Tato opravná činnost knězi není jediným zdrojem překážek, jež se nám staví v cestu k úplnému porozumění knih mrtvých. Mnohem horší zlo způsobila příčina jiná. Protože kniha napsaná na svitku papyru byla mnohem lacinější než popsaná dřevěná rakev, byla po tomto laciném průvodci posmrtným světem velká poptávka, a nebylo dostatek zkušených písařů, jichž nabídka by postačila poptávce. Tomuto nedostatku dopomohli podnikatelé, kteří zavedli tovární výrobu knih mrtvých. Protože většina jich budoucích majitelů neuměla čísti, a každý musel svoji knihu chovati v tajnosti a nesměl ji ukazovati jinému — jak výslovně jest podotčeno v dodatcích k některým kapitolám (na př. ke kapitole 18) — nezáleželo na tom, co jest v knize napsáno, a jak jest to napsáno. Toho továrníci knih mrtvých dokonale využili; jejich výrobky hotoveny byly od lidí, kteří neuměli ani psáti ani čísti, takže se i stávalo, že písař opisoval předlohu od posledního sloupce k prvnímu, a protože jeho sloupce byly kratší než sloupce předlohy, uvedl text do takového zmatku, že uspořádati jej jest téměř nemožno, neznáme-li předem jeho obsahu.

Knihy mrtvých bývají často také ilustrovány. Protože jakost obrázku dovedl posouditi i člověk neznalý písma, byli nuceni v továrnách věnovati obrázkům větší péči než psanému obsahu. Jest skoro pravidlem, že tím horší jest text, čím pěkněji jest kniha mrtvého ilustrována; knihy neilustrované, psané hieratickým písmem, poskytují nám texty nejlepší, protože jsou psány od dobrých písařů pro Egypťany písma znalé a tedy psané svědomitě. Knihu pěkně psanou a pěkně ilustrovanou mohl a dovedl si opatřiti jen ten, kdo měl dosti peněžních prostředků a nadprůměrné vzdělání; ale tyto dvě podmínky setkávaly se zřídka i ve starém Egyptě.

Knih mrtvých zachovala se velká hojnost a mnoho jich bylo skvěle vydáno. Z úplných překladů však dosud ani jediný nemůže činiti nárok na pochvalu. Seznam vydaných knih mrtvých a soubor literatury o nich vyplnil by jistě 50 stran této knihy; dosud však nikdo se o tento soupis nepokusil. Nejdůležitější publikace jsou: E. Naville: Das aegyptische Todtenbuch der XVIII bis XX. Dynastie, 1886. Jest to dosud nejdokonalejší úplné vydání textů knih mrtvých nové říše, bez něhož by studium jich bylo nemožné. R. Lepsius: Das Todtenbuch der Ägypter (1842) obsahuje turinský text saiského kodexu. Ch. Davis: The Egyptian Book of the Dead (1894) obsahuje turinský text Lepsiem vydaný, louvresské hieratické texty čís. 3082 a 3079 s překladem. E. A. Wallis Budge: The Book of the Dead (1898); obsahuje hieroglyfický přetisk textů vybraných z několika knih mrtvých různých dob (texty knihy Nevovy jsou velice chybné), slovník a překlad (vůbec nejhorší). Nové vydání vyhovující všem požadavkům počal vydávati r. 1915 H. Grapow: Religiöse Urkunden s překladem, jenž jest ze všech dosavadních nejlepší, ale bezvadný také není. V dosavadních třech sešitech vyšly kap. 17.— 20. a větší část kap. 99.

Do svého výboru pojal jsem kapitoly: 6., 14., 18., 26., 30.A, 30.B, 31., 37., 39., 42., 53., 59., 68., 70., 72., 87., 92., 94., 112., 125., 126., 137.A, 137.B, 149., 154., 158., 161., 162., 186. Protože nadpisy podávají dostatečné poučení o obsahu kapitol, nebudu čtenáře obtěžovati obsahem všech a zmíním se jen o těch, jež zasluhují zvláštní zmínky. Kap. 18. jest část textů patřících k pohřebním obřadům. "Podpora své matky" a "syn, jehož miluje jeho otec" — původně příjmení boha Hora, jakožto člena cyklu Usirova — jsou tituly knězi, zúčastněných při pohřebních obřadech. Výzvu k účastníkům pohřbu a modlitbu k Thovtovi přednáší cheriheb. Tuto modlitbu, jež vznikla přepracováním III. textu z rakví střední říše, opatřili egyptští knězi výklady.

Kap. 30.A a 30.B jsou dvě varianty téhož textu. Kap. 30.A jest starší, kap. 30.B jest mladší; buď konec mladšího textu jest pozdní nevhodný doplněk, nebo celá druhá polovina tohoto textu jest "opravami" zkažena.

Kap. 31., 37. a 39. jsou příbuzný hadím textům z nápisů pyramid. Kap. 39., jež obsahuje ozvuky téměř všech představ a myšlenek pyramidových textů hadích, končí dramatickým líčením příprav nebes k boji s drakem Rerekem.

Kap. 42. začíná se nesouvislými výkřiky. Pak následuje část, jež jest v úzké souvislosti s druhou částí textu pyr. 140— 151., třetí část jest monolog boha slunce, blízký první části 1 textu z rakví střední říše nejen skladbou, ale i obsahem. Žel však, že "opravami" jest značně poškozen; proto vybral jsem z něho jen části nejcennější.

V nadpisu kap. 68 děje se sice zmínka o duši a stínu zesnulého, ale text týká se výhradně jen jeho ducha.

Kap. 69. a 70. mají nadpis: "Jiné říkání", což označuje variantu předcházející kapitoly, nebo text, jemuž byl připisován stejný účinek.

Z doslovu kap. 72., jest patrno, že pochází z doby, kdy bylo zvykem psáti texty na rakve, tedy ze střední říše.

Kap. 92. pojednává o stínu zesnulého. Podle obsahu zdá se, že slovem "stín" označena jest mrtvola; z jiných textů téže kapitoly a ilustrací k nim vychází na jevo, že slovo to nebylo u Egypťanů spojeno s přesnou představou. Podrobně jsem se touto otázkou zabýval ve svém pojednání "O poměru ducha, duše a těla u Egypťanů staré říše" (ve Věstníku české Akadamie XXVI., 1917, str. 230).

Kap. 125. byla pokládána Egypťany za nejdůležitější text pro duchy zesnulých, jak jest patrno z toho, že v knihách mrtvých vyskytuje se ze všech textů nejčastěji. K této kapitole bývá zpravidla připojen obraz, skládající se z dvou samostatných částí. Obrazy tyto liší se od sebe nejen provedením, ale i obsahem, takže ve velikém množství zachovaných exemplářů ani dva se úplně neshodují. Pokusím se vylíčiti ideální obraz, obsahující všecky podrobnosti ze všech obrazů mně známých.