Tak to šlo pár tejdnů docela dobře, až do jedny soboty v létě 1975. Chtěly jsme zůstat celou noc venku, a tak jsem vyrukovala s pohádkou, že budeme spát u jedný kamarádky. Tenkrát to ještě šlo, protože matka neměla telefon. Takže nás nemohla kontrolovat. Šly jsme nejdřív do Domu středu a vypily dvě flašky vína. Pak jsme si daly pořádnýho čouda. Kessi to ještě spláchla pár efedrinama a začala fňukat. To už jsem znala. Po efedrinu se člověk někdy sjel naměkko.

Pak ale Kessi někam zmizela a já o ni začala mít strach. Tušila jsem, kde ji asi mám hledat, a Šla jsem na stanici podzemky. Ležela tam na lavičce, hromadu pomfritů na zemi pod sebou, a spala. Než jsem ji stačila vzbudit, přijela podzemka a z ní vystoupila matka Kessi. Objevila svou dceru, o který si myslela, že je u mě v posteli. Kessi chytla pár pohlavků ještě ve spánku. Jen to mlasklo. Pak začala zvracet. Matka ji popadla v podpaží takovým tím správným policajtským grifem a odtáhla jí pryč.

Ty facky na stanici podzemky Wutzkyallee asi Kessi mnohýho uchránily. Bez těch dvou pohlavků by nejspíš skončila u heroinu a prostituce ještě dřív než já a nedělala by teď maturitu.

Kessi měla zakázaný se se mnou stýkat a večer vůbec nesměla ven. Teď teprve jsem byla úplně sama. S partou v Domě středu mě to už moc nebavilo. Přes tejden jsem s nima bejvala v klubu. Ale víkend bez Soundu jsem si už neuměla představit. Sound a lidi v něm se mi líbili čím dál víc. Zbožňovala jsem je jako hvězdy. Byli lepší než ty, co se nikdy pořádně nedostali z Gropiusstadtu. Nevycházela jsem teď moc s prachama. Kessi totiž dostávala sto marek kapesnýho měsíčně, takže jsme měly vždycky dost na let a na prášky pro obě. Teď jsem ty prachy musela někde schrastit nebo ukrást.

Nezbylo mi nic jinýho než chodit do Soundu sama. Příští pátek jsem šla do lékárny a koupila si krabičku efedrinu za dvě marky devadesát pět. Byl bez receptu. Už jsem si nebrala dva efedriny, ale čtyři až pět. Zastavila jsem se ještě v Domě středu a vysomrovala jednoho čouda. Šla jsem na podzemku a bylo mi děsně dobře. Nemyslela jsem na Kessi, nemyslela jsem vůbec na nic, co bylo. Byla jsem jen já, teď a tady. Vznášela jsem se v nádherným drogovým světě.

V podzemce se mi líbilo, že na každý stanici přistupovali lidi, na kterejch bylo hned vidět, že jedou do Soundu. Bezvadně vohozený, dlouhý vlasy a deset centimetrů vysoký podpatky. To byly moje hvězdy, hvězdy Soundu. Už mi vůbec nevadilo, že tam jedu sama. Byla jsem na bezvadným tripu. Ten hašiš v klubu byl skutečně senzační.

Na schodech v Soundu jsem se srazila s jedním klukem. Kouknul se na mě a něco řek. Připadal mi děsně cool. Vysokej, štíhlej, dlouhý světlý vlasy a neuvěřitelně klidnej. Dala jsem se s ním do řeči hned na těch schodech. Bylo mi dobře. Každou větou jsme si čím dál víc rozuměli. Líbila se nám stejná muzika, a dokonce jsme měli podobný zážitky po prášcích. Jmenoval se Atze. Byl to první kluk, kterej se mi opravdu líbil. Hned ten večer jsem se do něj zabouchla. Poprvé v životě jsem byla zamilovaná.

Atze mi představil svý kamarády. Byla to naprosto cool parta. Měla jsem si s nima co povídat. Šlo o drogy a jak se s nima co nejlíp sjet, A já neměla o nic menší zkušenosti než oni. Mluvili taky o háčku. Všichni byli zajedno, že je lepší střelit si hned jednu rovnou do hlavy než s tím začít. Já jsem řekla: „To snad musej bejt úplný cvoci, ty, co si píchaj.“ A pak jsme se bavili o tom, jak nejlíp zúžit kalhoty. S tím jsem meta taky zkušenosti. Zhubla jsem totiž tak rychle, že jsem skoro každej tejden musela zužoval džiny. Vobtažený džíny byly něco jako vizitka lidí, který choditi do Soundu. Mohla jsem jim teda poradit. Zužování džin byla jediná domácí práce, kterou jsem kdy dělala.

