KNIHA MRTVÝCH
V době nové říše ujal se zvyk, náboženské texty, jež měly duchu zesnulého zjednati všelijaké výhody v posmrtném životě, psáti na svitky papyru a buď přibalovati je k mumiím, nebo ukládati je ve zvláštním pouzdru do hrobu; proto říká se jim dnes "knihy mrtvých".
Kdežto některé z těchto svitků obsahují jen několik sloupců (nejsou totiž zpravidla psány od pravé ruky k levé, jak bylo zvykem psáti od doby nové říše, nýbrž shora dolů, jak psávalo se v dobách staré říše), jsou rozměry jiných značné; tak na př. papyr britského musea čís. 9900 měří 65 anglických stop, čís. 10477 měří 77,65 anglické stopy a čís. 10470 měří 78 anglických stop, tedy více než 24 m.
Již při povrchním srovnání textů pyramid s texty z rakví střední říše a s texty knih mrtvých nacházíme směr, jímž se bral vývoj této skupiny náboženské literatury egyptské. Texty pyramid jsou převážnou většinou krátká říkadla, mezi nimiž nescházejí ani texty, mající jen jediný řádek. Redaktoři textů z rakví střední říše spojovali drobná říkadla příbuzného obsahu v celky, jimž zpravidla nepostačuje jediná stránka a často mají rozsah i několika stránek. Redaktoři knih mrtvých nové říše pokročili ještě dále; texty, jež ve střední říši byly samostatnými celky, spojovali s jinými příbuznými texty v útvary, jež nazývali knihami; tak známe knihu o proměnách, knihu o branách západní říše, knihu o amuletech, knihu o Usirově soudu atd. Tyto knihy jsou pak rozděleny na části obdobné textům, tvořícím samostatné celky v době střední říše, a dnes říká se jim — ač ne plným právem — "kapitoly".
Kdežto redaktoři textů z rakví střední říše nebyli nikterak omezení ve výboru textů, takže na každé nové rakvi setkáváme se s novými texty, pramenem knih mrtvých nové říše jest sbírka knih, kterou redaktoři nové říše byli ve svém výběru vázáni; jen ve volbě chvalozpěvů k bohům Reovi a Usirovi, jež byly zpravidla připojovány ke knihám mrtvých, měli úplnou svobodu.
Tento vývoj vyvrcholil v době saiské (26. dynastie, 663 — 525 př. K.), kdy sbírka knih spojena byla v jediný kodex, v němž každá kapitola obdržela svoje nezměnitelné místo. A tento kodex obdržel také již ve starověku svoje jméno; egyptsky zní:.Ro'ev nev piretem horev. Dovídáme-li se obyčejně z názvu knihy, jaký jest její obsah, zde jest tomu naopak. Ač obsah knihy mrtvých dnes již celkem dobře známe, o jejím názvu se dosud mínění rozcházejí. Champolion překládá tento titul: Livre des manifestation à la lumière (Kniha o zjevování se na světle [denním]); Le Page Renouf: Caput egrediendi in lucem (Kniha o vystupování na světlo [denní = svět]); Birch: The book of the comming forth from the day (Kniha o odchodu ze dne [= se světa]); Budge: The chapters of comming forth by day (Kapitoly o odchodu [?odcházení?] za dne); Reinisch Kapitel vom Erscheinen am Tage (Kapitoly o objevení se ve dni [věčném]; Chabas: Chapitre de sortir comme le jour (Kapitoly o vzejití jako [vzchází] den) Erman: Das Buch von Herausgehen am Tage (Kniha o vycházení ve dne [= když jest den]).
Slovo "ro'ev" jest množné číslo do "ro'" říkadlo, jež si můžeme nahraditi slovem "kapitola"; jeho množné číslo má význam "kniha". "Nev" jest množné číslo přídavného jména, jehož egyptština užívá k označení druhého pádu. "Perit" jest neurčitý způsob slovesa, značícího začínání a skončení chůze bez udání směru, tedy buď "přijíti, vejíti", nebo "odejíti, vyjíti". Předložka "em" značí buď "do" nebo "z", nebo "v" časově i místně. Slovo "horev" značí "den". Jest tedy "kniha příchodu do dne" stejně možný překlad, jako "kniha odchodu ze dne" nebo kniha "vycházení ve dne". Protože pro některé části knih mrtvých hodí se nejlépe název první, pro jiné název druhý nebo třetí, myslím, že Egypťan zahrnoval egyptský název všecky tyto tři představy, a že snad byl právě proto za název knihy mrtvých zvolen. Nám se název "kniha mrtvých" vžil tak, že ani necítíme již jeho nesprávnosti. Předně bychom měli říkati "duchů", ne "mrtvých", protože knihy byly psány pro duchy, ne pro mrtvoly; za druhé každá kniha byla psána jen pro jednoho ducha a to ducha určitého, takže správně bychom měli mluviti buď o knize ducha N-ova nebo o knihách duchů; proti zakořeněným zvykům jest však logika bezmocná, a proto užívám také názvu "kniha (knihy) mrtvých".
