Neboj sa, brat môj, zachránim Vás.“
AISCHYLOS : IFIGÉNIA V TAURIDE




MO 4 MOTÍV ŽENY A LÁSKY

„Čo vieme o láske,
čo vieme o človeku,
čo vie o mori vietor.“

Herakleitos:
„Človek nevkročí dvakrát do tej istej rieky.“
VLADIMÍR MIHÁLIK – APPASIONATA – MODERATTO










MO 4 MOTÍV ŽENY A LÁSKY
„Krásny a hlúpy Rómeo
úspešne tára pod balkónom
to,čo mu šepká Cyráno
šľachetný, múdry, lenže nosatý“

„večný spor pôvabu a charakteru
je neriešiteľný, preto je večný.“
VLADIMÍR MIHÁLIK


MO 4 MOTÍV ŽENY A LÁSKY
Rómeovia pod balkónom,
ktorí bezva čulí do histórie
vylaďujú svoje tranzistory
vábia silónové Júlie.

A trsajú citliví a čistí
zo serenád vylietli ich tvisty
navliekajú si ich na nôžky
natupírované kamošky.
VLADIMÍR MIHÁLIK – APPASIONATA – ALLEGRO









MO 4 MOTÍV ŽENY A LÁSKY
Nemám rád sentimentalitu. Aj v živote aj v literatúre treba veľmi presne odlišovať sentimentalitu od skutočného hlbokého citu… Aj ľúbostný vzťah chápem ako drámu. Láska predsa nie je tvorkyňou trvalého a jednoliateho šťastia; také šťastie ani neexistuje. Všetky stránky ľúbostného citu som sa usiloval vyjadriť v Appasionata.
VLADIMÍR MIHÁLIK – APPASIONATA




MO 4 MOTÍV ŽENY A LÁSKY
A trýzeň srdca a vzdor zúfalý
je možno výhrou tých, čo prehrali.
Nevkročíš dvakrát do tej istej rieky
iná je voda v nej a iné kamenie.

A nielen naše žitie – celé veky
Herakleitova hrozba preklenie.

Aj my sme iní : pamäť zobúdzame –
žiaľ inú pamäť – zahrať v inej dráme.
VLADIMÍR MIHÁLIK – APPASIONATA – MODERATO







MO 4 MOTÍV ŽENY A LÁSKY
OFÉLIA: Princ dostala som od vás darčeky, ktoré už dávno hodlám vrátiť vám. Prosím vás, prijmite ich.
HAMLET : Nie, ja nie, ja nikdy som ti nedal vôbec nič.
OFÉLIA : Ba dali ste mi – spolu s venovaním, ktorého opojnosťou každý dar bol ešte vzácnejší. Lež opojnosť už vyprchala, vezmite si ich : dar nemá cenu, keď sa ukáže, že darca z lásky nedával. Tu máte.
WILIAM SHAKESPEARE – HAMLET


MO 4 MOTÍV ŽENY A LÁSKY
PREDSPEV :
Aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím,
někdy kolébka, nyní národu mého rakev.
Stůj, noho ! posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš,
k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled,
neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku,
jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům.
Však času ten horší je člověk, jenž berlu železnou
v těchto krajích na tvou, Slávie, šíji chopil.
Horší nežli divé války, hromů, ohně divější,
zaslepenec na své když zlobu plémě kydá.
Ó věkové dávní, jako noc vůkol mne ležící,
ó krajino, všeliké slávy i hanby obraz !
Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevěrné,
od Dunaje k hltným Baltu celého pěnám;
krásnohlasý zmužilých Slovanů kde se někdy ozýval,
aj, oněmnělť už, byv k úrazu zášti, jazyk.
JÁN KOLLÁR – SLÁVY DCÉRA


MO 5 II. SVETOVÁ VOJNA A JEJ VPLYV
Ján Kompan : „Zem nie je všetko, človek je prednejší a preto nie je pravda to, čo som si myslel, že jedine zem, tá ťa neoklame.“ celý sa roztriasol a po prvý raz v živote zaplakal.
VLADIMÍR MINÁČ – SKALINY ( NA ROZHRANÍ )




MO 5 II. SVETOVÁ VOJNA A JEJ VPLYV
… jeho Matúš zrazu si ustavične kladie otázky a dáva si na ne odpovede, alebo odpovede plynú samy z konkrétnych situácií.