Drama – syžetový žánr (jako epika), avšak (na rozdíl od epiky) zaměřený na
předvádění na jevišti. V důsledku zaměřený na scénickou realizaci děj
podáván ve formě aktuální přítomnosti a prostřednictvím dialogu; monolog
(samomluva) má jen epizodickou funkci. Námět dramatu bývá zpravidla
vyhrocený konflikt. Prostřednictvím dialogu je děj buď předváděn přímo
před divákem, takže jej divák prožívá jako bezprostřední svědek
(dramatický, tj.: předváděný čas se pak kryje s časem děje samého),
nebo jde o dialog narativní (vyprávěcí) povahy (sděluje se jím něco, co se
udalo dříve). Divadelní hra se člení na akty (jednání;jsou to dějově
uzavřené části, oddělené dnes zpravidla přestávkou), scény (změna v
počtu osob příchodem nebo odchodem některého herce). Hlavní dramat. žánry jsou tragédie a komedie.

Dialog – rozhovor – jazykový projev dvou nebo více mluvčích, kteří si zpravidla
navzájem adresují své repliky, 1. divadelní v dramatu spolu s monologem
základní. složky výstavky dram. Textu 2 .literatura samostatný žánr
filozofické a esejistické literatury, označovaný většinou jako platónský
(Platón, Lúkianos).

Monolog – 1. delší projev jediného člověka, samomluva
2. literatura, divadelní souvislá nepřerušovaná promluva jediné postavy,
v umělecké literatuře i vnitřní m. tj. monologická promluva nepronesená,
zachycující myšlenkový a citový vnitřní svět v určitém okamžiku

Komedie – veselohra, dram. Žánr. Vznikla v antic. Řecku před 6. st. Př. N. L.,
pravděpodobně v souvislosti s Dionýsovým kultan. Humorně zobrazuje
záporné spol. nebo inviduálními vlastnosti a jevy. Předvádí děje
zábavným způsobem a úsměvem nebo i útočně míří na negativní jevy
života, jež kriticky postihuje.
Různé druhy komedie: k. mravů
k. charakterů
k. konverzační
k. satarická, bruleska, proška, skeč, voudeville, aj.
Nejvýzn. Tvůrci komedií byli: Aristofanes, Menandros, Plautus, Terentius,
Shakes peare, Lopé de Vega, Moliére, Holbug, Beaumarchais, Goldovi,
Gribojedov, Luchovo – Kobylin, A.N.