Obsahem se neliší se knihy mrtvých od textů pyramid a textů z rakví střední říše. Kdežto texty pyramid neměly nadpisů, z textů z rakví střední říše mnohé sice nadpisy mají, ale většina z nich nadpisů nemá, v knihách mrtvých má každý text svůj nadpis. Při srovnání nadpisů z knih mrtvých s nadpisy z rakví střední říše shledáváme, že většina jich se vyskytuje tu i tam; zkoumáme-li však obsah textů, jejichž nadpis se shoduje, shledáváme, že často není ani stopy po shodách, jindy shodují se jen ve svých základních myšlenkách, dosti zřídka jsou stejného původu, nebo dokonce totožný.
Redaktoři knih mrtvých nové říše i saiského kodexu, neznajíce staré řeči, mnohým textům nerozuměli buď úplně nebo částečně. Někteří horliví badatelé staroegyptští připojovali k nesrozumitelným místům svoje poznámky, začež jsme jim vděčni, protože dovídáme se tak nejen o věcných změnách názorů, ale i o mluvnických změnách řeči. Nejhorlivější však nesrozumitelné texty opravovali; zdálo-li se jim, že některý mluvnický tvar není v pořádku, změnili jej; jestliže nerozuměli vazbě, nahradili ji vazbou jinou. A po nich přišli jiní, kteří v jejich práci pokračovali a tak zkázu dokonali. Neboť, to čemu nerozuměli v původním textu mělo smysl, ale celek po opravě smyslu nemá.
Tato opravná činnost knězi není jediným zdrojem překážek, jež se nám staví v cestu k úplnému porozumění knih mrtvých. Mnohem horší zlo způsobila příčina jiná. Protože kniha napsaná na svitku papyru byla mnohem lacinější než popsaná dřevěná rakev, byla po tomto laciném průvodci posmrtným světem velká poptávka, a nebylo dostatek zkušených písařů, jichž nabídka by postačila poptávce. Tomuto nedostatku dopomohli podnikatelé, kteří zavedli tovární výrobu knih mrtvých. Protože většina jich budoucích majitelů neuměla čísti, a každý musel svoji knihu chovati v tajnosti a nesměl ji ukazovati jinému — jak výslovně jest podotčeno v dodatcích k některým kapitolám (na př. ke kapitole 18) — nezáleželo na tom, co jest v knize napsáno, a jak jest to napsáno. Toho továrníci knih mrtvých dokonale využili; jejich výrobky hotoveny byly od lidí, kteří neuměli ani psáti ani čísti, takže se i stávalo, že písař opisoval předlohu od posledního sloupce k prvnímu, a protože jeho sloupce byly kratší než sloupce předlohy, uvedl text do takového zmatku, že uspořádati jej jest téměř nemožno, neznáme-li předem jeho obsahu.
Knihy mrtvých bývají často také ilustrovány. Protože jakost obrázku dovedl posouditi i člověk neznalý písma, byli nuceni v továrnách věnovati obrázkům větší péči než psanému obsahu. Jest skoro pravidlem, že tím horší jest text, čím pěkněji jest kniha mrtvého ilustrována; knihy neilustrované, psané hieratickým písmem, poskytují nám texty nejlepší, protože jsou psány od dobrých písařů pro Egypťany písma znalé a tedy psané svědomitě. Knihu pěkně psanou a pěkně ilustrovanou mohl a dovedl si opatřiti jen ten, kdo měl dosti peněžních prostředků a nadprůměrné vzdělání; ale tyto dvě podmínky setkávaly se zřídka i ve starém Egyptě.
