Počítáme s dalším drastickým omlazením toxikomanů, protože už nyní se drogy zhoubně šíří ve školách, v diskotékách a na dalších místech, kde mládež tráví svůj volný čas. Ohrožena není jen část dospívajících mezi dvanácti až osmnácti lety. Zda projde například třináctiletá dívka relativně bez následků pubertou, anebo zda skončí u alkoholu, nějaké sekty, heroinu či přívrženců anarchie a násilí, o tom rozhodují často jen náhody. Dospívající je dnes přístupný drogám asi tak jako dospělý nabídce farmaceutického průmyslu. Téměř každý dospívající má ve svém okolí přítele či známého, který drogy bral, bere nebo má v úmyslu brát. Dnešní toxikoman se rozhodujícím způsobem liší svou motivací od konzumentů hašiše a různých farmak v šedesátých letech. Už nejde jako dříve u hippies o rozšíření jejich sebeuvědomění, ale primárně o jeho potlačení. Toto pravidlo spotřeby vládne také u alkoholu a měkkých drog. Proto už dnes nelze ohrožené mladistvé zařadit mezi konzumenty alkoholu, kuřáky hašiše či narkomany. Přechody jsou plynulé a důvody pro zneužívání drog identické.

Podle našich zjištění není veřejnost o skutečném rozsahu problému drog dostatečně informována jak v kvalitativním, tak i v kvantitativním smyslu. Větší část odpovědných politiků

stále ještě věří na tzv. drogovou vlnu, která již překročila svůj kulminačni bod, a nyní čekají na pokles. Tento postoj se odráží v termínech, které používají poslanci, když hovoří například o tom, že je třeba dostat celý jev pod kontrolu, jako by se jednalo o nějaký kohoutek, který se dá jednoduše zavřít.

Společnost ve skutečnosti produkuje stále více asociálních typů. Zvláště mladiství, kteří nenacházejí uspokojení svých potřeb ve škole, ve volném čase a v práci, se utíkají k drogám.

Analogicky tomuto vývoji, který se stále zrychluje, se vedle společensky sankcionovaných drog farmaceutického a lihovarnického průmyslu vyvinuly i ilegální drogy - hašiš, LSD a heroin - v obchodní artikl významné velikosti, jehož odbyt je velmi dobře řízen. Když vyjdeme pouze z toho, že jen v Západním Berlíně je poměrně malá skupina odběratelů drog, okolo pěti tisíc lidí, tvořící tvrdé jádro narkomanů, která denně získá krádežemi, loupeženi i a prostitucí kolem půl milionu marek, a jestliže si tuto sumu přepočteme na celou Spolkovou republiku, dostaneme impozantní částku. Vzhledem k tomuto množství peněz si kriminální živly zneužívající závislosti na drogách nenechají svůj zisk jen tak vzít, v žádném případě ne pouličními policisty či tajnými. Množství heroinu a měkkých drog, které policie zabaví, představuje jen mizivou částečku celkového objemu, který se dostane až k narkomanům.

Černý trh s drogami již pokryl Spolkovou republiku a Západní Berlin tak hustou komerční a sociální sítí, že dnes je vedle měkkých drog všude k dostání i heroin. Nyní prakticky neexistuje jediná oblast bez drog, jsou jen oblasti s různě akutním nebezpečím infekce.

Každé větší město má svůj „plac“, na venkově jsou opěrnými body odbytového systému zařízení, kde mladí tráví svůj volný čas, především diskotéky.

Téměř každé místo s poštovním směrovacím číslem je zasaženo obchodem s heroinem. Všudypřítomnost drogy je jisté rozhodujícím faktorem jejího vzrůstajícího užívání. Mladiství, dohnaní k útěku ze společnosti, ji dnes nacházejí prostě všude. Na venkově stejně jako ve městě trpí mnoho mladých lidi bezbřehou nudou a otupujícím pocitem nesmyslnosti své existence. Jedinou změnu a únik poskytuji na konci týdne diskotéky.

Tato stále vzrůstající část mládeže hledá rozptýlení v některé z populárních diskoték. To, co se v těchto prostorách, v nichž jsou mladiství zbavováni možnosti verbální komunikace, odehrává, je vlastně jen ohlušení hudbou a následné zklamáni z toho, že člověk zase nic neprožil.

Tyto děti a dospívající nenacházejí uspokojení svých potřeb, nevidí vhodné perspektivy pro svou budoucnost a nemají zázemí v minulosti, z něhož by mohli čerpal. Protože období dětství, které poskytuje možnost svobodného vývoje, relativně nemanipulovatelného a tím také stabilizovaného, s velkým množstvím podnětů, se zkrátilo ve prospěch včasnější orientace na výkon a pasivní konzum pouze na předškolní věk.

Takový mladý člověk, oloupený o své dětství, má k dispozici jen náhražkovitou fantazii, samostatnost a sebedůvěru, žene se od jednoho podnětu ke druhému a postrádá obranné síly proti mohutnému podněcování potřeb zbožní produkcí, jejíž strategii je vystaven již od dětského věku.

Stále více dospívajících dětí zjišťuje již v pubertě, že díky zostřeným selektivním mechanismům ve škole se přes veškerou snahu nedostanou díky svým budoucím finančním možnostem do atraktivního světa výkladní skříně a reklamy, kterým jsou již od útlého věku fascinovány. S tímto poznáním se sice velmi rychle verbálné vyrovnají volbou alternativního způsobu života, ale ve skutečnosti jim to způsobí velké zklamáni, protože je jim odepřen svět blahobytu.

Také v mezilidských vztazích se peníze mezi mladistvými stávají stále častěji regulativem. Aby se seznámil s dívkou, musí chlapec nejdřív utratit v diskotéce deset, dvacet nebo i třicet marek. O nákladech na módní oblečení, desky, koncerty populárních zpěváků atd. ani nemluvě. Pro učně nebo studenta je to značné finanční zatíženi. V těchto malých oblastech pak vznikají velké problémy, začíná to zde kvasit a dospívající si musí svá přání uskutečňovat jiným způsobem.

Jejich rodiče jim nemohou ukázat žádnou schůdnou cestu. Sami vězí v neřešitelných rozporech: s tím, co si za svůj život vydělali nebo vydělají, si nemohou dovolit to, co skutečně chtějí, respektive co se naučili chtít. Nicméně na rozdíl od svých dětí tento závod tak lehce nevzdávají a s vypětím všech sil vykonávají svou sisyfovskou práci. Svým cílům obětují takové hodnoty, jako je přátelství, důvěra, víra, ochota pomoci, porozumění pro problémy druhých.