Po chvíli jsem dodala: „Pod jednou podmínkou. V sobotu si nic nepíchneme. Ani trochu háčka. Myslím, že by se mi to jinak nelíbilo. Anebo by se mi to líbilo, protože bych byla sjetá, a zas by se mí to nelíbilo, když bych byla střízlivá. Chtěla bych bejt prostě úplně normální. A taky bych chtěla, abys věděl, jaký to se mnou je, když nejsi sjetej.“ Detlef rek: „Oukej.“ A dal mi pusu na dobrou noc. Otočili jsme se a zase spali přitištěný k sobě zadkama.

Skutečně jsme si přísti sobotu nic nepíchli. Byt už byl zase špinavěj a smradlavej. Ale naše postel znovu zářila čistým povlečením. Když jsme se svlíkli, dostala jsem přece jen strach. Nejdřív jsme úplně tiše leželi vedle sebe. Musela jsem myslet na holky z naší třídy, který vyprávěly, jak se na ně kluci hned napoprvé vrhli. Jak do nich tu věc vši silou vrazili a nepřestali, dokud nebyli hotoví. Holky povídaly, že to poprvé děsně bolí. Některý přestaly chodit s klukem, kterej je zbavil panenství.

Řekla jsem Detlefovi, že bych to chtěla jinak, než jak to vyprávěly holky z naši třídy.

Rek: „Oukej, malá.“

Dlouho jsme se mazlili. Trochu do mě vstoupil, sotva jsem si toho všimla. Když to začalo bolet, Detlef to poznal, i když jsem nic neřekla.

Myslela jsem si: Má právo udělat ti trochu bolest. Vždyť na to čeká půl roku.

Ale Detlef mi nechtěl ublížit. Byli jsme spolu. Měla jsem ho v tu chvíli děsně ráda. Ale ležela jsem úplně tuhá a bez hnutí. Detlef se taky nehejbal. Asi cejtil, co jsem si já sama v tu chvíli nebyla schopná uvědomit. Že jsem štěstím a strachem úplně bez sebe.

Detlef se stáhnul zpátky a pevně mě objal. V duchu jsem se ptala, jak jsem si vlastně takovýho kluka zasloužila? Kterej myslí jen na tebe, a vůbec ne na sebe. Kterej, když s tebou poprvé spí, nechce sám dosáhnout vyvrcholení, protože to všechno dělá jen pro tebe. Myslela jsem na Kathiho, jak mi tenkrát v kině klidně hned strčil ruku mezi nohy. Byla jsem ráda, že jsem počkala na Detlefa, Protože jsem skutečně patřila jenom Detlefovi. Milovala jsem ho tak moc, že jsem najednou dostala strach. Strach ze smrti. Myslela jsem pořád na jedno a to samý: „Nechci, aby Detlef zemřel.“

Zatímco mě hladil, řekla jsem: „Ty, Detlefe, musíme si přestat píchat.“

Řek: „Máš pravdu, z tebe nesmí bejt heračka.“

Políbil mě. Pak jsme se pomalu otočili. Zadky přitisknutý k sobě, tvrdě jsme usnuli.

Probudila jsem se, protože jsem ucejtila Detlefovy ruce. Bylo ještě dost brzo. Záclonama pronikalo do pokoje šedivý světlo. Mazlili jsme se a pak jsme spolu doopravdy spali. Všechno jsem to ještě cejtila jenom v hlavě, a ne tam dole. Ale už jsem věděla, že je to hrozně krásný, spát s Detlefem.

V pondělí jsem jela rovnou ze školy na stanici ZOO. Detlef tam stál. Dala jsem mu svou svačinu a jablko. Měl hlad. Už jsem tři dny nic nesjížděla, takže jsem měla strašnou chuť na háčko. Zeptala jsem se Detlefa: „Máš pro mě píchnutí?“

Řek: „Ne. Ode mě už nikdy nic nedostaneš. Já to nechci. Na to tě mám moc rád. Nechci, abys byla heračka.“

To mě vytočilo. Už jsem se nemohla háčka dočkat a zařvala jsem na něho: „Tak to je teda pěknej podraz. Ty máš zorničky jak špendlíkový hlavičky. Seš pěkně sjetej. A mně tady budeš vykládat, jak toho mám nechat. Začni nejdřív u sebe a já pak přestanu taky. Ale nevykládej mi žádný blbosti. Radši rovnou řekni, že si to chceš všechno píchnout sám.“

Tím jsem ho umlčela. Nemoh na to nic říct. protože hned v neděli si pro sebe sehnal fet. Nakonec kejvnul a řek: „Oukej, malá, přestaneme spolu,“ Příštího zákazníka udělal pro mě.

Když jsme spolu začali spát, všechno mi najednou připadalo jiný. Už jsem se na stanici necejtila tak dobře. Teď jsem najednou mela přesnější představu o tom, co je to prostituce. Teď jsem teprve skutečně věděla, co chtěli ty chlapi, co mě oslovovali. To, co jsem dělala s Detlefem. Už dřív jsem samozřejmě věděla, o co jde, ale byla to úplně abstraktní představa. Teď to bylo to nejhezčí a nejintimnější mezi mnou a Detlefem. Zákazníci se mi hnusili. To, co se odehrávalo tady na stanici, bylo pro mě najednou úplně nepochopitelný — jít do postele v nějakým hnusným smradlavým kanakem, s vožralou nebo s tlustým upoceným plešounem. Už jsem z toho neměla legraci když mě ňákej takovej oslovil. Nezmohla jsem se na žádnou vtipnou odpověď jako dřív. Zhnuseně jsem se otočila a někdy jsem na ně byla pořádně sprostá. A začala jsem nenávidět teplouše. Nejradši bych ty ubohý sviňáky zavraždila. Musela jsem pořád potlačovat představu, jak k nim musí bejt Detlef něžnej.

Přesto jsem každý poledne chodila ze školy na stanici, protože tam byl Detlef. Když udělal nějakýho zákazníka, šli jsme spolu na terasu u stanice a já si tam dala kakao. Někdy šel kšeft na stanici špatně. Bejvaly tak mizerný dny, že i Detlef dal stěží dohromady fet pro nás pro oba.

Na terase jsem se seznámila i s jinejma prostitutama, od kterejch mě Detlef dřív držel stranou. Byli na tom o hodně hůř než my a dalo jim mnohem víc práce než klukům z naší party sehnat zákazníka. Byli to starý heráci, kterejm jsem se dřív tak obdivovala.

Detlef řek, že to všechno jsou jeho kamarádi. Nařídil mi, abych si na ně dávala pozor, protože ty starý heráci jsou děsně zákeřný. Věčně potřebujou háčko, a nikdy nemaj peníze. Těmhle kamarádům člověk nikdy nesměl prozradit nebo ukázat, že má peníze a fet. Jinak riskoval, že mu daj hned jednu do zubů. Vokrádali nejen zákazníky, ale i jeden druhýho.