Knih mrtvých zachovala se velká hojnost a mnoho jich bylo skvěle vydáno. Z úplných překladů však dosud ani jediný nemůže činiti nárok na pochvalu. Seznam vydaných knih mrtvých a soubor literatury o nich vyplnil by jistě 50 stran této knihy; dosud však nikdo se o tento soupis nepokusil. Nejdůležitější publikace jsou: E. Naville: Das aegyptische Todtenbuch der XVIII bis XX. Dynastie, 1886. Jest to dosud nejdokonalejší úplné vydání textů knih mrtvých nové říše, bez něhož by studium jich bylo nemožné. R. Lepsius: Das Todtenbuch der Ägypter (1842) obsahuje turinský text saiského kodexu. Ch. Davis: The Egyptian Book of the Dead (1894) obsahuje turinský text Lepsiem vydaný, louvresské hieratické texty čís. 3082 a 3079 s překladem. E. A. Wallis Budge: The Book of the Dead (1898); obsahuje hieroglyfický přetisk textů vybraných z několika knih mrtvých různých dob (texty knihy Nevovy jsou velice chybné), slovník a překlad (vůbec nejhorší). Nové vydání vyhovující všem požadavkům počal vydávati r. 1915 H. Grapow: Religiöse Urkunden s překladem, jenž jest ze všech dosavadních nejlepší, ale bezvadný také není. V dosavadních třech sešitech vyšly kap. 17.— 20. a větší část kap. 99.
Do svého výboru pojal jsem kapitoly: 6., 14., 18., 26., 30.A, 30.B, 31., 37., 39., 42., 53., 59., 68., 70., 72., 87., 92., 94., 112., 125., 126., 137.A, 137.B, 149., 154., 158., 161., 162., 186. Protože nadpisy podávají dostatečné poučení o obsahu kapitol, nebudu čtenáře obtěžovati obsahem všech a zmíním se jen o těch, jež zasluhují zvláštní zmínky. Kap. 18. jest část textů patřících k pohřebním obřadům. "Podpora své matky" a "syn, jehož miluje jeho otec" — původně příjmení boha Hora, jakožto člena cyklu Usirova — jsou tituly knězi, zúčastněných při pohřebních obřadech. Výzvu k účastníkům pohřbu a modlitbu k Thovtovi přednáší cheriheb. Tuto modlitbu, jež vznikla přepracováním III. textu z rakví střední říše, opatřili egyptští knězi výklady.
Kap. 30.A a 30.B jsou dvě varianty téhož textu. Kap. 30.A jest starší, kap. 30.B jest mladší; buď konec mladšího textu jest pozdní nevhodný doplněk, nebo celá druhá polovina tohoto textu jest "opravami" zkažena.
Kap. 31., 37. a 39. jsou příbuzný hadím textům z nápisů pyramid. Kap. 39., jež obsahuje ozvuky téměř všech představ a myšlenek pyramidových textů hadích, končí dramatickým líčením příprav nebes k boji s drakem Rerekem.
Kap. 42. začíná se nesouvislými výkřiky. Pak následuje část, jež jest v úzké souvislosti s druhou částí textu pyr. 140— 151., třetí část jest monolog boha slunce, blízký první části 1 textu z rakví střední říše nejen skladbou, ale i obsahem. Žel však, že "opravami" jest značně poškozen; proto vybral jsem z něho jen části nejcennější.
V nadpisu kap. 68 děje se sice zmínka o duši a stínu zesnulého, ale text týká se výhradně jen jeho ducha.
Kap. 69. a 70. mají nadpis: "Jiné říkání", což označuje variantu předcházející kapitoly, nebo text, jemuž byl připisován stejný účinek.
Z doslovu kap. 72., jest patrno, že pochází z doby, kdy bylo zvykem psáti texty na rakve, tedy ze střední říše.
Kap. 92. pojednává o stínu zesnulého. Podle obsahu zdá se, že slovem "stín" označena jest mrtvola; z jiných textů téže kapitoly a ilustrací k nim vychází na jevo, že slovo to nebylo u Egypťanů spojeno s přesnou představou. Podrobně jsem se touto otázkou zabýval ve svém pojednání "O poměru ducha, duše a těla u Egypťanů staré říše" (ve Věstníku české Akadamie XXVI., 1917, str. 230).
Kap. 125. byla pokládána Egypťany za nejdůležitější text pro duchy zesnulých, jak jest patrno z toho, že v knihách mrtvých vyskytuje se ze všech textů nejčastěji. K této kapitole bývá zpravidla připojen obraz, skládající se z dvou samostatných částí. Obrazy tyto liší se od sebe nejen provedením, ale i obsahem, takže ve velikém množství zachovaných exemplářů ani dva se úplně neshodují. Pokusím se vylíčiti ideální obraz, obsahující všecky podrobnosti ze všech obrazů mně známých.
I. skupina: V pozadí síně Obou Pravd sedí 42 božích soudců. Uprostřed síně stojí veliké váhy; na jedné misce leží srdce — symbol svědomí zesnulého, na druhé misce závaží mající tvar bohyně Pravdy — symbol spravedlnosti; bůh Anupev bedlivě pozoruje, jsou-li váhy v rovnováze. Na právo stojí bůh Thovt, čelem obrácený k váhám a zapisuje výsledek vážení na svitek papyru. Za ním leží netvor, v němž fantasie Egypťanů spojila to, co zdálo se jim nejstrašnější: hlavu krokodila, hruď a přední tlapy lva, zadek a zadní nohy hrocha; tento netvor zvedá hlavu, chystaje se pohltiti ducha zesnulého, nebude-li uznán za spravedlivého. Na levo od vah stojí obě bohyně obou pravd, jimž Vepvavet předvádí zesnulého, uctivě se uklánějícího.
