oběti bohům i zářícím duchům. Vysvoboďte mne, ochraňujte mne před velkým bohem! Jsem člověk, jehož ústa jsou čistá, jehož ruce jsou čistý, jemuž říkají ti, kteří ho vidí: "Buď vítán!" Neboť slyšel jsem to, co mluvili osel a kočka v domě hrocha; byl jsem svědkem před jeho tváří ........................ . Spatřil jsem rozštěpení sykomory v Rosecau. Jsem obřadník bohů, znalý toho, čeho jest pro ně třeba. Přišel jsem sem, abych dosvědčil pravdy a abych přivedl váhy do jejich [rovnovážného] stavu.
Ó ty, jenž stojíš ve výši na svém podstavci a máš svou korunu, jehož jméno jest "Pán vzduchu"! Chraň mne před těmito svými posly, šířícími zhoubu a působícími zkázu, nemajícími závojů na svých obličejích, protože jednal jsem spravedlivě, pane pravdy! Jsem čist; jest čistá má hruď, jsou čistá má záda, byl očištěn i můj vnitřek ve studni spravedlnosti; nemám údu, jenž postrádá spravedlnosti. Byl jsem očištěn v jižní studni, spočinul jsem v lůně severního města, v polích kobylek, kde koupe se Reovo mužstvo o čtvrté hodině noční, aby potěšila se srdce bohů.
Když jdu mimo, v noci nebo ve dne, volají: "Nechte ho jíti!"

"Kdo jsi a jaké jest tvé jméno?" — ptají se mne.
Jsem ten, jenž vyrostl v papyrusovém houští; Obyvatel olivy jest moje jméno."
"Proč chceš projíti?" — ptají se mne.
"Chci jíti mimo město, ležící na sever od olivy."
"Co tam hodláš spatřiti?"
"Nohu se stehnem."
"Co jim řekneš?"
"Spatřil jsem jásot v zemi Fenechů."
"Co ti dají?"
"Ohnivé plameny a majolíkovou desku."
"Co s tím učiníš?"
"Zahrabu to na břehu jezera pravdy jakožto večerní oběť."
"Co najdeš tam na břehu jezera pravdy?"
Žezlo z pazourku, jehož jméno jest: Dávající dech."
"Co učiníš s ohnivými plameny a majolíkovou deskou, až je zahrabeš?"
"Budu naříkati pro ne, vykopu je, uhasím oheň, rozbiji desku, a hodím je do jezera."
"Jdi si a projdi touto branou síně obou pravd, ty nás znáš."
"Nedopustím, abys mnou vešel," — volá římsa dveří, — "dokud mi neřekneš mého jména!"
Jazýček váh spravedlnosti jest tvé jméno."
"Nedopustím, abys mnou vešel," — praví pravá veřej dveří, — "dokud mi neřekneš mého jména!"
"Miska váh nesoucí pravdu jest tvé jméno."
"Nedopustím, abys mnou vešel," — praví levá veřej dveří, — "dokud mi neřekneš mého jména!"
"Miska nesoucí účet srdce jest tvé jméno."
"Nedopustím, abys mne překročil," — volá práh dveří, — "dokud mi neřekneš mého jména!"
"Býk Gebův jest tvé jméno."
"Neotevru ti," — volá závora dveří — "dokud mi neřekneš mého jména!"
"Prst nohy jeho matky jest tvé jméno."
"Neotevru ti," — praví skoba dveří — "dokud mi neřekneš mého jména!"
"Živé oko Sobka, pána východního pohoří, jest tvé jméno."
"Neotevru ti, nepustím tě dovnitř," — volá strážce dveří, — "dokud mi neřekneš mého jména!"
"Prsní bradavka Šva, jenž chrání Usira, jest tvé jméno."
"Nedopustíme, aby námi prošel," — volají sloupy dveří — "dokud nám neřekneš našeho jména!"
"Dítky Renenutiny jest vaše jméno."
"Ty znáš nás, nuže projdi námi!"
"Nevstupuj na mne," — volá podlaha síně.
"Proč? Vždyť jsem přece čist!"
"Protože neznám jména tvých nohou, jimiž chceš na mne vstoupiti; pověz mi je!"
"Vstupující před Mina jest jméno mé pravé nohy, .................... Nebthety jest jméno mé levé nohy."
"Vstup tedy na mne, když znáš mne!"
"Neohlásím tě," — volá vrátný této síně, — "dokud mi neřekneš mého jména!"
"ten, jenž prozkoumává srdce a prohlíží těla, jest tvoje jméno."
"Nuže ohlásím tě. — Který bůh jest teď právě uvnitř? Pověz mi to!"
"Ten, jenž stará se o obě země."
"Kdo jest to, jenž stará se o obě země?"
"Thovt jest to."
"Nuže vstup!" — volá Thovt. — "Proč jsi přišel?"
"Přišel jsem, abych byl přijat."
"Jaký jsi?"
"Jsem očištěn ode všeho hříchu, jsem zbaven všeho zla [páchaného] těmi, kteří nyní žijí; nemám s nimi styku."
"Přijmu tě. — Kdo jest to, jehož střechou jest oheň, jehož stěnami jsou živí brejlovci, jehož podlahou jest vodstvo?"
"Usirev jest to."
"Nuže vstup, jsi přijat. Tvým chlebem jest božské oko, tvým pivem jest božské oko, oběti, na zemi tobě dávané, jsou božské oko."