Vsadil totiž dvouleté úspory za lístek lodní loterie. Hra spočívala v odhadu vzdálenosti, kterou loď urazí za čtyřiadvacet hodin. Pan Botibol se držel při spodní hranici mil, neboť se počasí zhoršovalo. Pak se ale vyjasnilo a bylo téměř jisté, že pan Botibol vyhrát nemůže. Proto přemýšlel. Jak loď zpomalit. Rozhodl se, že skočí přes palubu, tím pádem by musela loď zastavit a zdržet se. Pokud by tedy někdo zavolal pomoc. K tomu si vybral starší dámu, která se procházela po palubě. Pak skočil.
´ „To je zvláštní,“ řekla žena se silnými kotníky. „ Zrovinka teď skočil přes palubu nějaký člověk, úplně oblečený.“
„ Nesmysl!“
„ Opravdu. Povídal, že si dá malou rozcvičku, a skočil do vody. Představte si, že se ani nevysvlékl do plavek.“
„ Pojďte raději dolů,“ řekla kostnatá žena. Ústa měla náhle pevně sevřená a tvář jí zešpičatěla a zpozorněla. Také její slova už nezněla tak laskavě jako dřív. „ A víckrát mi takhle sama po palubě nebloumejte. Dobře víte, že na mě máte počkat.“
„ Ano, Maggie,“ odpověděla žena se silnými kotníky a znovu se usmála, něžným, důvěřivým úsměvem, podala své společnici ruku a nechala se odvést z paluby. ´

Psychicky týraná manželka dojde zadostiučinění v povídce Cesta k nebesům.
Paní Fosterová byla výjimečně nervózní žena, co se týče obav, aby nepřišla pozdě. Pan Foster o tomto jejím strachu samozřejmě věděl a využíval toho. Jedno dopoledne, když měla odletět za dcerou do Paříže, trval na tom, že pojede s ní a schválně zdržoval. A když se konečně uráčil dostavit do vozu, „vzpomněl si“, že ještě doma nechal dárek pro dceru. Když se dlouho nevracel, vydala se ho paní Fosterová hledat. Po vstupu do domu zaslechla takový zvláštní zvuk, ale neměla už čas a bála se, aby nepřišla pozdě, a proto odjela na letiště sama. Ve Francii si těch šest týdnů skvěle užila a do New Yorku se vracela mnohem vyrovnanější. Když se vrátila domů, nikde nemohla najít svého muže. Také si všimla, že nejede výtah. Pak si ale vzpomněla na zvuk, který slyšela, když odjížděla, a s uspokojením šla zavolat muže, který měl přijít opravit výtah.

Postaršímu starožitníkovi podvodem vycházely výnosné obchody, ale o ten životní, který by ho proslavil po celém světě, díky podvodu přišel v povídce Farářovo potěšení.
Pan Boggis byl známým londýnským obchodníkem se starožitným nábytkem, který do obchodu zajišťoval tak, že po nedělích jezdíval po statcích anglického venkova a vydával se za faráře, předsedu Společnosti pro zachování vzácného nábytku.