II. skupina. Hor přivádí ospravedlněného před trůn Usirův, stojící pod baldachýnem neseným čtyřmi sloupy na vyvýšeném pódiu, k němuž vede několik schodů. Usirev sedí na trůně; na hlavě má svoji korunu (atef), v rukou žezlo a důtky, odznaky královské moci. Za ním stojí Eset a Nebthet, před ním vyrůstá ze země na vysokém stonku rozvitý květ lotosu, z něhož vynořují se čtyři Horovi synové. Před trůnem pod schody stojí jídelní stůl Usirův a na něm jest pečená býčí kýta, pečené husy, chléb a koláče; po obou stranách stolu stojí džbány s pivem, vínem, čerstvou vodou a mlékem, kelímky s vonnými mastmi a oleji, a všecko to vyzdobeno jest množstvím čerstvých květin, mezi nimiž převahu mají lotosy.
Kap. 149. jest vlastně celá kniha, popisující čtrnácte míst posmrtného světa; v nich setkáváme se téměř se všemi bytostmi, jež známe z jiných textů knih mrtvých. Kromě této vyskytuje se takových popisů onoho světa v knihách mrtvých několik, jež byly velice oblíbeny zvláště v době 20. dynastie a dobách pozdějších.
Kap. 162. jest zase součástka pohřebních obřadů, jak v doslovu k ní jest výslovně uvedeno. Zajímavá jsou "pravá" jména Minová a Usirovo, jež nebyla překonána ani jmény vyskytujícími se v zaklínačích říkadlech našich čarodějů a čarodějnic nedávno minulých dob.
Kap. 186. jest modlitba k Hathoře, jíž se obyčejně knihy mrtvých končí. Protože však konce bývají zničeny, neznám dosud ani jediného úplného textu této kapitoly.
Kap. 6.
Říkání pro vybídnutí vešebta, aby pracoval za člověka v říši mrtvých.
N. praví: "Ó, vešebte! Až budu určen a zavolán k jakékoli práci, která má býti vykonána od Člověka v říši mrtvých a k níž jsem povinen, přihlas se za mne, ať jest to kdykoliv, k vzdělání polí, zavodňování břehů, převážení písku z východního břehu na západní, řka: "Hle, zde jsem!"
Kap. 14.
Říkání pro zapuzení ošklivostí k člověku ze srdce bohova.
N. Praví: "Sláva tobě, jenž přicházíš v hodinu tobě určenou, náčelníku všeho tajemného! Hleď, jsem osloven od boha, jenž má ošklivost ke mně, hříšnému. Ihned ji zažeň, pane pravdy!"
"Odstraňte se zlé nepravosti, tkvící na mně a slučte se s boží pravdou, aby byl spokojen se mnou tento bůh!"
"Vyžeň nečistotu ze mne do jiného, pane obětí ....................... ! Hleď, přinesl jsem ti oběti, jimiž se živíš ty, jimiž se živím i já. Buď mně milostiv a zapuď všecku ošklivost ke mně ze svého srdce!"
Kap. 18.
IA. Řeč toho, jenž jest podporou své matky.
On praví: "Přicházím k vám, bozi velkého soudního sboru v nebi, na zemi i říši mrtvých, a přivádím vám Usira N-a, na němž není viny proti žádnému bohu. Dovolte, ať jest s vámi po všechny dny!"
IB. Modlitba N-a k Usirovi, pánu Rosecau, a k velkému devateru bohů sídlících v říši mrtvých.
On praví: "Buď pozdraven, náčelníku západní říše, Vennofre ctěný v Ebozu! Přicházím k tobě. Mé srdce jest naplněno pravdou a není ve mně hříchu. Nevyřkl jsem vědomě lži a nedopustil jsem se ničeho [zlého]. Dej mi chléb, jehož se dostává jídelnímu stolu pánů pravdy! Dej, ať mohu přicházeti do říše mrtvých a odcházeti z ní, ať není odháněna má duše, ať mohu dívati se na slunce a hleděti na měsíc na věky věkův!"
IIA. Řeč syna, jehož miluje jeho otec.
On praví: "Přicházím k vám, bozi velkého soudního dvoru v Rosecau, a přivádím k vám Usira N-a. Dejte mu chléb, vodu, vzduch a kus pole v luzích nebeských jako služebníkům Horovým!"
