Děj tohoto romaneta se točí okolo tajemného obrazu svatého Xaveria v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Spisovatel (autobiografie) jednoho odpoledne přišel do tohoto kostela. Bylo právě "požehnání" a chrám byl skoro prázdný. Spisovatele zaujal obraz sv. Xaveria, a čím více jej pozoroval, tím více upoutával obraz jeho pozornost, i když ničím zvláštním nevynikal (obraz představuje umírajícího světce). Aby se mohl na obraz dívat pohodlněji, otevřel zpovědnici naproti oltáři a sedl si do ní. Poté k postrannímu oltáři, nad nímž visel obraz sv. Xaveria, přistoupil mladý muž v černém obleku. Klekl si před obraz a sklonil hlavu do dlaní. Mezitím kněz ukončil pobožnost, lidé odešli a kostelník zavřel kostel. Když spisovatel chtěl upozornit kostelníka na to, že je ještě v kostele, zvedl se neznámý muž, jenž bedlivě pozoroval obraz sv. Xaveria. Spisovatel se s mužem seznámil => oba se stali důvěrnými přáteli. Po čase se od muže (Xaver) dozvěděl, proč si tak bedlivě obraz prohlížel. V Xaverově rodině se vypravovalo, že zvláštní rysy na obraze sv. Xaveria naznačují cestu k neznámému pokladu. Xaver se chtěl dopátrat tohoto tajemství. Zdálo se mu, že vyčetl z obrazu cestu, kde byl poklad zakopán (ve strahovských lomech). Avšak na místě, kde si Xaver myslel, že je poklad, našli jen bezcenné kameny. Od té doby se spisovatel s Xaverem dlouho neviděli. Až zvláštní náhodou se setkali ve Vídni ve vězení. Spisovatel byl ve vyšetřovací vazbě pro politický přečin, Xaver si zase odpykával jakýsi trest, ke kterému přišel nevinně. V rozhovoru objasnil Xaver spisovateli tajemství obrazu sv. Xaveria v Mikulášském kostele: "Bedlivým pozorováním si člověk zvyká trpělivosti, pozornosti a vytrvalosti, a to je prý cesta k vzácnému pokladu". .