Jerome David Salinger ( nar.1919 )
Americký spisovatel. Za II. světové války působil jako příslušník americké armády v Evropě. Dílo:
Devět povídek (Nine Stories)
Franny And Zooey
Hapworth 16
Kdo chytá v žitě (The Catcher In The Rye), 1951
Seymour: Úvod (Seymour: An Introduction)
Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte (Raise High The Roof Beam, Carpenters)

J. D. Salinger, plachý autor světoznámé knihy Kdo chytá v žitě, se v poměrně krátkém čase dostává už podruhé na oči veřejnosti. Samozřejmě ne z vlastní vůle. Po knize bývalé milenky Joyce Maynardové, která vyšla před dvěma lety a kde je dopodrobna popsán vztah sotva zletilé dívky Joyce a padesátiletého muže, vydala své memoáry i jeho dcera Margaret (44). Kniha se jmenuje Dream Catcher: A Memoir (orientační překlad: Kdo chytá sny: Vzpomínka). Salinger (81) nic nepublikoval od roku 1965 a absolutně odmítá veškeré žádosti o rozhovor. Žije v izolaci v Cornishi (New Hampshire).
Když matka Margaret Salingerové, Claire Douglasová, potkala tehdy asi třicetiletého Salingera, byla irská katolická středoškolačka a Salinger měl za sebou jedno nepovedené manželství. V době setkání se slečnou Douglasovou držel Salinger období sexuálního půstu, prý pod vlivem jednoho indického mystika. Podle Margaret se její otec v té době věnoval také scientologii, homeopatii a křesťanské nauce. Liboval si prý v urinoterapii (pití vlastní moče), držel hladovku a mluvil podivným nářečím. Svou druhou ženu údajně držel prakticky v zajetí, nedovolil jí stýkat se s příbuznými a přáteli a nesměla jíst svá oblíbená jídla. To, že byla Margaret vůbec počata, byla podle ní vzhledem k otcovu odmítání sexuálního styku s vlastní ženou naprostá náhoda. Když Claire otěhotněla, shledával ji manžel „odpudivou“, takže se u ní postupně vyvinuly deprese se sebevražednými sklony. Tak popsala své dceři období, kdy ji čekala, sama Claire, dnes jungiánská psychoterapeutka, působící v Kalifornii. Margaretino dospívání bylo podle jejích vlastních slov doprovázeno bulimií, záchvaty paniky, chronickou únavou a pokřiveným vnímáním. Knihu prý napsala proto, aby se se svým dětstvím vypořádala, a protože se „rozhodně nechce podobným způsobem chovat ke svému synovi“. Její rodiče se rozvedli v roce 1966. Studovala management na Oxfordu a pak navštěvovala teologickou školu na Harvardu. Působí jako laická kněžka v jedné newyorské nemocnici. S otcem udržovala kontakt, ale sama přiznává, že se to po vydání knihy může změnit.