Umělecký směr, který vznikl ve Francii v druhé polovině 19. století. Usiloval o systematické a co nejobjektivnější zachycení soudobé skutečnosti i s jejími ošklivými, ba odpudivými rysy. Naturalismus byl ovlivněn pozitivistickou filosofií Comteho, sociologií Spencera, estetikou Taineho a přírodovědným učením Darwina. Program naturalismu formuloval a důsledně uplatňoval Zola, vůdce tzv. "naturalistické školy", do níž patřil i Maupassant. Člověk byl v pojetí naturalistů chápán pouze jako podmíněná (determinovaná) bytost omezená na své biologické projevy, jejíž osud předurčoval vliv dědičnosti a prostředí, bez ohledu na výchovnou složku. Postavy naturalistických románů a povídek jevily rysy určité psychické nerovnováhy, živelnosti, osobní rozvrácenosti a pocházely vesměs z nižších vrstev. Naturalistické prvky, které se objevovaly v dílech pozdějších autorů, souvisely se snahou poukázat na neušlechtilé stránky lidského života. V Německu naturalismus ovlivnil tvorbu Hauptmanna, v Itálii mu byl blízký verismus. V české literatuře patřili mezi naturalisty zejména Čapek-Chod a Šlejhar, prvky naturalismu použil i Mrštík. .