Tato práce se zabývá pohledem na emoci hněvu v českém jazyce. Autorka zde analyzuje jednotlivé jazykové výrazy vztahující se k emoci hněvu, jejich původ a užívání v běžné řeči i ve frazémech. Práce vychází z prací cizojazyčných (polských a anglických), z práce se slovníky a z autorčiny vlastní excerpce. Skupiny pojmů
Jsou zde rozebrány centrální výrazy (výrazy, které tvoří početná slovotvorná hnízda, jsou produktivní a bez stylových rysů) vztahující se k pojmu hněv. Patří sem substantiva hněv, vztek, zlost a některá slova jim příbuzná a slovesa zuřit, naštvat se, rozčílit se, nasrat se a jim příbuzná slova. Tyto výrazy lze z hlediska intenzity seřadit : rozčilení, hněv, zlost, vztek, zuřivost.
• hněv a slova jemu příbuzná
Jde o jazykové jednotky mající kořenný morfém hněv. Jde o skupinu rozsáhlou. Je typická spíše pro styl vyšší.
Patří sem : hněv, hněvat se, hněvivý, hněvivě, hněvivost; rozhněvat, rozhněvat se, rozhněvaný, rozhněvaně; pohněvat, pohněvat se, pohněvaný, pohněvaně; nahněvat, nahněvat se, nahněvaný, nahněvaně; hněvající se.
Etymologie: psl. *gněv nemá jednoznačný výklad. Je zde více možností :
1) má souvislost s psl. *gnětiti (nítit) – zapálení, rozpálení mysli
2) psl. *gniti (hnít) – posun na hnis, jed v těle = hněv. 3) ie. *ghnei – třít, roztírat ; je předpoklad, že 1) i 2) z tohoto vycházejí
• vztek a slova jemu příbuzná
Užívá se spíše ve stylu nižším; často mají slova expresivní zabarvení.
Patří sem : vztekat se, vzteknout se, vzteklý, vztekle, vztekloun, vzteklík, vzteklivec; rozvzteklit se, rozvzteklený,; navztekat, navztekat se, navztekaný, navztekaně; vyvztekat se.
Etymologie: vztek < vz- + téci.
1) stč. vztéci sě – původně od tečení vody (vzteklí potoci prudcí = rozbouřené potoky);
2) stč. vztiekati sě – blázniti. • zlost a slova jemu příbuzná
Tuto skupinu bychom mohli zařadit mezi první dvě skupiny, užívá se ve stylu neutrálním. Lexémy jsou odvozeny od adjektiva zlý. Patří sem : zlost, zlobit, zlobit se, zloba, zlostný, zlobivý; rozzlobit, rozzlobit se, rozzlobený; nazlobit, nazlobit se, nazlobený; pozlobit, pozlobit se, pozlobený; rozezlený. Etymologie: zlost < zlý
1) psl. *zъlъ – zlý, špatný
2) ie. *ghulo- - křivý, pokřivený je odvozeno od *ghuel- - křivit se, uchylovat se (od dobré cesty).
Původně to znamenalo jen špatný, nedobrý (př.

zlá cesta), dnes však převažuje spíše význam špatnosti mravní a povahové.
• rozčílit se a slova jemu příbuzná
Jde o slova v češtině běžně užívaná.
Patří sem : rozčílit se, rozčilovat se, rozčilený, rozčilení, rozčileně.
Etymologie : Slova tohoto typu byla do češtiny přebrána z polského slova rozczulić (vzbudit cit). Později v češtině došlo k významovému posunu na – přivést do prudkého neklidu, rozzlobit.
• naštvat (se) a slova jemu příbuzná
Tato skupina slov patří skupiny slov hovorových, často až expresivních. Lexémy v této skupině mají také své vulgární protějšky (srát, nasrat, …)
Patří sem : naštvat, naštvat se, naštvaný, naštvaně; štvát. Etymologie : psl. *ščьvati, to vychází z ie. (s)keu- - vrhat, střílet, štvát.
• zuřit
Patří sem : zuřit, rozzuřit, rozzuřit se, zuřivý, zuřivě, zuřivost, zuřivec.
Etymologie : východiskem by zde mohlo být psl. *vz-(j)uriti; toto slovo ale nemá příliš jasný původ. Bývá spojováno s s lotyšským aurçt – výt, křičet; může však ale jít i o původ onomatopoický. Ve stč. se objevovalo vedle slova zuřivý i slovo zóřivý a zeřivý s významem přísný, prudký, hněvivý.
Autorka se ve své práci zabývá také metaforicko-metonymickou konceptualizací hněvu. Ukazuje v článku možné metafory a metonymie hněvu; hněv je :
• zahřívání tekutiny v nádobě – dojde k explozi, vzniká nebezpečí.
- mít horkou krev, krev se v něm vaří, výbuch zlosti, puknout vzteky,…
• oheň – věci mohou déle hořet melou intenzitou a pak náhle vzplanou.
- zahořet hněvem, soptit vzteky; dopálit se, rozdmýchat hněv,…
• šílenství – šílená osoba se chová nebezpečně ke svému okolí.
- běsnit vzteky, pobíhat jak smyslů zbavený, řádit jak šílenec, bít se do hlavy,…
• fyzická porucha – při prožitku hněvu se mění fyzická podoba člověka (hlavně v obličeji).
- zrudnout jako rak, rozpálit se do běla, modrat vzteky, zezelenat zlostí.
• nebezpečné zvíře a jeho projevy chování jsou agresivním chováním nebezpečného zvířete .
- člověk ztácí kontrolu nad svým hněvem a následně nad svým chováním
- prskat jako kocour, hudrovat jako krocan, rozzuřený jako býk, vzteklý jako pes, dělat psí kusy, utržený ze řetězu, být jako divá saň, být na někoho jako sršáň (vosy),…
• ďábel a peklo – člověk se chová jako pekelná bytost.
- vzteklý jako čert, ďáblem posedlý, řádit jako deset čertů, tvářit se jako Belzebub,…
• protivník v boji – prohra člověka je výhrou hněvu.
- vybíjet si zlost na někom, přepadla ho zlost, překonat svůj hněv, namířit hněv proti,…
• špatné počasí – řádit jako tajfun, uragán, bouřit se, zachmuřený, burácet, …
Asi nejzastoupenější skupinou metafor v češtině je „zahřívání tekutiny“ a „nebezpečné zvíře“.

Autorka zjistila, že obrazy hněvu v češtině se odlišují od obrazů v cizích jazycích (například v polštině – hněv je jako voda, hněv je živá bytost,…).
Autorka zde také přináší popis ideálního modelu průběhu hněvu v češtině. Má tři fáze :
1. příčina hněvu – často dokonavá slovesa s předponou roz- : rozhněvat se, rozčílit se, …
2. existence hněvu, jeho prožívání (je zde zahrnut i pokus o jeho kontrolu)
3. exprese hněvu, vyjádření hněvu. K této fázi občas dojít nemusí – skrýt hněv, potlačit hněv,…
Hněv se projevuje nejen ve stránce verbální, ale také ve stránce psychické a fyzické. Kupříkladu z fyzických projevů je to stažené obočí, chvění, křečovité, prudké pohyby, bouchnutí dveří,…Tyto neverbální projevy jsou velmi důležité ke správné identifikaci hněvu. Doplňují verbální složku do celistvého produktu.

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk

Obraz hnevu v českom jazyku