Pro všechny je charakteristická intelektualizace, která je typická užíváním cizích slov, odborných pojmů, citace, složitá souvětí a velkým výskytem přechodníků. Cizí slova zde nejsou vysvětlována, působí jako ztajemňující znak.
Děj : romaneto ve své stavbě slučuje fabuli (jakýsi příběh přímého vypravěče vedený v chronologické posloupnosti) a syžety fiktivních postav (příběhy a činy jednotlivých postav). Tyto syžetové konstrukce postav vstupují do vypravěčovy fabule, působí na jeho osud, motivují ho. Souvstažnost fabule a syžetu patří k typickým znakům romaneta.
Hrdinové se s velkou radostí vrhají do života s představou, že najdou poklad, lásku, štěstí, krásu, pevnou existenci či sociální spravedlnost. Nakonec si však opět uvědomují svou bezmoc, spoutanost a závislost.
Epizody jsou často líčeny několikrát v různých místech vyprávění s různými obměnami. To slouží k porovnání zdánlivě jiných lidských rozhodnutí, názorů a důsledků. Takto jsou jednotlivé události postupně dotvářeny a také to nutí čtenáře k tomu, aby si vytvářel na situaci vlastní názor. Čas : děj bývá situován do let 1848 - 1868. ( Rok 1848 figuruje v tematické a významové rovině jako minulost hrdinů a jako předznamenání jejich osudů, 60.léta se pak sbližují s časem vyprávěným.)
Vypravěč převážně užívá minulý slovesný čas - tím ukazuje, že sám už stojí za časem, o kterém vypráví.
Z denních dob má arbesovské romaneto zálibu především v nočních výjevech. Tma je zdrojem napětí.
Prostor : příznačné pro tento žánr je prostředí Prahy. Ta skýtá úkryt i anonymitu, jsou zde velké třídní protiklady; je domovem městské chudiny, dělnictva, vzdělanců i vědců. Objevuje se zde však i město druhé, většinou protikladné = polarizace (př.: Praha - Vídeň, u míst vězení - chrám,...).
Prostor je prezentován prostřednictvím vypravěče, jeho subjektivní popis prostředí či děje zpětně poskytuje vypravěčovu charakteristiku.
Arbes ve svých romanetech ztvárňuje vlastní zážitky a názory. Do popředí ství muže chladného, skeptického, odmítajícího konvence. Fantazii, často až šíleně kombinující, u něho stále doprovází rozumová analýza. Za úžasem a napětím pak následuje rozčarování : romantická záhada se přemění v děsivý mechanismus. A. se snažil najít útvar, který by svým napětím a bizardností vyrážel čtenáři dech a současně tříbil jeho ducha...
Přehled Arbesových romanet :
• problematika filosofická :
1866 Ďábel na skřipci (čas. Květy)
1873 Svatý Xaverius (čas. Lumír)
- hl. tématem je obraz sv. Xaveria v jednom z pražských kostelů. V něm má být ukryta cesta k pokladu. Poklad však není věcný, ale duchovní.. 1873 Sivooký démon
- hl.