Všetci kňazi a učitelia z celého vidieka boli na ňom. Mŕtve telo pochovali v Domaniciach pod jasene. Jeho sestry syn plakal ako dieťa nad jeho truhlou. Jedni hovorili, že preto, lebo Aduš zostal na ľade; iní, že mu bolo ľúto, že musel ujca pochovať na takú pustatimu, medzi zrúcaniny starého blahobytu.
Nech bolo, ako chcelo, ale od pána aduša nikto viac nepočul známych slov :
„Keď báčik z Chochoľova umrie…“
MARTIN KUKUČÍN – KEĎ BÁČIK Z CHOCHOĽOVA UMRIE

MO 8 UMEL. OBRAZ 1. SVET. VOJNY V SLOV. POÉZII A PRÓZE
Asi po troch rokoch, na jar, prišiel do ráztok člověk v zaprášenej vojenskej uniforme, odstávajúcej od prdčasne vyschnutého tela. Bol nahnutý k zemi, a jako šiel, vuetor, čo dobehol časom od húr, svieži, ihravý, nadnášal mu pravý rukáv, v ktorom nebolo ruky. Tvárou od pravého oka, trošku prižmúreného, tiahla sa mu dlhá jazva, ktorá odniesla so sebou kus nosa, prešla cez ústa a končila až na brade, súc silne nasiaknutá farbou nedávno zahojenej rany, akoby schváľne vymaľovanou, aby ju každý videl a nezabudol hneď na ňu. Robila dojem rany, čo vznikla pod úderom biča. MILO URBAN – ŽIVÝ BIČ





MO 8 UMEL. OBRAZ 1. SV. VOJNY V SLOV. POÉZII A PRÓZE
„Napřed mu dám páa přes hubu,“ myslel si nadporučík, „pak mu rozbiju nos a utrhnu uši a potom dál už se uvidí.“ A naproti nemu hleděl úpřimne a dobrosrdečne na něho pár dobráckych, nevinných očí Švejkových, ktorý se odvážil přerušit tieho slovy : „Poslušne hlásím pane obrlajtman, že ste přišel o kočku. Sežrala krém na boty a dovolila si chcípnout. Hodil jsem ji do sklepa, ale do vedlejšího. Takovou hodnou a hezkou angorskou kočku už nenajdete.“ „Co s ním udělám ?“ mihlo se hlavou nadporúčikovi „má prokristapána, takový pitomý výraz.“ A dobrosrdečné nevinné oči Švejkovy dál zářily něhou, výrazem naprosté duševní rovnováhy, že všechno je v pořádku a nic se nestalo, a jestli se ně co stalo, že je to také v pořádku, že se vôbec něco deje.
JAROSLAV HAŠEK – OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA

MO 8 UMEL. OBRAZ 1. SV. VOJNY V SLOV. POÉZII A PRÓZE
Štefana Ilčíka vyviedli za mesto, na vŕšok k akejsi rozvalenej hradbe. Lebo nie pravda jako pravda. Pravdu má ten, kto, ju chytí za tenší koniec a hrubším bije po hlavách. Ilčík to urobil naopak. Preto ho postavili k rozvalenej stene a zaviazali mu oči. Tri dierky, tri čierne otvory upreli naňho svoj zrak čierny. Šabla sa zaligotala vo vzduchu, švihla a… Tri výstreli odzneli. Ilčík sa oprel o stenu a popri stene klesol na zem. Šatka mu spadla z očí, hlava sa oprela o vyvýšený kameň.