KNIHA MRTVÝCH

V době nové říše ujal se zvyk, náboženské texty, jež měly duchu zesnulého zjednati všelijaké výhody v posmrtném životě, psáti na svitky papyru a buď přibalovati je k mumiím, nebo ukládati je ve zvláštním pouzdru do hrobu; proto říká se jim dnes "knihy mrtvých".

Kdežto některé z těchto svitků obsahují jen několik sloupců (nejsou totiž zpravidla psány od pravé ruky k levé, jak bylo zvykem psáti od doby nové říše, nýbrž shora dolů, jak psávalo se v dobách staré říše), jsou rozměry jiných značné; tak na př. papyr britského musea čís. 9900 měří 65 anglických stop, čís. 10477 měří 77,65 anglické stopy a čís. 10470 měří 78 anglických stop, tedy více než 24 m.

Již při povrchním srovnání textů pyramid s texty z rakví střední říše a s texty knih mrtvých nacházíme směr, jímž se bral vývoj této skupiny náboženské literatury egyptské. Texty pyramid jsou převážnou většinou krátká říkadla, mezi nimiž nescházejí ani texty, mající jen jediný řádek. Redaktoři textů z rakví střední říše spojovali drobná říkadla příbuzného obsahu v celky, jimž zpravidla nepostačuje jediná stránka a často mají rozsah i několika stránek. Redaktoři knih mrtvých nové říše pokročili ještě dále; texty, jež ve střední říši byly samostatnými celky, spojovali s jinými příbuznými texty v útvary, jež nazývali knihami; tak známe knihu o proměnách, knihu o branách západní říše, knihu o amuletech, knihu o Usirově soudu atd. Tyto knihy jsou pak rozděleny na části obdobné textům, tvořícím samostatné celky v době střední říše, a dnes říká se jim — ač ne plným právem — "kapitoly".

Kdežto redaktoři textů z rakví střední říše nebyli nikterak omezení ve výboru textů, takže na každé nové rakvi setkáváme se s novými texty, pramenem knih mrtvých nové říše jest sbírka knih, kterou redaktoři nové říše byli ve svém výběru vázáni; jen ve volbě chvalozpěvů k bohům Reovi a Usirovi, jež byly zpravidla připojovány ke knihám mrtvých, měli úplnou svobodu.

Tento vývoj vyvrcholil v době saiské (26. dynastie, 663 — 525 př. K.), kdy sbírka knih spojena byla v jediný kodex, v němž každá kapitola obdržela svoje nezměnitelné místo. A tento kodex obdržel také již ve starověku svoje jméno; egyptsky zní:.Ro'ev nev piretem horev. Dovídáme-li se obyčejně z názvu knihy, jaký jest její obsah, zde jest tomu naopak. Ač obsah knihy mrtvých dnes již celkem dobře známe, o jejím názvu se dosud mínění rozcházejí. Champolion překládá tento titul: Livre des manifestation à la lumière (Kniha o zjevování se na světle [denním]); Le Page Renouf: Caput egrediendi in lucem (Kniha o vystupování na světlo [denní = svět]); Birch: The book of the comming forth from the day (Kniha o odchodu ze dne [= se světa]); Budge: The chapters of comming forth by day (Kapitoly o odchodu [?odcházení?] za dne); Reinisch Kapitel vom Erscheinen am Tage (Kapitoly o objevení se ve dni [věčném]; Chabas: Chapitre de sortir comme le jour (Kapitoly o vzejití jako [vzchází] den) Erman: Das Buch von Herausgehen am Tage (Kniha o vycházení ve dne [= když jest den]).

Slovo "ro'ev" jest množné číslo do "ro'" říkadlo, jež si můžeme nahraditi slovem "kapitola"; jeho množné číslo má význam "kniha". "Nev" jest množné číslo přídavného jména, jehož egyptština užívá k označení druhého pádu. "Perit" jest neurčitý způsob slovesa, značícího začínání a skončení chůze bez udání směru, tedy buď "přijíti, vejíti", nebo "odejíti, vyjíti". Předložka "em" značí buď "do" nebo "z", nebo "v" časově i místně. Slovo "horev" značí "den". Jest tedy "kniha příchodu do dne" stejně možný překlad, jako "kniha odchodu ze dne" nebo kniha "vycházení ve dne". Protože pro některé části knih mrtvých hodí se nejlépe název první, pro jiné název druhý nebo třetí, myslím, že Egypťan zahrnoval egyptský název všecky tyto tři představy, a že snad byl právě proto za název knihy mrtvých zvolen. Nám se název "kniha mrtvých" vžil tak, že ani necítíme již jeho nesprávnosti. Předně bychom měli říkati "duchů", ne "mrtvých", protože knihy byly psány pro duchy, ne pro mrtvoly; za druhé každá kniha byla psána jen pro jednoho ducha a to ducha určitého, takže správně bychom měli mluviti buď o knize ducha N-ova nebo o knihách duchů; proti zakořeněným zvykům jest však logika bezmocná, a proto užívám také názvu "kniha (knihy) mrtvých".

Obsahem se neliší se knihy mrtvých od textů pyramid a textů z rakví střední říše. Kdežto texty pyramid neměly nadpisů, z textů z rakví střední říše mnohé sice nadpisy mají, ale většina z nich nadpisů nemá, v knihách mrtvých má každý text svůj nadpis. Při srovnání nadpisů z knih mrtvých s nadpisy z rakví střední říše shledáváme, že většina jich se vyskytuje tu i tam; zkoumáme-li však obsah textů, jejichž nadpis se shoduje, shledáváme, že často není ani stopy po shodách, jindy shodují se jen ve svých základních myšlenkách, dosti zřídka jsou stejného původu, nebo dokonce totožný.

Redaktoři knih mrtvých nové říše i saiského kodexu, neznajíce staré řeči, mnohým textům nerozuměli buď úplně nebo částečně. Někteří horliví badatelé staroegyptští připojovali k nesrozumitelným místům svoje poznámky, začež jsme jim vděčni, protože dovídáme se tak nejen o věcných změnách názorů, ale i o mluvnických změnách řeči. Nejhorlivější však nesrozumitelné texty opravovali; zdálo-li se jim, že některý mluvnický tvar není v pořádku, změnili jej; jestliže nerozuměli vazbě, nahradili ji vazbou jinou. A po nich přišli jiní, kteří v jejich práci pokračovali a tak zkázu dokonali. Neboť, to čemu nerozuměli v původním textu mělo smysl, ale celek po opravě smyslu nemá.