Věděla jsem, že se tam prodávaj drogy. Bylo tam k dostáni úplně všechno. Od shitu přes mandrax a válium až po heroin. Tam ale musej bejt všichni senzačně cool, myslela jsem si. Pro holku, která jen pořád pendlovala mezi Rudowem a Gropiusstadtem, to bylo úplně vysněný místo. Představovala jsem si Sound jako nějakej palác. Samý světla a neony. Barevný efekty a senzační muzika. A samozřejmě senzační cool kluky.

Už několikrát jsem tam chtěla jít s ostatníma z pany. Jenže to nikdy nevyšlo. Pak jsem ale s Kessi vypracovala úplnej bojovej plán. Jednou v sobotu jsem řekla matce, že bych chtěla přespat u Kessi. A Kessi zase řekla doma, že bude spát u nás. A naše matky na to svorně nalítly. Ještě s náma měla jít jedna kamarádka Kessi, byla o něco starší než my. Peggy se jmenovala. Sešly jsme se u Peggy v sobotu večer. Čekaly jsme ještě na jejího přítele, na Michu. Kessi mi děsně důležitě vyprávěla, že Micha sjíždí háčko, teda že si píchá heroin. Byla jsem na něho děsně zvědavá. Ještě nikdy jsem neviděla opravdickýho heráka.

Udělal na mě obrovskej dojem. Byl ještě víc cool než kluci od nás z party. A hned jsem před ním dostala ty svý komplexy méněcennosti, Micha S náma jednal děsně svrchu. Musela jsem pořád myslet na to, že je mi teprve třináct a o co je ten herák proti mně dospělejší. Připadala jsem si před ním úplně mrňavá.

Za pár měsíců byl Micha mrtvej.

Nastoupili jsme do podzemky a jeli až na stanici Kurfürstenstrasse. Byla to pro mě tenkrát dost dlouhá cesta. Připadala jsem si hrozně daleko od domova. Kurfürstenstrasse vypadala u Potsdamer Kreuzungu dost nechutně. Potulovaly se tam všelijaký holky. Tenkrát jsem samozřejmě netušila, že to jsou prostitutky a mávaj tam na auta. Taky pár chlapů se tam couralo sem a tam, Peggy mi řekla, že to jsou dýleři, překupníci s drogám a. Kdyby mi tenkrát někdo řek, že budu co nevidět taky takhle každej den postávat na tom hnusným konci Kurfürstenstrasse, myslela bych si, že mu přeskočilo.

Šli jsme do Soundu. Když jsem tam vešla, málem mě to porazilo. Představovala jsem si to tam úplně jinak. „Nejmodernější evropská diskotéka“ byl sklep s hrozně nízkým stropem.

Byl tam randál a spousta špíny. Na parketu každej přešlapoval a poskakoval sám pro sebe. Nikdo se s nikým nebavil, vypadalo to, jako by tam byl každej sám. A ke všemu tam byl strašně vydejchanej vzduch. Větrák ten smrad jen rozháněl kolem dokola.

Sedla jsem si na lavici a neodvážila se pohnout. Zdálo se mi, že se na mě všichni koukaj, protože je na mně vidět, že sem nepatřím. Však to taky byla pravda. Kessi, ta byla hned ve svým živlu. Celou dobu šmejdila sem a tam a prohlížela si kluky. Prohlásila, že takovou spoustu bezvadnejch kluků pohromadě ještě neviděla. Já jsem seděla jak přišitá. Ostatní měli s sebou všelijaký prášky a zapíjeli je pivem. Ale já jsem nic nechtěla. Celou noc jsem proseděla se dvěma sklenicema broskvový šťávy. Nejradši bych se sebrala a jela domů. Ale to nešlo, protože matka si myslela, že spím u Kessi. Čekala jsem jen, až bude pět ráno a konečně tam zavřou. Jednu chvíli jsem si dokonce přála, aby matka na můj podfuk přišla, najednou se objevila vedle mě a odvedla mě domů. Pak jsem usnula.

Probudili mě v pět. Kessi prohlásila, že jde k Peggy domů. Strašně mě bolelo břicho. Nikdo se o mě nestaral. Šla jsem sama ráno v pět po Kurfürstenstrasse ke stanici pod zemky. Povalovala se tam spousta vožralejch. Bylo mi na blití.

Už dávno jsem nebyla tak šťastná jako ve chvíli, kdy jsem konečně otevřela dveře od bytu a uviděla matku přicházet z ložnice. Řekla jsem jí, že Kessi vstává strašně brzo, a tak jsem šla radši domů, abych se mohla ještě v klidu vyspat. Vzala jsem si k sobě do postele svý dvě kočky a mazlila se s nima. Těsně před usnutím jsem si říkala: „Christiano, to není tvůj svět, nepatříš mezi ně. Někde jsi udělala chybu.“

Když jsem se v poledne probudila, bylo mi pořád ještě mizerně. Potřebovala jsem si s někým promluvit o lom, co jsem zažila. Za nikým z party jsem s tím jít nemohla, nerozuměli by mi. Mohla jsem o tom mluvit jedině s matkou.

Nevěděla jsem, jak začít. Řekla jsem: „Ty, mami, poslyš, já jsem byla včera večer s Kessi v Soundu.“ Matka se na mě vyděšené podívala. Ale já jsem hned dodala: „Je to tam vlastně docela dobrý. A děsně velký. Dokonce je tam i kino.“

Hned mi udělala obvyklý kázání. Čekala jsem, že se mě ještě na něco zeptá. Ale ona se moc neptala. Jako obvykle nevěděla to nedělní dopoledne kam dřív skočit. Uklízení, vaření, hádky s Klausem. Nejspíš se se mnou nechtěla moc rozčilovat, neměla na to zkrátka čas. A možná že měla taky strach, aby se nedověděla něco, co nechtěla slyšet.

Už jsem neměla odvahu znovu o tom začít. Vlastně jsem si ani nebyla pořádně jistá, že se jí chci se vším svěřit. V tý době jsem si totiž nebyla jistá ničím. Řídila jsem se jen svým podvědomím, svejma náladama. Nikdy jsem nemyslela na to, co bude zejtra. Neměla jsem žádný plány. Na co taky. V partě jsme nikdy nemluvili o budoucnosti.

Příští víkend musela jít ke mně spát Kessi, protože jsme to tak minule nakecaly matce. Dokonce se mi podařilo dotáhnout ji až k nám před barák. Byla úplně sjetá po prášcích. Já jsem byla taky trochu na tripu, ale věděla jsem ještě, co dělám. Kessi stála na ulici před našim domem a děsně sejí líbilo, jak se k ni blížej dva reflektory. Musela jsem ji násilím strhnout ze silnice, aby ji nepřejelo auto.

Hned jsem ji strčila do svýho pokoje. Ale matka přišla samozřejmě za náma. Jak tam tak stála ve dveřích, měly jsme obě, já i Kessi, stejnou halucinaci — zdálo se nám, že je matka moc tlustá a nevejde se do dveří. Rozchechtaly jsme se a nemohly přestat. Viděla jsem svou matku jako tlustou, dobráckou dračici s kostí v drdolu. Chechtaly jsme se a matka se vesele rozesmála s náma. Určitě si myslela, že jsme dvě bláznivý malý holky.

Kessi mě začala brát skoro každou sobotu s sebou do Soundu. Chodila jsem s ní jen proto, že jsem nevěděla, co jinýho bych měla v sobotu večer dělat. Pomalu jsem si na Sound zvykla. Matce jsem řekla, že jdu do Soundu, a ona mi dovolila, abych se vracela až poslední podzemkou.