JAN OTČENÁŠEK ( 1924 – 1979 )

Prozaik a scénárista.
Vystudoval obchodní akademii, vysokou školu nedokončil, stal se úředníkem. Pracoval také ve Svazu československých spisovatelů ( 1952 – 1960 ), pak žil až do r. 1973 jako spisovatel z povolání, působil i jako dramaturg Československého filmu. Romány : Plným krokem, Občan Brych, Kulhavý Orfeus, Když v ráji pršelo
Povídky : Kluci z ořeší, Romeo, Julie a tma, Mladík z povolání
Drama : Víkend uprostřed týdne
Filmové a televizní scénáře : Byl jednou jeden dům

ROMEO, JULIE A TMA

´….je válka, Němci ohryzali hranice a teď se rozvalují v celé zemi…..´
V pozdním májovém večeru poznává student Pavel na lavičce v parku plačící dívku s kufříkem. Ester má na kabátku židovskou hvězdu a v kapse povolávací lístek do terezínského transportu, jemuž se vyhnula. Pavel se jí ujímá a rozhodne se ji ukrýt ve svém pokoji, který je hned vedle otcovy krejčovské dílny.
´…Tady je vlněná pokrývka, nosím ji na výlety, ještě je cítit senem, tady je hrnek, ramínko na šaty, ani jsem o něm nevěděl, tyto dveře vedou do dílny, ve dne tam nikdy nechoďte……´
Den nato – 27. května 1942 – došlo k atentátu na Heydricha. Ve stanném právu je za přechovávání nehlášených osob smrt, pro rodinu, pro dům, brzy i pro Lidice. Chlapec tají Ester šílená oznámení a hrůzné seznamy popravených. Dělí se o každé sousto a oba mají hlad. Tajně ji nosí i knížky, snaží se jí všemožně zabavovat.
´…..Přitáhl stolek k pohovce a pokoušel se ji zasvětit do prajednoduché hry ve dvou. Seděla za ním s nohama skrčenýma pod sebou a dívala se mu napjatě přes rameno, až cítil na skráni její tichý dech. Trochu ho mátl……´
Po nějaké době si Pavel uvědomí, že má Ester rád, že mu na ní velmi záleží. Také Ester se do Pavla zamilovala. Ve své samotě měla spoustu času na přemýšlení. ´…..četla se na plakátech vedle programů kin a reklamy na ústní vodu. Odůvodnění skutkové podstaty drtivě stručné : odsouzení poskytovali vědomě úkryt policejně nehlášeným osobám – prásk – schvalovali atentát – prásk – vyzývali k podpoře pachatelů – prásk, prásk! – Mám tě ráda!……..´….´….Mne ti nejvíce mrzí, že nebudu moci dýchat. Když je mi někdy těžko, tak si říkám : Ty hlupáčku, holka, vždyť dýcháš, vždyť můžeš dýchat. Je to požitek, jen si to stačit vždycky včas uvědomit. Pojď, zkusíme to spolu, chceš? Dýchat…..nadechnout zhluboka, ach – vzduch, cítíš? A myslet si při tom : Dýchám – dýchám, ještě dýchám…jsem boháč….“ ´
Jednou se šla Ester potají umýt do dílny.