rozhodnutí soudu přispěly hlavně Zuzaniny sestry, Které se bály o svůj zděděný majetek po rodičích, přestože je Zuzana několikrát písemně ujistila, že na zmíněné dědictví nebude uplatňovat žádné nároky. Zamítnutím zrušení slibu skončila pro Zuzanu veškerá naděje a byla připravena v klášteře zemřít, což se díky nelidskému chování ostatních jeptišek nezdálo býti nijak nereálné. Zuzanin právník věděl vše o Zuzanině utrpení a snažil se jí pomoci. Od svých přátel vybral peníze, které pak věnoval Zuzaně, a ta je mohla použít jako věno při přestupu do jiného kláštera, což okamžitě udělala.

Byla to pro ni jen změna vězení, ale byla za ni nesmírně vděčná. V novém klášteře opět nastal zlom. Místní představená, která se Zuzaně zdála víc než divná si ji okamžitě zamilovala, a protože představené podlézaly všechny ostatní sestry, oblíbily si ji i ony. Nadměrná přízeň představené, která se od ní takřka nehla na krok, začala být Zuzaně postupem času až nepříjemná a trapná. Představená ji neustále líbala a hladila a zahrnovala ji všemožnými lichotkami. Zpovědní Zuzaně poradil, aby se představené raději vyhýbala. Nic netušící nevinná Zuzana se se zpovědníkovou radou okamžitě svěřila představené, která v zápětí nechala vyměnit zpovědníka. Její zbožňování ale přerostlo únosnou míru a Zuzana se začala představené vyhýbat z vlastní vůle. Ta z jejího chování byla velmi nešťastná a svou zlobu si vylévala na ostatních jeptiškách. Zakrátko onemocněla a začala blouznit, načež zemřela. Přišla nová představená. Všechny jeptišky kladly smrt té minulé za vinu Zuzaně, a proto jí opět opovrhovat celý klášter a Zuzana nacházela útěchu v modlitbách. Nový zpovědník s ní cítil, protože ho potkal téměř stejný osud a pomohl tedy zorganizovat její útěk. Při útěku si Zuzana ošklivě poranila nohy. Po útěku zjistila, že svoboda není vůbec taková, jakou si ji představovala. Zaměstnala se jako pomocnice v prádelně, kde žehlila prádlo. Neustále se bála, že ji odhalí a pošlou zpět do kláštera. Choroba jejích noho se stále zhoršuje, až jí Zuzana podlehne. .