V džínách a vysokejch podpatcích jsem skoro každej večer courala do deseti po ulicích. Připadalo mi, že mě doma nechtěj, ale svoboda, kterou jsem teď měla, se mi líbila. Snad mi ty hádky s Klausem i k něčemu byly. Dodávaly mi pocit síly.

Sestra už to všechno nemohla dál snášet. Udělala něco pro mě úplně nepochopitelnýho. Přestěhovala se k otci. Opustila matku, ale především mě. Teď jsem byla ještě osamělejší. Pro matku to byla hrozná rána. Pořád brečela. Stála mezi svejma dětma a svým přítelem a nevěděla si rady.

Myslela jsem si, že se sestra určitě brzo vrátí. Ale jí se u otce líbilo. Dostávala kapesný. Zaplatil jí hodiny v jízdárně a koupil opravdický jezdecký kalhoty. To mě teda vzalo. Já si musela svý jízdy odpracovávat. Ale ne vždycky mi na to zbyl čas, a tak uměla sestra brzo jezdit líp než já.

Ale pak jsem dostala odškodnění. Otec mě pozval na cestu do Španělska. Měla jsem na konci šestý třídy dobrý vysvědčení a navrhli mě na gymnázium. Byla jsem přihlášená na všeobecnou školu v Gropiusstadtu. A tak než jsem udělala novej krok do života, kterej měl končit maturitou, letěla jsem s otcem a jeho přítelkyni do Španělska, do Torremolinos. Byla to naprosto senzační dovolená. Otec byl bezvadnej. Uvědomila jsem si, že mě má svým způsobem rád. Jednal teď se mnou jako s dospělou. Bral mě dokonce večer na procházky se svou přítelkyní.

Docela se umoudřil. Měl teď kamarády stejně starý jako on a všem vykládal, že byl jednou ženatej. Nemusela jsem mu už říkat strejdo Richarde. Byla jsem jeho dcera. A on na to byl docela pyšnej, že jsem jeho dcera. Ovšem typický pro něho bylo, že jsme na dovolenou jeli tak, jak se to hodilo jemu a jeho přátelům. Na samým konci prázdnin. A proto jsem šla do svý nový školy o čtrnáct dni pozdějc. Takže jsem hned začala s ulejváním.

Připadala jsem si v tý nový škole děsné cizí. Ve třídě už se uzavřely přátelství a vytvořily party. Já jsem seděla sama. Ale nejdůležitější bylo, že za ty dva tejdny, co jsem byla ve Španělsku, jim vysvětlili celej systém výuky na všeobecný škole, kterej je poměrně komplikovanej, když člověk přechází ze základní školy. Ostatním pomohli při výběru kurzů, na který jsme se měli přihlásit. Já jsem byla úplně sama. Vůbec jsem tý škole neporozuměla. A už se mi to taky nikdy nepovedlo.

Nebyl tam žádnej třídní učitel, kterej by se staral o jednotlivý žáky tak jako na obecný škole. Každej učitel vyučoval několik slovek žáků v různejch třídách a kurzech. Když chce člověk udělat na všeobecný škole maturitu, musí už sám vědět, co chce. Musí se učit dobrovolně. Musí se snažit dostat do rozšiřujících kurzů. Anebo musí mít rodiče, který mu řeknou, dělej tohle a dělej támhleto, a trochu ho popostrčej. Nic z toho jsem ale tenkrát nevěděla.

Připadalo mi, že mě ve škole nikdo neuznává. Ostatní byli těch čtrnáct dní přede mnou, a to je v nový škole velkej náskok. Zkusila jsem svůj recept z obecný školy. Skákala jsem učitelům při přednášce do řeči, odmlouvala jsem. Někdy proto, že jsem měla pravdu, a někdy jen tak. Už jsem zase bojovala. Proti učitelům a proti škole. Chtěla jsem, aby mě uznávali.

Nejlepší ze všech v naší třídě byla jedna holka. Jmenovala se Kessi. Už měla opravdický prsa. Vypadala aspoň o dva roky starší a vůbec byla dospělejší. Všichni ji uznávali. Moc jsem si přála, aby byla Kessi moje kamarádka.

Kessi měla taky bezvadnýho přítele. Chodil do vedlejší třídy, ale byl starší. Milan se jmenoval. Měl aspoň metr sedmdesát a dlouhý černý vlnitý vlasy, který mu padaly až na záda. Nosil úzký džíny a takový pěkný vysoký boty. Všechny holky na něho letěly. A Kessi nebyla hvězda jenom kvůli těm prsům a dospělýmu vzhledu, ale taky proto, že chodila s Milanem.

My holky jsme měly tenkrát naprosto přesný představy o tom, jak má vypadat bezvadnej kluk. Nesměl chodit v plandavých kalhotách, ale v úzkejch džínách. Kluci v teniskách mi připadali blbí. Musel nosit nějaký módní boty, nejlíp kozačky s vysokejma podpatkama a všelijakejma ozdobama. Kluci, který ve třídě házeli papírovejma kuličkama nebo ohryzkama, nám připadali pitomí. O přestávce pili mlíko a honili se za fotbalovým míčem. Bezvadný byli ty kluci, co o přestávce zmizeli za rohem s cigaretou. A museli umět pít pivo. Vzpomínám si, jak mě uchvátilo, když mi Kessi vyprávěla, že se Milan namazal.

Ustavičně jsem přemejšlela. co bych měla udělat pro to, aby mě oslovil takovej kluk, jako je Milan, a třeba se mnou začal i chodit. Anebo, a to bylo vlastně to samý. aby se mnou kamarádila Kessi. Už ta její přezdívka Kessi se mi děsně líbila. Chtěla jsem bejt taková, aby mi dali taky tak bezvadnou přezdívku.

Řekla jsem si, co by tě vlastně mělo zajímat na učitelích, který vidíš vždycky jen hodinu, proč by ses jim vůbec měla líbit? Důležitý je, aby tě brali lidi, se kterejma seš pořád. S učitelama jsem vycházela dost špatně. Neměla jsem k nim žádnej osobní vztah. Většina z nich stejně vypadala, že je jim všechno jedno. Neměli vůbec žádnou autoritu a jenom nadávali. Začala jsem na ně zvysoka kašlat. Brzo jsem dokázala zbláznit celou třídu a obrátit hodinu vzhůru nohama. A proto mě spolužáci začali uznávat.

Schraňovala jsem všechny peníze, jen abych měla na cigarety a mohla chodit s ostatníma kouřit za roh. Kessi tam byla každou přestávku. A když jsem tam začala taky chodit, všimla jsem si, že mě Kessi začíná brát.

Začaly jsme se bavit po vyučování. Pak mě dokonce pozvala k sobě domů, pily jsme pivo a mně to legračně vlezlo do hlavy. Bavily jsme se o tom, jaký to máme doma. Kessi na tom byla hodně podobně jako já, i když u nich to byl zřejmě ještě větší průšvih.

Kessi totiž byla nemanželská. Její matka často střídala přítele. A těm byla Kessi samozřejmě úplně lhostejná. Právě nedávno měla matka jednoho takovýho šílence. Mlátil je, pak zdemoloval celej byt a vyhodil z okna televizi. Ale Kessina matka byla jiná než moje. Snažila se bejt na Kessi co nejpřísnější. Kessi musela bejt skoro každej den do osmi večer doma.