Romaneto

Romaneto jako novelistický příběh s tajemstvím
Zakladatelem romaneta byl Jakub Arbes (1840-1914).
Arbes se narodil na Smíchově. Prožil tam celý svůj život a zažil přerod skoro vesnické čtvrti v moderní tovární předměstí.Studoval reálná a technická studia, byl žurnalistou, členem redakce Národních listů, vězněm. To vše se odráží v jeho romanetech. 1872 Jan Neruda vymyslel název ROMANETTO pro Arbesovu novou prózu Svatý Xavérius. (Výraz „romaneto“ odkazovalo jako cizí slovo k románským kulturám; v té době byl obrat k nim zastupován lumírovci)
Romaneto je zvláštní svým kompozičním slučováním rysů románových (rozsáhlé popisy, úvahy, líčení prostředí i duševních dějů, prolínání epizod,...) s rysy novelistickými (dějový spád, malý počet postav, vypravěčské prostředky a především omezení děje na ústřední motiv s vyhrocenou pointou.) Je založeno na principu domnělé záhady, která často navozuje představu nadpřirozených sil,popř.v duchu náboženských představ. Arbes tyto záhady vysvětluje novými vědeckými poznatky a příčinami psychologickými, tím rozrušuje iluzi nepoznatelna a dává všemu racionální obsah. Podstatou je logická konstrukce a originální myšlenka.
Postavy - jsou zmíněny už v názvech děl. Obyčejně jde o lidi, kteří znají bídu, existenční závislost a nesvobodu, usilují tedy o vymanění se z těchto pout. Alespoň jedna z postav bývá radikálnější, stojí vědomě proti současnému společenskému i politickému pořádku a dostává se do konfliktů s tehdejší politickou mocí (zde se odráží Arbesův sklon k radikalismu a odpor vůči státnímu i církevnímu absolutismu.) Radikální postoj zaujímá i přímý vypravěč, který je všudypřítomný. Přímý vypravěč je český intelektuál, novinář a spisovatel, znalý domova i světa. Angažuje se jak v politice tak i v umění.
Kromě společenských omezení se v romanetu objevuje i omezení přírodou, tj. smrtí. Veškeré pokusy jí uniknout, či alespoň zmírnit její důsledky, vedou ke zničení osob, které se o to snaží.
Informace o postavách nejsou celistvé a úplné, často jsou ztajovány.Spousta osob nemá ani vlastní jméno, jsou označovány obecně - označením, vyjadřujícím vztah k mluvčímu (př.: “přítel“), či dle nějakého viditelného rysu (př.: “zrzoun“). Potlačování vlastních jmen nejen navozuje pocit tajemna, ale také vysouvá do popředí hodnocení postav, jejich sociální (popř. názorové) zařazení. Objevuje se zde hodně monologů, které poukazují na osamělost jedinců. Promluvy vypravěče i postav jsou málo individualizovány.

