Heinz se ohlásil domluveným zazvoněním. Vzala jsem z prádelníku spodní kalhotky, který jsem si sama vyšila, dala je s dopisem do krabice od fénu a spustila vzdušnou poštou z okna dětskýho pokoje. Vyšlo to. Heinz strčil dole do krabice fet. Na tu naši hru se začalo koukat pár lidí. Ale zdálo se, že Heinzovi to vůbec nevadí, a mně to bylo taky jedno. Já chtěla jenom fet. Teprve když se v devátým poschodí vyklonil z okna nějakej malej kluk a chňapal po šňůře, povolily mi nervy. Začala jsem řvát a snažila se dostat šňůru z jeho dosahu. Měla jsem děsnej strach o fet.

Konečně jsem ho měla nahoře. Zrovna jsem si chtěla převařit háčko, když zazvonil telefon. Heinz. Došlo přej k nedorozumění. Chtěl poslal použitý, a ne čistý kalhotky. Měla jsem fet, takže mi to mohlo bejt jedno. Ale aby mě přestal votravovat, hodila jsem mu z okna ty nejstarší z koše na prádlo. Přistály dole na křoví, Heinz nejdřív utek, ale pak se pro ně znovu přikrad zpátky.

Heinz byl skutečně úplně nenormální. Jak jsem se pozdějc dověděla, byl na něho už skoro tři neděle před tou scénou se šňůrou vypsanej zatykač. Poldové zatím neměli čas dojít si pro něho. Jeho obhájce ho už tenkrát upozornil, že je to s ním špatný. Jenže když šlo o holky, byl Heinz k neudržení.

Musela jsem na jeho soud jako svědkyně. Řekla jsem pravdu. Byl mi sice volnej jako ostatní zákazníci, ale stejně to nebylo lehký vypovídat proti němu, protože mi ho bylo líto. Nebyl vlastně o nic horší než ostatní chlapi, který dávali holkám prachy a přitom přesně věděli, že si za něj koupěj fet. Byl to jen ubohej sviňák, kterej měl pořád chuť na mladý holky. Myslím, že patřil spíš do blázince než do vězení. (Heinz G. Byl 10.2.1978 odsouzen zemským soudem v Berlíně za předávání heroinu Christianě a Babsi a za sexuální zneužití nezletilých ke třem a půl rokům vězení)

Na těch několik dní, co mě otec zamykal, mi fet vystačil. Takže z odvykání nic nebylo. Hned první den, kdy za sebou otec nezamknul, jsem zdrhla. Celej tejden jsem se toulala, než mě otec našel a doved zpátky domů. Zase jsem čekala, že mě seřeže. Ale on byl jenom ještě zoufalejší.

Nakonec jsem mu řekla, že to sama nedokážu. Že to prostě nejde, když jsem celej den sama. Babsi je mrtvá. Detlef ve vězení. Stella ve vězení. Vyprávěla jsem mu o Stelle. Že se ve svejch čtrnácti ve vězení úplně složila. Slyšela jsem to od jedný holky, která byla se Stellou v jedný cele. Stella se pořád chtěla zasebevraždit. Jediný, co ji ještě drželo nad vodou, byly teroristky, který s nima seděly ve vězení. Stella prej několikrát mluvila s Monikou Berberichovou o RAF a úplně se do tý ženský zbláznila. Hodně heráků obdivovalo teroristy. Byli i takoví, který se ještě dřív, než začali s háčkem, pokoušeli přejít k nějaký teroristický skupině. Když došlo k únosu Schleyera, taky mě to nadchlo. I když jsem byla proti jakýmukoli násilí. Nikdy bych nedokázala někomu ublížit. Bylo mi špatně, když jsem byla svědkem nějaký brutality. Ale říkala jsem si, že ty z Rafu to dělaj asi dobře. Tenhle zasranej stát se dá změnit jedině násilím.

Otce Stellin příběh úplně sebral. Hned ji chtěl dostat z vězení a adoptovat ji. Nakecala jsem mu, že se Stellou bych vydržela bejt čistá. Pro něho to byla poslední naděje. Idiotská naděje. Ale copak to moh vědět? Celou dobu vršil otec jednu chybu za druhou. Ale dělal, co uměl. Tak jako matka.

