Mesiášská vize světovlády u Izraelitů spojuje tuto představu s myšlenkou absolutně dokonalé společnosti. Nový zákon prezentuje v osobnosti Ježíše Krista Mesiáše, který nebude politický, nýbrž duchovní. Kristus jasně prohlašuje, že jeho království "není z tohoto světa". Křesťanská teologie a filozofie považuje utopii ve smyslu absolutně dokonalé společnosti na této zemi za neuskutečnitelnou. Ježíš Kristus předpověděl svým stoupencům pronásledování až do konce světa. Konečné sjednocení všech národů, přesněji těch dobrých z každého národa, kteří ho uznali za pravého spasitele, přijde až po jeho druhém příchodu, který bude znamenat "nová nebesa a novou zemi", tedy lidově řečeno "konec světa". Dokonalá společnost v křesťanském pojetí je tedy odkládána až do sfér věčnosti, mimo tento čas a prostor, bude identická s Božím královstvím v nebi, které Ježíš předpovídá. Zde je rozdíl mezi očekáváním křesťanství a očekáváním izraelského národa. Zatímco starozákonní židé spoléhali na mesiášskou vládu na tomto světě, křesťanství ji přesunulo do nadpřirozena. Tuto víru a zároveň odmítnutí ideje utopické světovlády vyjádřil nejlépe církevní učitel sv. Augustin ve svém spise "De civitate Dei" (O obci Boží). Zatímco "civitas terrena“ (pozemská říše) je plná nedokonalostí, omylů a hlavně hříchů, "civitas Dei“ na věčnosti je dokonalá a prosta všech křivd a nespravedlností

Thomas More (1478-1535) byl anglický právník, svého času lord-kancléř, kterého dal král Jindřich VIII. popravit, ale především člověk přísných morálních zásad. Napsal knihu, která je právem považována za přední dílo utopického socialismu. Dílo Thomase Mora má vlastně celý název "Knížka vpravdě zlatá a stejně užitečná jako zábavná o nejlepším stavu státu o novém ostrově Utopii". Samozřejmě se však zkracuje na mnohem praktičtější Utopie či Utopia. Kniha je z roku 1516 a je psaná latinou. Předmluvou je dopis smyšlenému vydavateli Petru Aegidiovi. Kniha je v podstatě vyprávěním fiktivního námořníka Rafaela Hythlodaia, člena Amerigových výprav do nově objeveného světa. Hythlodaios si při poslední výpravě, v pořadí čtvrté, na Amerigovi Vespuccim vynutí, aby zůstal ve vybudované pevnůstce a nevrátil se do Evropy. Na jedné ze svých četných výprav, podnikaných často do velkých vzdáleností, objeví společnost Utopijců sídlící v padesáti čtyřech městech na jednom ostrově. Zřízení Utopie, která zde reprezentuje vlastně svět a její města státy, je spravedlivější než kdekoli jinde ve známém světě a je zidealizovanou představou beztřídní společnosti.