Pro všechny je charakteristická intelektualizace, která je typická užíváním cizích slov, odborných pojmů, citace, složitá souvětí a velkým výskytem přechodníků. Cizí slova zde nejsou vysvětlována, působí jako ztajemňující znak.
Děj : romaneto ve své stavbě slučuje fabuli (jakýsi příběh přímého vypravěče vedený v chronologické posloupnosti) a syžety fiktivních postav (příběhy a činy jednotlivých postav). Tyto syžetové konstrukce postav vstupují do vypravěčovy fabule, působí na jeho osud, motivují ho. Souvstažnost fabule a syžetu patří k typickým znakům romaneta.
Hrdinové se s velkou radostí vrhají do života s představou, že najdou poklad, lásku, štěstí, krásu, pevnou existenci či sociální spravedlnost. Nakonec si však opět uvědomují svou bezmoc, spoutanost a závislost.
Epizody jsou často líčeny několikrát v různých místech vyprávění s různými obměnami. To slouží k porovnání zdánlivě jiných lidských rozhodnutí, názorů a důsledků. Takto jsou jednotlivé události postupně dotvářeny a také to nutí čtenáře k tomu, aby si vytvářel na situaci vlastní názor. Čas : děj bývá situován do let 1848 - 1868. ( Rok 1848 figuruje v tematické a významové rovině jako minulost hrdinů a jako předznamenání jejich osudů, 60.léta se pak sbližují s časem vyprávěným.)
Vypravěč převážně užívá minulý slovesný čas - tím ukazuje, že sám už stojí za časem, o kterém vypráví.
Z denních dob má arbesovské romaneto zálibu především v nočních výjevech. Tma je zdrojem napětí.
Prostor : příznačné pro tento žánr je prostředí Prahy. Ta skýtá úkryt i anonymitu, jsou zde velké třídní protiklady; je domovem městské chudiny, dělnictva, vzdělanců i vědců. Objevuje se zde však i město druhé, většinou protikladné = polarizace (př.: Praha - Vídeň, u míst vězení - chrám,...).
Prostor je prezentován prostřednictvím vypravěče, jeho subjektivní popis prostředí či děje zpětně poskytuje vypravěčovu charakteristiku.
Arbes ve svých romanetech ztvárňuje vlastní zážitky a názory. Do popředí ství muže chladného, skeptického, odmítajícího konvence. Fantazii, často až šíleně kombinující, u něho stále doprovází rozumová analýza. Za úžasem a napětím pak následuje rozčarování : romantická záhada se přemění v děsivý mechanismus. A. se snažil najít útvar, který by svým napětím a bizardností vyrážel čtenáři dech a současně tříbil jeho ducha...
Přehled Arbesových romanet :
• problematika filosofická :
1866 Ďábel na skřipci (čas. Květy)
1873 Svatý Xaverius (čas. Lumír)
- hl. tématem je obraz sv. Xaveria v jednom z pražských kostelů. V něm má být ukryta cesta k pokladu. Poklad však není věcný, ale duchovní.. 1873 Sivooký démon
- hl.

motivem je záhadný přístroj, ve kterém se rodiče snaží uchovat tělo svého zemřelého dítěte, od kterého se nemohou odloučit...
1875 Zázračná madona (čas. Lumír)
- nehezká žena chce získat lásku svého muže zpět, stává se krásnou...ale za cenu smrti.. 1876 Ukřižovaná
- námětem je duševní porucha mladého, příliš vnímajícího chlapce. Ta se projevuje při pohledu na krucifix. Propadá tomu však i ten, kdo tomu nevěřil...
1877 Newtonův mozek
- existuje tajemný vesmírný přístroj letící rychleji než světlo. Lidé z něj mohou sledovat zpětný běh lidstva.Nepřetržitý boj a nenávist...víra v sílu rozumu ale přetrvává...
- utopické dílo s hl. motivem snu či halucinace
1895 Poslední dnové lidstva
- utopický obraz konce světa...

• sociální problematika
1878 Kandidáti existence
- zde Arbes vybočuje z typické romanetové konstrukce - motivem je postavení spisovatele v Čechách a poslání slovesné práce v kapitalistické společnosti.
1878 Akrobati
- hl. hrdinka je žena - akrobatka. Na ní je znázorněna oddanost umění, která vede až k sebeobětování...
1879 Etiopská lilie
- jedno z nejvyzrálejších romanet
1879 Šílený Job ( čas. Česká včela)
1881 Advokát chuďasů ( čas. Ruch)
- motivy bídy a společenské křivdy
1886 Lotr Gólo (čas. Květy)
- psychologická analýza nadaného herce, který je nucen předvádět svůj talent před publikem, které to sotva ocení...
1885 Dva barikádníci
- téma - rok 1848
Na Arbese navazují další autoři - př.: Karel Matěj Čapek-Chod, Jiří Karásek ze Lvovic a další.