Sigrid Sauewein Brandau Pletky s Eduardom

Juliet je učitelka a se svým psíkem Kmínkem žije v řadovém paneláku ve velkoměstě. Znenadála zdědí po svém strýci starou farmu daleko v divočině. Juliet se rozhodne odstěhovat se na farmu a opustit tak nenáviděné město. Má to ale háček, protože dědictví jí bude předáno jen v případě, že se bude starat o tamního jediného obyvatele – vzácného poníka Eduarda - až do jeho smrti. Nesmí se ho nijak zbavit, ani ho prodat. Juliet s podmínkou souhlasí a rozjede se na farmu. Tam se s Eduardem konečně seznámí a dojde jí, že péče o něho bude skutečně vyčerpávající. Eduard je totiž krajně samolibý a tvrdohlavý ponny, který jakoby si byl vědom své důležitosti a plně ji zneužíval. Neustále prováděl nějaké lotroviny a přidělával Juliet samé starosti. Tu rozdupal sazeničky na obecním pozemku, tu sežral sousedovic opečovávané kytky, nebo rozbil okno. Juliet musela žehlit a platit všechny jeho průšvihy a její nadšení pro venkov mizelo stejně rychle jako kytky z květináčů a hrobních věnců, na které se Eduard specializoval. Žádná stáj pro něj nebyla dost uzavřená, žádné dveře nebyly dost pevné. Eduard a Julietin další pes Hass byli ale velice oblíbení mezi dětmi, které se na nich s oblibou vozily. Ale každý život jednoho dne skončí a ani Eduardvi nebylo souzenou drásat sousedům nervy věčně. Zemřel na zauzlování střev, a přestože většinou jen páchal škody, byla z jeho smrti spousta lidí velice smutná,a dokonce i Juliet se po tom věčném rošťákovi začalo stýskat. .