V Soundu byly k sehnání všechny možný drogy. Zkusila jsem všechno, až na háčko, Válium, mandrax, efedrin, cappis, teda captagon, samozřejmě shit a aspoň dvakrát tejdně trip. Povzbuzovací a naopak uklidňovací prášky jsme do sebe házeli po celejch hrstech. Tablety proti sobě v těle navzájem bojovaly, a to právě způsobovalo ten senzační pocit. Člověk si moh vyrobit náladu, na jakou měl chuť. Šlo jen o to, vžit si víc povzbuzovacích, nebo uklidňujících tablet. Takže když jsem dostala chuť trochu si v Soundu zařádit, spolkla jsem víc cappis a efedrinu, a když se mi chtělo jen tak klidně sedět v koutě nebo v kině, nacpala jsem se pořádně váliem a mandraxem. Prožila jsem tak několik šťastnejch tejdnů.

Až po tu hnusnou sobotu. Přišla jsem do Soundu a potkala na schodech Uweho, jednoho kluka z party. Uwe řek: „Jestlipak víš, že se Atze vykašlal na učení.“ Chvíli mlčel a pak dodal: „Atze je tu teď každej večer.“ Řek to tak nějak divně, hned mi to zapálilo, Když je Atze každej den v Soundu, tak se taky musel seznámit s jinejma holkama.

Zeptala jsem se: „Co je s Atzem?“

A Uwe odpověděl: ,,Má holku. Moni.“

Byla to pro mě strašlivá rána. když jsem to od Uweho uslyšela. Ještě jsem doufala, že to není pravda. Letěla jsem dolu do diskotéky. Atze tam byl sám. Choval se jako vždycky. Dal mi pusu a zavřel mý věci do svý skříňky. V Soundu se musely všechny věci zamykat do vlastních skříněk, protože se tam děsně kradlo.

O něco pozdějc přišla ta Moni, nikdy předtím jsem ji neviděla. Sedla si naprosto samozřejmě k partě. Držela jsem se tak trochu stranou a potají ji pozorovala.

Byla úplně jiná než já. Malá, baculatá, pořád se smála. Starala se o Atzeho jako mamina. Pořád dokola jsem si opakovala: „To přece nemůže beji pravda. Přece mě nenechá kvůli takový tlustý, pitomý káče.“ Musela jsem přiznat, že má hezkej obličej a moc krásný dlouhý blonďatý vlasy. A říkala jsem si: „Možná že potřebuje holku, která má pořád dobrou náladu a stará se o něho.“ Ale druhý podezření bylo čím dál silnější — Atze potřebuje holku do postele. A ta s ním do tý postele půjde.

Byla jsem naprosto střízlivá. Nechtěla jsem si ten večer vzít žádnej fet. Pak už jsem se na ty dva nemohla koukat a šla jsem se z toho vytancovat. Když jsem se vrátila, byli oba pryč. Prolítla jsem jako šílená celým Soundem. Našla jsem je v kině. V pevným objetí.

Vrátila jsem se k partě. Jeden z nich si hned všimnul, co se se mnou děje. Detlef. Položil mi ruku kolem ramen. Nechtěla jsem brečet. Bylo tni to blbý před partou. Když už jsem nedokázala zadržet slzy, utekla jsem ven. Přeběhla jsem ulici a Šla do parku naproti Soundu. Slzy mi tekly proudem.

Najednou stál Detlef vedle mě. Podal mi papírovej kapesník a pak ještě jeden. Byla jsem tak nešťastná, že jsem ho skoro nevnímala. Teprve pozdějc mi došlo, jak to od něj bylo hezký, že mě Šel hledat.

Už jsem nechtěla Atzeho ani vidět. Byla jsem přesvědčená, že bych se na něho nevydržela klidně dívat. Zvlášť když jsem se před všema rozbrečela a oni viděli, jak moc mi na něm záleželo. Ale Detlef mě dovlek zpátky.

Stejně jsem se musela vrátit, protože Atze měl klič od mejch věci. Vší silou jsem se vzchopila, šla do kina, vytáhla jsem Atzeho ze židle a vzala si od něho klič. Když už jsem měla svoje věci, nezbylo mi dost síly, abych šla za ním zpátky a klíč mu vrátila. Detlef, kterej byl pořád někde poblíž, to udělal za mě.

Byly dvě hodiny. Poslední podzemka mi ujela. Stála jsem před Soundem a nevěděla, kam jít. Ted teprve jsem dostala chuť něco do sebe hodit. Ted jsem to potřebovala. Jenže jsem už neměla absolutné žádný prachy. Najednou Šel okolo jeden z party z Domu středu, Panther. Věděla jsem, že prodává elesdýčko a má vždycky bezvadný zboží. Začala jsem ho zpracovávat, aby mi nechal trochu tripu. Dal mi jednu z bezvadnejch krystalickejch tablet. Vůbec se neptal, proč chci tak pozdě na trip.

Hned jsem to do sebe hodila a vrátila se dolů na parket. Tancovala jsem do absolutního vyčerpání. Aspoň hodinu jsem tam řádila jako pominulá. Když jsem toho nechala, trip pořád nepřicházel. Myslela jsem, že mě Panther podved. Naštěstí přišlo pár lidí z Domu středu, Šla jsem k Pietovi. Taky byl sjetej po prášcích. Vyprávěla jsem mu, co se mi stalo. Jenže Pieta to vůbec nezajímalo a pronášel jen takový to „vybodni se na to, holka“ nebo „nic si z toho nedělej“ a podobný kecy.

Jedla jsem vanilkovej pudink a říkala si: „Celej svět je blbej a děsně hnusnej.“ Chtěla jsem jít vrátit kelímek od pudinku, abych dostala zpátky zálohu, v Soundu se totiž musela za všechno platit záloha, aby se tam nemohlo krást. Najednou, během jediný vteřiny, jsem v tom jela. Bylo to jako blesk. Úplně mě to srazilo z lavice na zem, A pak jsem tancovala, dokud nezavřeli.

Venku jsem zase potkala partu ataky Atzeho a Moni. Uzmi to vůbec nevadilo. Šíleně se mi líbil jeden plakát Soundu. Moni šla k Atzemu do pokoje.

My ostatní šli směrem k ZOO. Někoho napadlo, že by sine mohli jít do Europacentra, Došli jsme až na kluziště. Byla poměrně teplá noc. Začalo pršet a na ledu byla voda.

Courala jsem se tou vodou a představovala si, že jdu mořem. Najednou jsem zaslechla, jak praská sklo. Kluci byli u pokladny. Jeden z nich otevřel rozbitým okýnkem dveře, vytrhnul zásuvku a vysypal z ní roličky mincí. Než mí to všechno došlo, začali všichni zdrhat. Jenže já se v těch svejch vysokejch podpatkách rozplácla na led. V tu ránu jsem byla mokrá skrznaskrz. Detlef na mě počkal a podal mi ruku.