Teprve po její smrti si Esteban uvědomil, jak moc ji miloval. Spolu s Clarou odešlo i kouzlo domu ve městě. Bez jejích přátel, které Esteban vyhnal, a bez duchů, které neměl kdo vyvolávat, byl dům pustý a nenávratně chátral, stejně jako zahrada, kterou Clara tolik milovala a udržovala ji v pohádkovém stavu. Po Clařině smrti Estebana opustily všechny jeho děti, které už doma nic nedrželo. Jedinou spřízněnou duší se mu stala vnučka Elba. Na její popud se udobřil s Tercerem, který poté spolu s Blancou odcestoval. V zemi rostl neklid a vše nasvědčovalo blížící se revoluci. Alba ukrývá pronásledované revolucionáře v domě ve městě. Spolu se svým revolucionářským přítelem Miguelem se dostane do konfliktu s tehdejším politickým režimem a je umístěna do koncentračního tábora, kde je podrobována krutému výslechu a mučení. Esteban dělá vše pro její záchranu, ale jeho vliv ve státě stále klesá. Nakonec Alba jen o vlásek unikne smrti a vrátí se k dědečkovi. Společně začnou vzpomínat na Claru - prochází její věci a narazí na sešitky se zápisky o životě, které Calra poctivě vedla až do dne své smrti. Alba se rozhodne v jejím úmyslu pokračovat a od té doby sepisuje sama zápisky o životě rodu Truebů. Dílo je napsáno v duchu magického raelizmu, který se vyznačuje neskutečností. Autor se nechává plně unášet svou fantazií, a proto se čtenáři mohou některé věci jevit jako neskutečné až morbidní. .