Celé odvykáni zvládli vlastně za jediný týden. Oba dva se skutečně snažili. Nepokoušeli se nějak jí to ulehčit. Vrátila se mi znovu naděje. Po osmi dnech jsem si už byla jistá: Díky bohu, dokázali to. Christiana začala zase brzo chodit do školy a prý se i zapojovala do výuky.

Ale pak se začala znovu toulat. Vždycky mi sice řekla, kde byla. Podávala přesné a nenapadnutelné zprávy. Když večer v osm zavolala, řekla: „Maminko, jsem v té a té kavárně. Potkala jsem toho a toho. Hned přijdu!“

Teď už jsem věděla, co by se mohlo stát. Kontrolovala jsem jí ruce, nezjistila jsem ale žádné nové vpichy. Už jsem jí nedovolovala přespávat o víkendech u Detlefa. Na druhou stranu jsem jí chtěla dát najevo, že jí věřím. Proto jsem jí dovolovala zůstávat v sobotu déle venku. Měla jsem o ni strach, ale zkrátka jsem nevěděla, jak se k ní mám chovat. Ať jsem si s tím lámala hlavu, jak chtěla.

Měla jsem hroznej strach, abych nebyla znovu závislá na háčku. Jenomže když byl Detlef sjetej a já střízlivá, neměli jsme jeden na druhýho náladu. Byli jsme jako dva cizí lidi. A tak jsem si ten fet, co mi Detlef zase dával, brala. Než jsme si vrazili jehlu do žíly, tak jsme si vždycky říkali, že na tom nesmíme bejt závislý. Ujišťovali jsme se, že můžeme kdykoli zase přestat, a přitom jsme si dávali děsnýho bacha, aby nám zůstal fet taky na druhej den.

A celý to svinstvo začalo zase od začátku. Jenom jsme si to ještě neuvědomovali, kam jsme to zase spadli, namlouvali jsme si, že to máme všechno pod kontrolou.

Nejdřív se Detlef prodával i za mě. Brzo nám ale jeho peníze nestačily, a tak jsem s tím musela začít taky. Ale hned od začátku jsem měla báječnou kliku na dobrý stálý zákazníky, a tak mi prostituce tentokrát nepřipadala tak odporná.

Hned první den, kdy jsem si musela začít vydělávat sama, mě Detlef vzal k Jürgenovi. Tenhle Jürgen byl poměrně známej berlínskej obchodník. Měl děsně peněz a obědval se senátorama. Bylo mu už sice přes třicet, ale vypadal docela mladě. Mluvil slangem mladejch lidí a rozuměl taky jejich problémům. Určitě to nebyl jeden z těch nechutnejch manažerů, který si nahrabali.

Šla jsem teda poprvé k Jürgenovi do bytu. Sedělo lam asi deset mladejch lidí okolo obrovskýho stolu. Na stole stály stříbrný svícny s hořícíma svíčkama a láhve drahýho vína. Všichni se mezi sebou nenucení bavili. Hned jsem si všimla, že ty holky i kluci u stolu maj něco v hlavě. Hlavní slovo měl Jürgen. A tomu to skutečně myslelo. Taky mi imponoval jeho senzační byt, kterej musel stát příšerný prachy. A přitom se choval úplně normálně, vůbec se nevytahoval a byl přijemnej.

On i ostatní se k nám hned měli jako starý přátelé, i když mezi nima nebyl ani jeden herák. Po nějaký chvíli, co jsme si jen tak povídali, se jeden pár zeptal, jestli by se mohli vysprchovat. Jürgen řek: „No jasně, na co jsou tu ty sprchy.“

Sprchy byly přímo v obýváku. Ty dva šli dovnitř a po nich ještě několik jinejch lidi. A pak vyšli ven nahý a ptali se po ručnících. Říkala jsem si, že je to cool společnost, ve který se musej mít všichni rádi. A bylo mi senzačně, protože jsem si představovala, jak budeme mít s Detlefem jednou laky takovej bezvadnej byt a budeme si tam zvát přátele.

Pár lidí už chodilo jen tak nebo s ručníkem kolem pasu a začali se spolu mazlit. Jeden pár šel do ložnice, ve který stála obrovská postel, taková, co se dá všelijak nastavovat. Mezi ložnicí a pokojem byl jen širokej průchod, takže tam bylo vidět. Ty dva se nahý objímali a pak ještě s jinejma vlezli na postel. Milovali se kluci s holkama i kluk s klukem. Některý to dělali rovnou na stole.

Bylo mi jasný, že tady jde o opravdový orgie. Detlefa a mě do toho chtěli taky zatáhnout. Ale já jsem to nedokázala. Nechtěla jsem to dělat s někým jiným. Ne že by se mi hnusilo, co se kolem děje. Dokonce mě trochu vzrušovalo, jak nenucené se všichni chovaj. Ale právě proto jsem chtěla bejt s Detlefem sama.

Šli jsme do vedlejší místnosti. Mazlili jsme se a pak jsme se svlíkli. Najednou vedle nás seděl Jürgen a díval se na nás. Ani mi to moc nevadilo, protože v tomhle bytě bylo všechno tak samozřejmý a protože jsem si uvědomovala, že za něco prcce musíme od Jürgena dostat peníze. Jen jsem doufala, že nás teď nechá na pokoji.

Jürgen se na nás díval. Zatímco jsem se milovala s Detlefem, vyhonil si ho. Když jsme odcházeli, protože jsem už musela domů. strčil Detlefoví jen tak mimochodem do ruky stomarkovku.

Z Jürgcna se stal náš stálej zákazník. Byl bisexuální. Většinou jsme k němu chodili společně. Já ho obstarávala nahoře a Detlef dole. Vždycky jsme za to dostali sto marek. Někdy k němu šel jen jeden z nás. Za šedesát. Jasně, Jürgen byl taky zákazník, ale nebyl tak nepříjemnej jako ostatní. A byl jedinej ze všech chlapů, ke kterýmu jsem cejtila něco skoro jako přátelství. V každým případě jsem si ho vážila. Ráda jsem se s ním bavila, protože mu to myslelo a všemu rozuměl. Uměl se v týhle společnosti otáčet.

Hlavně jsem ho obdivovala, jak uměl zacházet s penězma. To mě na něm zajímalo snad nejvíc. Když třeba vyprávěl, jak uložil peníze a vydělal na tom. Přitom byl úžasně velkorysej. Ostatní, který se účastnili orgií, nedostávali pokaždý zaplaceno. Ale byla jsem taky při tom, když si mu jeden kluk řek o pár tisíc marek na mini cooper. Jürgen se moc nevyptával, napsal mu šek a řek: „Tady máš svůj mini cooper.“ Jürgen byl jedinej zákazník, ke kterýmu jsem chodila, i když jsem od něho nic nechtěla a on ode mě. Někdy jsem u něho koukala na televizi a svět se mi zdál docela oukej.

Detlef a já jsme zase úplně zapadli mezi heráky. Ty normální diskotéky nás už nezajímaly. Když jsem nebyla na stanici ZOO, courala jsem se na stanici podzemky Kurfürstendamm. Na docela malým nástupišti bylo často až sto heráků. Prodával se tam fet. Chodili tam i zákazníci, který se specializovali na feťáky. Především se ale všichni na stanici Kurfürstendamm scházeli.