IIB. Modlitba N-a k Usirovi, pánu věčnosti, a k bohům soudního dvoru, pánům Rosecau.
On praví: "Buď pozdraven, králi říše mrtvých, vládce podzemí! Přicházím k tobě. Znám tvé úmysly a jsem opatřen svou postavou pro duat. Dej mi sídlo v říši mrtvých vedle pánů pravdy, [dej] mi kus pole na luzích obětí, dej, ať dostane se mi chleba u tebe!"
III. [Řeč cherihebova.]
[On praví:] "Modlete se k Thovtovi a vzdávejte mu denně chválu, aby se dal dech ležícímu v mdlobách a ospravedlnil ho proti jeho nepřátelům!"
1. "Ó Thovte, jenž za spravedlivého prohlásil jsi Usira proti jeho nepřátelům, prohlaš za spravedlivého N-a proti jeho nepřátelům, tak jako jsi prohlásil za spravedlivého Usira proti jeho nepřátelům přeď velkým soudním sborem bohů v Onu oné noci večeře, boje a střežení nepřátel, onoho dne, kdy zničeni byli protivníci pána vesmíru!"
(Bozi velkého soudního sboru v Onu jsou: Atum, Sov a Tefnut.
"Střežení nepřátel" značí, že zničeni byli spojenci Sutechovi, když znova se chystal k boji.)
2. "Ó Thovte, jenž jsi za spravedlivého prohlásil Usira proti jeho nepřátelům, prohlaš za spravedlivého N-a proti jeho nepřátelům, tak jako prohlásil jsi za spravedlivého Usira proti jeho nepřátelům před velkým soudním sborem bohů v Zedu oné noci vztyčení svatého sloupu v Zedu!"
(Bozi velkého soudního sboru v Zedu jsou: Usirev, Eset, Nebthet a Hor, ochránce svého otce.
"Vztyčení svatého sloupu v Zedu" provedly ruce Hora, náčelníka Chemu, podpírající Usira, zavinutého do šatu.)
3. "Ó Thovte, jenž za spravedlivého prohlásil jsi Usira proti jeho nepřátelům, prohlaš za spravedlivého N-a proti jeho nepřátelům, tak jako prohlásil jsi za spravedlivého Usira proti jeho nepřátelům přeď velkým soudním sborem bohů v Chemu v oné noci večeře v Chemu!"
(Bozi velkého soudního sboru v Chemu jsou. Hor, náčelník Chemu. a Thovt z velkého soudního sboru bohů v Nardufu.
Ona noc večeře v Chemu [když minula a] rozednilo se, byl pohřeb Usirův.)
4. "Ó Thovte, jenž za spravedlivého prohlásil jsi Usira proti jeho, nepřátelům, prohlaš za spravedlivého N-a proti jeho nepřátelům, tak jako prohlásil jsi za spravedlivého Usira proti jeho nepřátelům před velkým soudním sborem bohů v Peu a Depu oné noci, kdy postaven byl stan Horovi a zabezpečeno mu bylo vítězství po jeho otci Usirovi!"
(Bozi velkého soudního sboru v Peu a Depu jsou: Hor, Eset, Mesti a Hepi, Stan Horovi byl postaven, [když] Sutech řekl svým soudruhům: "Postavte stan proti němu!)
5. "Ó Thovte, jenž za spravedlivého prohlásil jsi Usira proti jeho nepřátelům, prohlaš za spravedlivého N-a proti jeho nepřátelům, tak jako prohlásil jsi za spravedlivého Usira proti jeho nepřátelům před velkým soudním sborem bohů v Edbori-rechtiu oné noci, kdy Eset bděla nad svým bratrem Usirem!"
(Bozi velikého soudního sboru v Edbovirechtiu jsou. Eset, Nebthet a Mésti.)
6. "Ó Thovte, jenž za spravedlivého prohlásil jsi Usira proti jeho nepřátelům, prohlaš za spravedlivého N-a proti jeho nepřátelům, tak jako prohlásil jsi za spravedlivého Usira proti jeho nepřátelům před velkým soudním sborem bohů v Ebozu oné noci ebozské slavnosti, kdy počítáni byli mrtví [nepřátelé], kdy sčítáni byli zářící duchové a pořádány byly tance v Ciniu!"
(Bozi velkého soudního sboru v Ebozu jsou: Usirev, Eset a Vepvavet.)
7. "Ó Thovte, jenž za spravedlivého prohlásil jsi Usira proti jeho nepřátelům, prohlaš za spravedlivého N-a proti jeho nepřátelům, tak jako prohlásil jsi za spravedlivého Usira proti jeho nepřátelům před velkým soudním sborem bohů na Cestě mrtvých oné noci súčtování s těmi, kteří nemají majetku!"
