Hledá další vymezení ze všech stran, až Sofistés spadá do asi čtyřech skupin, ke kterým v průběhu rozhovoru přidává další. S ubíhajícím časem, když už jsou základní termíny vymezeny, začíná být dialog stále více abstraktnější, obecnější a náročnější na myšlení. Já jako čtenář jsem se samozřejmě ztotožnil s Theodórem, jehož role většinou spočívá pouze v přikyvování. Ne však vždy je přikývnutí namístě, což učí čtenáře nad dílem skutečně přemýšlet. Otázky, které jsem si kladl při čtení kladl vzápětí i Theodóros, takže jsem měl pocit, jako když s Hostem mluvím – přes bariéru tisíciletí – skutečně já. Nevím, jakým postupem Platón dialogy rozvíjel, avšak jisté je, že pro myšlení normálního člověka jsou (doufám) ještě srozumitelné. Dialog byl napsán krátce po autorově filozofickém zlomu a proto nabízí jiný pohled na svět, než jeho ranné dialogy. Překladatel si dal opravdu záležet a tak je kniha srozumitelná i v mírně odlišném jazyce, jako je čeština.