Ve své teorii historického materialismu Marx zastával pojetí, že filosofie, náboženství, ale také mravy, právní řád a umění jsou pouze duchovní nadstavbou nad materiální základnou. Toto schéma základna-nadstavba je třeba chápat takto: Materiální základna zahrnuje faktické životní poměry lidí, zvláště jejich ekonomickou situaci a výrobní vztahy, v nichž pracují. Duchovní nadstavba pouze odráží tuto materiální základnu. Filosofie a náboženství jsou tudíž podle Marxe pouhými odrazy ekonomických vztahů lidí. Tuto nadstavbu Marx nazývá ideologií. Marx chápe svou vlastní teorii jako filosofii poslední třídy, revolučního proletariátu, který má uskutečnit beztřídní společnost. Jakožto poslední o moc usilující a posléze moc odstraňující učení je tato filosofie podle Marxe absolutně pravdivým učením a je schopna prohlédnout a odhalit všechny dřívější nauky, filosofie, náboženství jako ideologie, které stabilizovaly a legitimovaly překonané mocenské a výrobní vztahy. Potud je ideologie u Marxe v podstatě falešné vědomí, které v průběhu proletářské revoluce posléze samo od sebe zmizí. Proto je marxismus v podstatě přesvědčením, že každá nemarxistická filosofie je ideologií a falešným vědomím. Zatímco u Marxe má pojem ideologie význam vysloveně negativní (falešné vědomí), u Lenina se nachází pozitivní pojem ideologie. Pojímá totiž vědecký socialismus jako ideologii proletariátu a staví jej proti buržoazní ideologii. Syn rabína Marx kritizoval náboženství a byl přesvědčen, že zmizí revolučním nastolením beztřídní společnosti. Aby však mohla být taková společnost nastolena, je dle zastánců marxismu-leninismu zapotřebí třídního boje. Vedle utopií líčících ideální společnost bez problémů, které sužují dennodenně naši společnost, existují též takzvané antiutopie. Ty naopak varují před nebezpečnými tendencemi vývoje, zejména k totalitarismu. Patří mezi ně například 1984 (George Orwell), R. U. R. (Karel Čapek), Krásný nový svět (Aldous Huxley) a 451 stupňů Fahrenheita (Ray Bradbury). Utopii bychom měli odlišit od většiny děl sci-fi literatury, jíž většinou chybí sociálně kritická motivace a vážný záměr. Odlišení však mnohdy není zřetelné, žánry se často překrývají.