(Bozi velkého soudního sboru na Cestě mrtvých jsou: Thovt, Usirev, Anupev a Esdes.
"Súčtování s těmi, kteří nemají majetku" je zabavení majetku duším dítek vzbouřenců.)
8. Ó Thovte, jenž za spravedlivého prohlásil jsi Usira proti jeho nepřátelům, prohlaš za spravedlivého N-a proti jeho nepřátelům, tak jako prohlásil jsi za spravedlivého Usira proti jeho nepřátelům před velkým soudním sborem bohů při rozkopávání země v Zedu oné noci, kdy rozkopávána a krví nepřátel [napojena] byla země, a Usirev byl prohlášen za spravedlivého proti svým nepřátelům!"
(Bozi velkého soudního sboru při rozkopávání země v Zedu jsou: Thovt, Usirev, Anupev a Vepvavet.
Rozkopávání a napojení země krví nepřátel [nastalo,] když přišla družina Sutechova, proměnivši se v kozy. Byli však pobiti před tváří těchto bohů a jejich krev byla vytlačena z nich, takže vytekla z nich a oni odevzdáni byli obyvatelům Zedu.)
9. "Ó Thovte, jenž za spravedlivého prohlásil jsi Usira proti jeho nepřátelům, prohlaš za spravedlivého N-a proti jeho nepřátelům, tak jako prohlásil jsi za spravedlivého Usira proti jeho nepřátelům před velkým soudním sborem v Nardufu oné noci, kdy skryta byla postava!"
(Bozi velkého soudního sboru v Nardufu jsou Šov, Bebi, Re a Usirev. Ona noc, kdy skryta byla postava, jest [noc, kdy] pohřbeny byly stehna, hlava, páteř a nohy Vennofrovy.)
10. "Ó Thovte, jenž za spravedlivého prohlásil jsi Usira proti jeho nepřátelům, prohlaš za spravedlivého N-a proti jeho nepřátelům, tak jako prohlásil jsi za spravedlivého Usira proti jeho nepřátelům před velkým soudním sborem bohů v Rosecau, oné noci, kterou ztrávil Anupev, klada ruce svoje na oběti za Usira, aby za spravedlivého byl prohlášen proti svým nepřátelům!"
(Bozi velkého soudního sboru v Rosecau jsou Usirev, Hor a Eset.)
"Hor jest vesel, Usirev se raduje a obyvatelé obou kaplí jsou s tím spokojeni, že Thovt, jenž za spravedlivého prohlásil Usira proti jeho nepřátelům, prohlásil také za spravedlivého N-a proti jeho nepřátelům před těmito deseti soudními sbory bohů, jejichž členem jest Re, jejichž členem jest Usirev; před těmito deseti soudními sbory bohů, v nichž ocitají se všichni bozi i všecky bohyně před pánem vesmíru. Kéž on zazené všecky jeho nepřátele, kéž odstraní všecko zlo na něm tkvící!"
Doslov.
Člověk — když odříká toto říkání, jsa čist — bude moci vycházeti ve dne, až bude pohřben, a bude se moci proměňovati v cokoli, v co si bude přáti. Ten pak, kdo bude je denně čísti nad sebou, bude zdráv na zemi, a vyjde bez pohromy z každého ohně.
Jest to pravda nesčíslněkráte zjištěná.
Kap. 26.
Říkání, aby dáno bylo N-ovi jeho srdce v podzemí.
N. praví: "Mám své srdce v dutině srdeční, mám své plíce ve své hrudi. Mám své srdce v sobě, neboť nesnědl jsem obětního koláče Usirova na východní straně cypřišového háje, když jsem vyplul na jih a plul jsem na sever.
Mám svá ústa, abych mluvil; nohy, abych chodil; ruce, abych porážel své nepřátele.
Otevřena jsou mi ústa země a dědičný kníže bohů Geb rozevřel mi svoje sanice. On otevřel mi mé osleplé oči, uvolnil mi mé ochromené nohy, a Anupev silnými učinil moje stehna.
Vznesl jsem se od něho do výše, bohyně Sechmet zjednala mi přístup a já jsem v nebi.
V Mennoferu plní se moje rozkazy a já nejsem neznalý toho, po čem touží moje srdce.
Ovládám svoje plíce, vládnu svým rukama, mám v moci své nohy. Konám to, čeho si přeje můj duch, a duše moje není vězněna u mé mrtvoly ani u bran západní říše."
Kap. 30. A.
Říkání, aby srdce N-ovo nestavělo se v podzemí proti němu.
