Utopii se snažil Mote nabídnout nikoli jako návod, ale spíše jako látku k zamyšlení. Průvodce je záměrně cizincem, protože mravy a okolnosti mohl kritizovat mnohem odvážněji. Zakladatel utopijské civilizace je muž zvaný Utopus (po něm jméno ostrova), který ostrov dobyl, zkulturnil a zvelebil. Dílo je tvořeno předmluvou a dvěmi díly, z nichž druhý díl je významnější a starší. V prvním díle autor popisuje autorovo setkání s mořeplavcem a historii ostrova, druhý díl je o vlastnostech a společenské organizaci obyvatel ostrova. Kniha je podle literárního hlediska s pramalým dějem (navíc je nadčasová). Jádro tvoří kritika poměrů. Dalším významným utopistou je Tommas Campanella (vlastním jménem Giovanni Domenice Campanella), který se narodil v Itálii 5. září 1568 a zemřel 21. května roku 1639. Campanella byl členem dominikánského mnišského řádu a jako sociální kritický utopista se snažil vysvětlit pomocí vědy církevní dogmata. Ve svém díle Sluneční stát nám zjevuje ideální stát, jehož zřízení je inspirováno Platónem a Thomasem Morem. Je však ještě radikálnější, a to především v otázkách společenství majetku a žen. Sociální utopie se stala v době začátku Nového věku velice populární. Použil ji i Francis Bacon (1561-1626), významný anglický filozof a politik, který zastával dokonce funkci lorda-strážce pečeti. Pečeť dlouho nestřežil - zjistilo se, že bere úplatky. Z hlediska tématu utopie v literatuře je důležitý fragment jeho díla New Atlantis (Nová Atlantida), vydaný v roce 1629, tedy až po jeho smrti. Nepochybně ovlivněn Platónem a Morem umístil svou fiktivní společnost na ostrov Bensalem daleko od ostatní civilizace. Uspořádání společenských vztahů bylo víceméně podobné jako u předchozích utopií, je zde však popsáno poměrně skromně. O to větší pozornost je věnována vědecko-technickému aspektu.

Termín komunismus označuje utopickou vizi budoucí společnosti tak, jak ji předpověděli Marx a Engels ve svém Kapitálu a ještě před nimi v podstatě utopičtí socialisté. Označuje však i ideje a politiku komunistických stran, které vznikly až mnoho let po Marxově smrti a které se mnohdy jen zdánlivě inspirovaly marxistickými principy. Na rozdíl od všech předcházející utopických vizí "proslul" komunismus především násilným pokusem o svou vlastní realizaci. Marxismus-leninismus se v roce 1917 stal oficiálním učením v Sovětském svazu, ale značný vliv si získal také na Západě v podobě různých neomarxismů a jiných marxismem inspirovaných ideologií.