Atzeho parta mě hned přijala mezi sebe. Vůbec jsem o to nemusela bojovat. Chovala jsem se s takovým klidem a sebejistotou, že jsem se sama sobě divila. V partě byl ještě jeden kluk, kterej se mi hned děsně líbil. Jmenoval se Detlef. Byl úplně jinej než Atze. Vypadal hrozně něžně, byl takovej jemnej a jakoby ještě trochu dětskej. Říkali mu Piippí. Bylo mu šestnáct. S ním se mi povídalo nejlíp. Pak tam byla ještě jedna bezvadná holka, Astrid. Měla takový kecy, že se všichni mohli potrhat smíchy. Na všechno měla správnou odpověď. To jsem obdivovala. Jen před Blackym si člověk musel dávat bacha. Hned si z každýho utahoval, když řek něco blbýho. Vyprávěla jsem, že jsem si jednou na tripu hrála s malým dítětem, který bylo jak andílek. Blacky měl hned nějakou blbou poznámku. Musela jsem si dávat pozor na to, co povídám. Bienenstich se mi taky moc nelíbil. Jel děsně po holkách. A tyhle typy jsem po zkušenosti s Kathim nesnášela. Ale Bienenstích stejně patří k partě jen tak napůl.

Povídali jsme si a tu a tam si dali čouda. Když v pět hodin ráno Sound zavírali, Šla jsem ještě s ostatníma na Kurfürstendamm. V podzemce na cestě do Rudowa mi bylo úplně blaženě. Byla jsem příjemně unavená a poprvé ve svým životě zamilovaná.

Teď už jsem čekala jenom na víkendy. Atze byl hrozně opatrnej a něžnej. Když jsme se potřetí setkali v Soundu, políbil mě a já jeho. Byla to naprosto nevinná pusa. Víc jsem nechtěla. Atze to cejtil, nemuseli jsme o tom mluvit. To byl právě ten rozdíl mezi feťákama a alkáčema. Většina feťáků měla úžasně jemnej cit pro to, co se děje s tím druhým. Zvlášť když patřili k jedný partě. To alkáči, jen se opili, hned se vrhali na holky. Šlo jim akorát o šoustání. U nás byly důležitý úplně jiný věci.

Atze a já jsme byli jako bratr a sestra. Byl můj starší bráška. Pořád jsme se vodili za ruku. Dávalo mi to obrovskej pocit bezpečí. Atzemu bylo šestnáct a učil se sklářem, jenomže ho to vůbec nebavilo. Měl naprosto přesnou představu o tom, jak by měla vypadat správná cool holka. Česala jsem si vlasy tak, jak to chtěl on. Protože se mu líbily kabáty, koupila jsem si v jednom vetešnictví za dvacet marek dlouhej kabát s rozparkem až na zadek. Neuměla jsem si už život bez Atzeho představit.

Když Sound v pět hodin ráno zavřeli, nechodila jsem rovnou domů. Zůstávala jsem ještě s partou. Společně jsme čekali, až přestane účinkovat droga, a procourali jsme dopoledne ve městě. Chodili jsme na výstavy, do zoologický nebo na Kurfürstendamm. Někdy jsme to tak táhli až do neděle. Vyprávěla jsem matce, jaký to bylo u Kessi, a vymyslela jsem si taky nový přítelkyně, u kterejch jsem jako spala. Když šlo o to nakecat matce, jak a kde jsem strávila víkend, dokázala jsem si neuvěřitelně vymejšlet.

Přes tejden jsem se ještě scházela se svou starou partou v Domě středu. Vždycky jsem seděla tak trochu tajemně stranou, někdy jsem jim vyprávěla, co jsem zažila v Soundu. Byla jsem přesvědčená, že teď mě teprv obdivujou. Byla jsem zkrátka o krok dál než oni. Že je to krok do totálního průseru, jsem samozřejmě nevěděla. A že mně hodně lidí ze starý party bude následovat, taky ne.