Otec vtrhnul na úřad péče o mládež a fakticky dokázal vytáhnout Stellu z vězení. Byla vysloveně psychicky i fyzicky v koncích. Vypadala hůř než před vězením. Když k nám přišla, nebyla jsem ještě čistá, i když jsem si to pevně umínila, a tak jsem ji hned první den dostala zase na háčko. Tak jako tak by začala sama. První dny jsme ještě vážně mluvily o odvykání. Pak jsme rychle přišly na to, jak můžeme ve dvou otce perfektně podvádět. Všechny úkoly jsme si rozdělily. I v prostituci jsme se střídaly. Chodily jsme už jen na baby-stop na Kurfürstenstrasse.

V tý době už mi bylo všechno jedno, a tak jsem neměla ze stopu vůbec strach. Měly jsme partu, byly jsme čtyři holky z Kurfürstenstrasse a Genthiner Strasse. Já, Stella a dvě Tiny. Obě se náhodou jmenovaly stejně. Jedna z nich byla dokonce ještě o rok mladší než já. Takže jí bylo akorát čtrnáct.

Pracovaly jsme vždycky ve dvou. Když jedna odjížděla se zákazníkem, ta druhá si nápadně poznamenala jeho poznávací značku, aby to ten chlap viděl a nepokusil se podrazit nás. Byla to taky ochrana před pasákama. Z fízlů jsme strach neměly. Pruhovaný vozy nás klidně míjely a poldové nám docela přátelsky mávali. Jeden z nich dokonce patřil k mejm stálejm zákazníkům. Byl úplně praštěnej. Vždycky chtěl lásku. A bylo hrozně těžký vysvětlit mu, že prostituce je práce, a ne láska.

To se muselo vysvětlovat i jinejm zákazníkům. Většina z nich si taky se mnou chtěla trochu popovídat. Nejdřív měli všichni stejný kecy. Jak je možný, že tak hezká holka jako já skončila na ulici. Já to přece nemám vůbec zapotřebí a tak. Ty žvásty mi šly vždycky na nervy. Pak mě taky chtěli zachraňovat. Dokonce jsem dostala pár vážnejch nabídek k sňatku. A přitom si museli uvědomovat, že jenom využívaj ubohosti heračky, aby se ukojili. Byli to děsný hajzlové. Mysleli si, že by nám mohli pomoct, a přitom měli sami dost svejch problémů, se kterejma si nevěděli rady.

Byli to většinou chlapi, který se neodvážili jít za profesionálníma děvkama. Který měli nějaký potíže s ženskejma, a proto chodili na baby-stop. Vykládali, jak je frustruje manželka, rodina a vůbec celej život, ve kterým se nic nemění. Někdy dokonce vypadali, jako by nám trochu záviděli, v každým případě naše mládí. Chtěli vědět, co je mezi mladejma lidma teď moderní, jaká muzika, oblečení a jaký řeči.

Jeden z nich, mohlo mu bejt už tak okolo padesáti, si chtěl za každou cenu vykouřit hašiš, protože si myslel, že všechny mladý lidi kouřej hašiš. Za zvláštní příplatek jsem s nim teda prošmejdila půl Berlína, abych splašila dýlera s hašem. Dřív jsem si to nikdy neuvědomila, že na každým rohu je k dostání háčko, a ani trochu hašiše, to bylo vážně šílený. Abysme koupili trochu haše, projezdili jsme celý tři hodiny po městě. Ten chlap pak vykouřil hned v autě jednu cigaretu a byl z toho úplně bez sebe.

Na baby-stopu se našly všelijaký případy. Jednomu jsem třeba musela pořád klepat na ocelovou dlahu v noze. Měl ji od havárky na motorce. Druhej zas přišel s papírem, kterej vypadal jako úřední lejstro. Měl tam razítkem potvrzený, že je neplodnej. Chtěl to bez gumy. Ten největší podvodník tvrdil, že je z módní agentury a že si chce udělat zkušební snímky. V autě pak vytáhnul pistoli a požadoval obsluhu bez placení.