Všeobecné pojmy k divadlu

Drama – syžetový žánr (jako epika), avšak (na rozdíl od epiky) zaměřený na
předvádění na jevišti. V důsledku zaměřený na scénickou realizaci děj
podáván ve formě aktuální přítomnosti a prostřednictvím dialogu; monolog
(samomluva) má jen epizodickou funkci. Námět dramatu bývá zpravidla
vyhrocený konflikt. Prostřednictvím dialogu je děj buď předváděn přímo
před divákem, takže jej divák prožívá jako bezprostřední svědek
(dramatický, tj.: předváděný čas se pak kryje s časem děje samého),
nebo jde o dialog narativní (vyprávěcí) povahy (sděluje se jím něco, co se
udalo dříve). Divadelní hra se člení na akty (jednání;jsou to dějově
uzavřené části, oddělené dnes zpravidla přestávkou), scény (změna v
počtu osob příchodem nebo odchodem některého herce). Hlavní dramat. žánry jsou tragédie a komedie.

Dialog – rozhovor – jazykový projev dvou nebo více mluvčích, kteří si zpravidla
navzájem adresují své repliky, 1. divadelní v dramatu spolu s monologem
základní. složky výstavky dram. Textu 2 .literatura samostatný žánr
filozofické a esejistické literatury, označovaný většinou jako platónský
(Platón, Lúkianos).

Monolog – 1. delší projev jediného člověka, samomluva
2. literatura, divadelní souvislá nepřerušovaná promluva jediné postavy,
v umělecké literatuře i vnitřní m. tj. monologická promluva nepronesená,
zachycující myšlenkový a citový vnitřní svět v určitém okamžiku

Komedie – veselohra, dram. Žánr. Vznikla v antic. Řecku před 6. st. Př. N. L.,
pravděpodobně v souvislosti s Dionýsovým kultan. Humorně zobrazuje
záporné spol. nebo inviduálními vlastnosti a jevy. Předvádí děje
zábavným způsobem a úsměvem nebo i útočně míří na negativní jevy
života, jež kriticky postihuje.
Různé druhy komedie: k. mravů
k. charakterů
k. konverzační
k. satarická, bruleska, proška, skeč, voudeville, aj.
Nejvýzn. Tvůrci komedií byli: Aristofanes, Menandros, Plautus, Terentius,
Shakes peare, Lopé de Vega, Moliére, Holbug, Beaumarchais, Goldovi,
Gribojedov, Luchovo – Kobylin, A.N.

Ostrovdkij, Show, Labiche,
Courteline, Malakovskij, Kornijčuk, u nás např.: Kicpera, Tyl, Bezděch,
Gregor – Tajovský, K. Čapek, F. Langer, Stodola

Tragédie – 1. divadelní jeden ze zákl. a nejst. Dram. Žánrů zobrazující v ději
nesmiřitelný koflikt (společný nebo ividuální), který končí zpravidla
záhubou hlavního hrdiny.
2. přeneseně nešťastná událost, pohroma

Dějství – jednání, akt – jeden z oddílů na než se obvykle člení drama

Výstupy – nejmenší části dramativ vymezené změnou postavy = scéna

Scéna – 1. jeviště, divadlo
2. divadelní, jevištní a pvadolný výstup, dějová sekvence, v um. Dále
výjev, znázornění příběhu
3. hádka, spor

Scénické poznámky – poznámky aotora hry týkající se zevnějšku osob, místa, děje,
chování a jednání postav, tempa řeči atd.

Dramatik – autor divadelní her

Premiéra – první veřejné uvedení um. Díla (divadelní hry, filmy)

Derniéra – asi poslední vystoupení

Repríza – divadelní opakované uvedení divadelní hry v podstatně nezměněna
obsazení a nastupování

Recenze – 1. shrnující zhodnocení věd. nebo um. Díla, posudek, kritika
2. posuzování řízení, jimž prochází věd. nebo um. Dílo před vydáním

Téma – 1. základní myšlenka nějakého projevu, námět.