Byl štědrý den a té noci mohli lidé vidět muže jak v lese nedaleko Montfermeil zakopává poklad. Potom potkal Valjean v lese u studánky malé děvčátko, které nabíralo vodu do vědra. Děvče se ho leklo, ale on jí pomohl a šli společně zpět do vesnice. Cosetka ho zavedla do hostince k Thénadierovým. Jakmile přišla dostala vynadáno, kde byla tak dlouho. Hned musela jít zpravovat ponožky. Valjean si objednal jídlo a pak se ptal proč si děvčátko nehraje se svými sestřičkami. Thénadierka mu řekla, že dívka není její dcerou a proto si musí vydělávat na živobytí. Valjean se jí zeptal jak se jmenuje. Odpověděla „Cosetka“. Valjean se pak zeptal kolik stojí ty ponožky. Koupil je a poslal Cosetku hrát si. Půjčila si panenku od dcerek Thénadierky. Ty začali okamžitě křičet a ona musela pannu vrátit. Valjean šel tedy ven před hostinec a koupil u stánku tu nejdražší pannu. Potom ji daroval malé Cosetce. Zeptal se hostinského zda by si ji nemohl odvést s sebou do Paříže, že by se o ni rád staral. Thénadiér se nejdříve chtěl Cosetky zbavit, ale když vyděl, že podezřelý host je bohatý, chtěl po něm nekřesťanské peníze. Když se Valjean zdráhal, Thénadier řekl, že si to rozmyslel. Proto také Valjean vyndal dopis ve kterém stálo, že Fantina chce aby Cosetku dali do péče muži, který bude mít tento dopis. Thénadier mu však ani přesto Cosetku nevydal. V noci proto Valjean vzbudil Cosetku a utekli spolu. Dole na dvoře už však byl Javert. Valjean se musel vrátit pro panenku, kterou koupil Cosetce. Potom utekli přes střechu a vydali se do Paříže. Šli do kláštera, který Valjeanovi doporučila jeptiška, která se starala o Fantinu. Valjean tu dělal zahradníka a Cosetka chodila do klášterní školy. Když trochu vyrostla, matka představená navrhovala Valjeanovi, jako jejímu otci, aby zůstala Coseta v klášteře a stala se jeptiškou. Potom se z kláštera přestěhovali do domu v Paříži a žili tu spolu jako otec a dcera. Coseta ani nevěděla, že není Valjeanovou dcerou. Druhou důležitou postavou v Cosetčině životě byl Marius Pontmercy. Byl to chudý student, který bydlel v polorozpadlém domě na okraji Paříže. Ještě před nedávnem bydlel u svého dědečka pana Gillenormanda, ale pro názory o republice ho dědeček z domu vyhodil. Byl revoluční rok a Marius se přidal ke skupině mladých lidí připravujících revoluci. Marius poznal Cosetku již jako malé děvčátko, ale nevšímal si jí, ani mu nepřipadala pěkná. Vídával jí denně s jejím otcem v Lucemburské zahradě. Jednou když šel kolem lavičky, kde seděla, oba jejich pohledy se setkaly.