Kap. 162.
Říkání pro vzbuzení tepla pod hlavou zářícího ducha.
"Buď veleben, Mine, statečný, s vysokým chocholem, pane bílé koruny, opatřený důtkami! Máš pohlavní úd, zdatně vyhazující sémě. Zaplavuješ světlem a záře tvá nemá mezí. Máš četné podoby. Řasy skrývaly tebe v božském oku až do tvého zrození! Ty jsi ona síla, jež ....... v devateru bohů, velký, běžec, rychle kráčející. Jsi silný bůh, jenž přichází na pomoc tomu, kdo tě volá. Chraň mne ubohého, stiženého žalem! Pojď sem na mé volání! Jsem svatá kráva. Jméno tvé jest v mých ústech a já je vyslovím:
Hakahagaher je tvé jméno;
Juruiuiakersainekrubati jest tvé jméno;
Serpetmaiseriu jest tvé jméno;
Charusati jest tvé jméno.
Vzývám tvé jméno. Jsem svatá kráva. Vyslyš dnes můj hlas a ulož teplo pod hlavu Reovu! Hleď, on jest v božském duatu v Onu. Učiň, ať jest mu tak, jak mu bylo na zemi! On je tvá duše, ................... Pojď sem k Usiru N-ovi a učiň, ať povstane teplo pod jeho hlavou! Hleď, on je duše oné velké mrtvoly, jež odpočívá v Onu; Zářící vznešená bytost jest jeho jméno;
Barakaticava jest jeho jméno.
Pojď sem a učiň ho jedním ze svých průvodců, ať jest mu tak, jak je tobě!"

Doslov.

Má se říkati nad soškou svaté krávy, zhotovenou ze zlata, jež má se zavěsiti zářícímu duchu na hrdlo. Mimo to má se nakresliti na nový papyr a vložiti N-ovi pod hlavu, aby měl dostatek tepla po celém svém těle, jako měl na zemi. Je to velice mocná ochrana, vytvořená od svaté krávy pro jejího syna Rea, když odpočívá. Sídlo N-ovo bude pak naplněno teplem, on bude bohem v podzemí a nebude odháněn ode dveří duatu.
Jest to pravda!
Když zavěsil jsi zářícímu duchu tuto bohyni na hrdlo, řekneš: "Ó Amone těch, kteří patří Amonovi, jenž jsi na svém nebi! Skloň obličej svůj k této mrtvole svého syna, a učiň ho svěžím v podzemí!"
Tato kniha jest velké tajemství. Nedopusť, aby patřilo ji oko člověka, neboť škodlivé jest, zná-li ji [někdo cizí]. Ukryj ji ........................................................ Paní tajemného paláce jest její jméno.

Kap. 186.
N. praví: "Buď velebena, vznešená paní nebes, velitelko všech bohů, přítelkyně Hora sídlícího na horizontu, jejíž krásou kochá se Atum, jíž klaní se jezero západních krajů, již radostně přijímá otec Re, matko bohů, kteří tě mají v lásce, .............................................. !
Není, kdo by toužil vejíti k tobě. Jsi odporná vcházejícímu, protože touží více po zemi než po pobytu v tobě, po objetí zvěčnělých a po úkrytu ve člunu věčnosti.
Jsem spravedlivý. Přišel jsem, nesa pravdu. Nehřešil jsem na této zemi. Činil jsem to, čím spokojen byl král i [spokojeni byli] bozi. Přicházím, ubíraje se k pánu západní říše, abych způsobil radost tomu, jenž sídlí v ní a poskytuje obyvatelům nebe i země pobyt pod korunami stromů v den, kdy se objeví."
Hathor, paní západní říše, přítelkyně Reova, jenž se jí kochá, matka bohů, jež připravuje sídla, praví: "Buď vítán! Tvůj obličej jest spravedlivý. Jsi spravedlivý, sloučen se spravedlností! Buď [vítán] v této zemi žijících, v níž není klamu, v níž není ..................................