Doslov.
Kdo zná tuto knihu na zemi, nebo komu napsáno bude toto říkání na rakev, toho obyvatelé podzemí spatří v lesku, až tam vejde. Bude vycházeti na denní světlo v podobách, v jakých si bude přáti, a bude se zase vraceti do svého sídla, aniž bude mu v tom bráněno. Bude dostávati chléb, pivo a veliké kusy masa z jídelního stolu Usirova. Přijde do nebeských luhů, dostane tam deset měr polí osetých ječmenem i pšenicí a Horovi služebníci budou mu je požínati. Bude se živiti tímto ječmenem a pšenicí, své tělo bude natírati jiskřícím olejem, takže bude svěží jako byl na zemi, a bude moci činiti všecko, co si bude přáti, jako bohové, kteří tam jsou.
Že jest. to pravda, [bylo zjištěno] nekonečněkráte.

Kap. 87.
Říkání pro proměnu v baziliška.
N. praví: "Jsem bazilišek dlouhého věku. Denně zmírám a zase se rodím. Jsem bazilišek, sídlící na kraji světa. Zemru a zrodíme se. Jsem vším náležitě opatřen a jsem denně mlád jako Re."

Kap. 92.
Říkání pro otevření hrobky duši [přicházející] k jejímu stínu, aby mohl vycházeti na denní světlo, když nabyl vlády nad svýma nohama.
N. Praví: "Ty, jenž otvíráš to, co má býti otevřeno a zavíráš to, co má býti zavřeno! Já spím. Otevři to, co má býti otevřeno mé duši, jež jest venku! Oko Horovo, zachraň mne! Učiň trvalým moje dobro podle rozkazu Reova, Ty, jehož krok jest dlouhý, jehož stehna jsou široce rozpjata. Dokončil jsem cestu, ............................................
Jsem Hor, ochránce svého otce. Přivedl jsem velkou [bohyni], aby byla jeho podporou. Otevřena jest cesta tomu, jehož nohy jsou silné, jenž vidí velkého boha v Reově lodi, zkoumajícího duše.
Má duše jest zde před tím, jenž počítá roky. Pojď sem, oko Horovo, a zachraň mi mou duši, aby se stala mou trvalou ozdobou podle Reova rozkazu!
Ó vy obklopení soumrakem, kteří jste v těle Usirově, nevězněte mé duše, nehlídejte mého stínu! Ukažte cestu mé duši k mému stínu, ať spatří velikého boha v kapli v den zkoumání duší a ať prosloví řeč k Usirovi, vy, kteří hlídáte tělo Usirovo, kteří střežíte duší zářících duchů a vězníte stíny mrtvých, kteří mi mohou ublížiti!"
"Projdi rychle cestu ke mně a tvůj duch budiž s tebou!
Má duše i můj zářící duch jsou vším náležitě opatřeni. Oni povedou tě a ty seděti budeš v čele knížat, kteří jsou před trůnem. Nebudeš vězněn od hlídačů Usirova těla, od těch, kteří střehou duší a vězní stíny mrtvých, nebudeš vyloučen z nebe, nebudeš vězněn v zemi a nebudeš u sebe míti těchto zbůjníků.
Ty vládneš svýma nohama v dáli od své mrtvoly, jež jest na zemi pod ochranou strážců Usirovy mrtvoly."

Kap. 94.
Prosba o kalamář.
N. Praví: "Ó Velký, jenž díváš se na svého otce, jemuž patří kniha Thovtova! Hleď, přišel jsem, stal jsem se zářícím duchem, stal jsem se duší, nabyl jsem moci a jsem opatřen knihou Thovtovou. Přines mi třecí misku, přines mi, paletu, toto náčiní Thovtovo, v němž tkví božská tajemství! Hleď, jsem písař. Přines mi Usirův mok, abych jím mohl psáti a abych dobře napsal to, co denně povídá velký bůh, jak nařídil jsi mi ty, Hore, sídlící na horizontu, abych dobře činil a denně docházel k Reovi!"

Kap. 112.
Říkání o znalostí duší z Peu.
N. praví. "Ó vy, Zedetští, sídlící v mrtvolách zedetských, ptáčníci sídlící v Peu, chocholatí, kteří nechodíte, vařiči piva a pekaři chleba! Což nevíte, proč vydáno bylo město Pe Horovi? Já vím to, co vy nevíte! Re dal mu je náhradou za ránu zasazenou jeho oku. [Stalo se to] takto:
Re řekl Horovi: "Nech mne podívati se do tvého oka,5 co děje se dnes!" — A když podíval se, řekl Horovi: "Pohlédni jím na onoho černého vepře!"
Když Hor se podíval, ucítilo jeho oko velikou bolest, a řekl Reovi: "Podívej se na moje oko! Jest to, jako by Sutech zasadil mému oku strašlivou ránu!" — a omdlel.
Re řekl bohům: "Uložte ho na jeho lůžko! Kéž se pozdraví! Byl to Sutech, jenž proměnil se v černého vepře a zasadil palčivou ránu oku Horovu." — A dále řekl Re bohům: "Vepř bude odporný Horovi — kéž se pozdraví!"
Tak stalo se, že vepř stal se odporný Horovi.
Devatero bohů, jež bylo v Horovu průvodu, když ještě byl ve svém útlém věku, řeklo: "Ať se přinese krvavá oběť jeho býků, jeho ovcí a jeho vepřů Amsetovi, Heipiovi, Duamutefovi a Kebehsenufovi, jejichž otcem jest Hor a matkou Eset!"
A Hor řekl Reovi: "Pošli dva bratry mnou zplozené do Peu a dva do Nechenu, ať jsou se mnou při zkoumání věcnosti, aby ochrany dostalo se zemi a uhasla vzpoura!"
(proto dostalo se Horovi jména: Hor na svém papyrusovém květu.6)
Znám tedy duše z Peu: jsou to: Hor, Amset, Hepi.
"Zdvihněte svoje zraky, bohové duatu! Přišel jsem k vám. Pohlédněte na mne, stal jsem se velkým bohem Usirem, pánem Rosecau!"

Kap. 125.
Říkání pro vstup do síně obou pravd.
1. Co má N. říkati při vstupu do síně obou pravd, aby zbaven byl všech hříchů, kterých se dopustil, a abys směl patřiti v tváře všech bohů.
N. praví: "Buď pozdraven, velký bože, pane obou pravd! Přišel jsem k tobě, můj pane, byv přiveden, abych spatřil tvou krásu. Znám tebe, znám jména čtyřiceti dvou bohů, kteří jsou s tebou v této síni obou pravd, pohlcujíce hříšníky a pijíce jejich krev v