N. praví: "Ó svědomí mé, jež náležíš mi nyní, když jsem mrtev! O srdce moje, jež náleželo jsi mně, dokud jsem žil na zemi! Nestav se proti mně, nesvědč stranicky pro pána obětí, nevypovídej proti mně: "On to učinil!", až zavedeno bude se mnou soudní řízení před velkým bohem, pánem západní říše.
Buď pozdraveno, mé svědomí! Buď pozdraveno, mé srdce! Buď pozdraveno, mé osrdí!
Buďtež pozdraveni, bozi nosící kadeře, sedící na svých sloupech, kteří Reovi oznamujete mé dobré činy a zastáváte se mne u poutatele duchů!"
Kap. 30. B.
Říkání, aby srdce N-ovo nestavělo se v podzemí proti němu.
N. praví: "Ó svědomí mé, jež patříš mně nyní, když jsem mrtev! Ó srdce mé, jež náleželo jsi mně, dokud jsem žil na zemi! Nestav se proti mně, nesvědč proti mně a neodporuj mi před soudním sborem bohů! Nevystupuj nepřátelsky proti mně před tím, jenž váží! Ty jsi duch můj, sídlící v mém těle, ochránce, jenž ve zdraví udržuje mé tělo! Až vstoupíš do krásného místa, k němuž oba pospícháme, nezneucti mého jména před dvořanstvem velikého boha, pána západní říše!"
"Vy, kteří máte zakročovati proti lidem, nepozastavujte se! Dobré moje jméno jest dobré pro sluch, takže radost budou míti [z něho] soudci. Nezlobte se! Nevypovídejte lživě proti mně a stranicky pro boha před velkým bohem, pánem západní říše!"
"Pohleď, jak jsi nyní vznešený, když jsi byl uznán za spravedlivého!" 1
Doslov.
Má se odříkati nad skarabem z kamene ..................................................... zasazeného do zlata, s obrubou ze stříbra, a má se pověsiti zářícímu duchu2 na krk.
Nalezeno bylo toto říkání ve velkém Chmunu pod nohama Veličenstva tohoto vznešeného boha,3 napsané na majolikové desce od samotného boha, za Veličenstva krále Horního i Dolního Egypta Menkaurea4 ospravedlněného, od královského prince Hardedefa, jenž našel je, když cestoval, vykonávaje revisi chrámů.
Kap. 31.
Říkání pro zahnání krokodila, když přijde, aby v podzemí uloupil N-ovi jeho kouzelnou moc.
N. praví: "Zpět! Uteč! Zpět, krokodile, nechoď na mne! Jsem živ svou kozelnou mocí! Ať neoznámím tvého jména na tvou škodu velikému bohu, jenž dovoluje ti přicházeti! Vepti jest pravé jméno jednoho, Bedti jest pravé jméno druhého tvého obličeje.
Jako nebe pojímá v sobě svoje hodiny, tak má kouzelná moc pojímá v sobě všecky své potřeby, tak ústa má chovají v sobě všecka svá kouzelná říkadla.
Mé zadní zuby jsou jako nože, mé přední zuby jsou jako dýky. O ty, jenž rozvíráš své čelisti na mou kouzelnou moc, ty neuloupíš jí, krokodile, živící se kouzly!"
Kap. 37. říkání pro zapuzení hadů mertií.
N. Praví: "Buďtež pozdraveny, sestry merti! Propouštím vás ze své kouzelné moci, já, jenž zářím v lodi ranního slunce, já, Hor, syn Esetin, [jenž] přišel jsem, abych spatní svého otce Usira.
Kap. 39. Říkání pro zahnání draka Rereka v podzemí.
N. praví: "Zpátky, zhyň, přemožený draku! Pospěš si a ponoř se do hlubin pravodstva, na místo, jež určil ti tvůj otec, kde budeš rozsekán!
Odejdi od kolébky Reovy, jež třásla se strachy před tebou! Zpět, nepříteli, vrahu, jehož sláva shroutila se před mocí Reovou! Tvá slova byla od bohů obrácena proti tobě. Tvé srdce bude ti uloupeno od rysa, tvé kosti budou napadeny od štíra, tvá zpupnostbude zavržena od Pravdy.
Porážejí tebe ti, kteří jsou u cest. Padni a zhyň, draku, nepříteli Reův! Odejdi z východního nebe, neboť ozývá se řev hromu, otvírají se brány horizontu před Reem, on vychází a bezmocní nepřátelé jsou rozsekáváni."
"Plním tvoje přání, Re, konám dobro, takže jsi spokojen. Pošli sem své provazy. Re, ať Rekes ho porazí a Duha ho sváže! Buď šťasten, Re!"
