Jean Jacques Rousseau, jedna z největších osobností 18. století, byl nejen filozofem, ale věnoval se i práci pedagogické. Měl k pedagogice blízký vztah. Být vychovatelem bylo jedno ze zaměstnání, kterému by se rád věnoval. Dokonce i v této profesi krátce působil; v letech 1740 až 1741 v Lyoně a v roce 1743 v Paříži.
Své teorie poprvé popsal v Návrhu z roku 1740. Jeho stěžejním pedagogickým dílem byla však kniha Emil čili o výchově. Na Emilovi pracoval společně se Společenskou smlouvou a tato dvě díla spolu také souvisí. Jejich hlavním tématem je zásadní svoboda přirozeného člověka. Obě knihy byly odsouzeny ke spálení. Emil byl dokončen roku 1760 a roku 1762 po svém vydání spálen.

EMIL ČILI O VÝCHOVĚ
Russeau za hlavní lidské poslání považuje býti člověkem. Ten, kdo umí být dobře člověkem, nemůže chybovat ani v ničem ostatním. Žít pro něj znamená užívat nejen svých tělesných ústrojí, ale také smyslů a schopností. Člověk občan je považován za otroka. Důležité je následovat přírodu. Ta nás vystavuje rozličným zkouškám, které působí i utrpení a bolest. Od dětství bychom tedy měli být připravováni na snášení těchto zkoušek. Nejdůležitější je naučit se trpět.
Podle Russeaua by člověk měl zůstat na tom místě přírodního řetězce, které mu bylo dáno přírodou. Říká, že „člověk opravdu svobodný chce jenom to, co může a dělá to, co se mu líbí“. Rozlišuje tvory na silné a slabé. Tvor silný je ten, jehož síla převyšuje jeho potřeby (hmyz) a tvor slabý naopak má vyšší potřeby než sílu (slon, dobyvatel). V životě člověka Russeau spatřuje dvojí závislost. První je závislost ne věcech, která neškodí svobodě, tudíž neplodí špatnosti. Druhá je závislost na lidech, která naopak plodí všechny špatnosti. Děti by se měli učit zkušeností. Abychom zabránili rozmarům dítěte, měli bychom ho trestat jen takovými tresty, které vycházejí ze samotného činu. Nemá smysl zakazovat, ale zabraňovat. Dítě by mělo dostávat věci ne proto, že je potřebuje a ne proto, že je chce. Aby se dítě naučilo trpělivosti a vyrovnanosti, musí vše dělat ne z poslušnosti, ale z nutnosti. Russeau míní, že člověk je od počátku dobrý. Primární výchova má tedy za úkol chránit dítě před špatností (je negativní). Měli bychom ho učit nikomu neubližovat a konat dobro.
Co bychom měli dítě učit? Russeau ví, že lidský rozum je omezený a nikdo nemůže znát vše. Je tedy nutný výběr toho, co je prospěšné. Radí začít předměty empirickými a poté přejít k předmětům intelektuálním.