Francouzský básník, dramatik, prozaik a esejista, čelný představitel evropského romantismu. Autor klasicistních básní a romantických románů, v nichž mísil postupy černého románu s postupy kritického realismu. Jeho koncepce divadla se dovolávala v duchu svobody umění (konkrétně formy, témat a jazyka) a požadovala mísení tragična a komična, krásy a ošklivosti, vznešenosti a grotesknosti a zjednodušení psychologie. V tradičních historických románech spojoval snové, filosofické, politické a lyrické oblasti. Nadčasově se v nich dotkl řady sociálních problémů světa, propůjčil své tvorbě mýtickou podobu plnou alegorických postav a symbolů, stavěl trpící jedince proti vznešeným klasicistním hrdinům. Po smrti své dcery se odvrátil od literatury a věnoval se určitou dobu politické kariéře. Po kritice císaře Napoleona III. (1808-1873) byl poslán do vyhnanství a vrátil se až po dvaceti letech za bouřlivých oslav. Jeho různorodé a všestranné humanistické dílo dovršilo romantickou touhu po osvětlení celé historie lidstva. Zařadil se tak mezi největší postavy světové literatury, které výrazně ovlivnily její pozdější vývoj a tendence. .