"Re jest šťasten, Re jest zachráněn. Padá drak, klesá drak, nepřítel Reův."
...........................................................................................................................................
"Mnoho zkusíš [Rereku], více než ti, kteří zalíbili se štíru! Mnoho [utrpení] on ti připraví, a ty trpěti budeš, jsa v jeho moci na věky! Nevzmůžeš se, neunikneš draku, nepříteli Reův! Potřena bude tvá hlava, nenávistníku Reův! Ohledni se za sebe! Ten, jenž utíná hlavy a rozřezává obličeje, obcházeje po obou stranách cest, usekne ti hlavu, Ten, jenž jest ve své zemi, rozláme ti kosti, uřeže ti údy a odevzdá tě dvojhlavému lvu, draku, nepříteli Reův!"
"Ať nevyjde křivé slovo z úst tvých proti mně! Neodvaž se ničeho proti mně! Já jsem Sutech, jenž rozpoutává bouři v horizontu nebe jako ten, jehož srdce jest naplněno nenávistí!"
"Zdvihněte hlavy, vzchopte se vojíni Reovi!" — volá Atum. — "Zažeňte nenávistníka ze sboru bohů!"
"Vytrvejte vy, kteří sedíte na svých trůnech v lodi Cheprerově!" — volá Geb — "Chopte se svých zbraní, oblecte si své pancíře, jež dávají se vám do vašich rukou!"
"Chopte se svých mečů!" — volá Hathor.
"Pojďte, vysvoboďte velkého, jenž jest ve své kapli!" — volá Nut. — "Veze se sám, pán vesmíru, a není, kdy by ho mohl zadržeti!"
Bozi, kteří jsou ve svých pravěkých sídlech, kteří obcházejí kolem malachitového jezera, volají: "Pojďme, vzdávejme úctu velkému a chraňme ho, jenž jest ve své kapli, z něhož vzešlo devatero bohů!"
"Přinášejme mu oběti, chvalme ho a přinášejme mu zprávy o onom ............. vy i já!" — volá Nut.
Ti, kteří sídlí mezi bohy, praví: "On vychází, nachází cestu a zajímá bohy; ochraňuje okraje nebe." — "Geb vstává!" — "O silný"! — Devatero bohů útočí." — "Hathor třese se strachy!" — "Re vítězí nad drakem!"
Kap. 42. Říkání, aby zabráněno bylo rozřezání v Henennisutu.
Země dřeva! Bílá koruno sochy! Bidélko bohů!
Jsem děcko! Jsem děcko! Jsem děcko! Jsem děcko!
Ó Jebvere, promluv dnes! Opatřeno jest popraviště vším, co znáš. Přišel jsi k veliké popravě.
Jsem Re, jehož přízeň je trvalá. Jsem velitel bůh v koruně tamaryšku.
Krásnější jest sluneční kotouč, než byl včera! (Čtyřikráte.)
Jsem Re, jehož přízeň jest trvalá. Jsem velitel, bůh v koruně tamaryšku.
Jsem dnes zdráv!
Mé vlasy jsou [vlasy] Nunovy.
Můj obličej jest [obličej] Reův.
Mé oči jsou [oči] Hathořiny.
Mé uši jsou [uši] Vepvavetovy.
Můj nos jest [nos] náčelníka Chemu.
Mé rty jsou [rty] Anupovy.
Moje zuby jsou [zuby] Selketiny.
Má záda jsou [záda] Esetina.
Mé ruce jsou [ruce] Berana, pána Zedetu.
Mé hrdlo jest [hrdlo] Nejty, paní Saiu.
Můj hřbet jest [hřbet] Sutechův.
Můj pohlavní úd jest [pohlavní úd] Usirův.
Mé maso jest [maso] pánů Cheriohau.
Můj krk jest [krk] Velikého silou.
Mé břicho jest [břicho] Sechmetino.
Můj pupek jest oko Horovo.
Má stehna jsou [stehna] boha pravodstva.
Mé nohy jsou [nohy] Ptahovy.
Mé prsty u rukou a u nohou jsou živí hadi.
Nemám údu, jenž by nebyl božím. Thovt jest ochránce celého mého těla.
Jsem denně Re. Nemohu býti uchopen za své rámě, nemohu býti chycen za svou ruku. Ani člověk, ani bůh, ani zářící duch, ani mrtvý nemohou se dopustiti na mně bezpráví. Jsem vycházející, svěží, jehož jméno jest neznámo. Můj jest včerejšek. "Ten, jenž vidí miliony let" jest moje jméno. Pospíchám po cestě nejvyššího pána súčtovatelů. Jsem pán věcnosti. Hoja hej! Jsem pán veliké koruny. Jsem ten, jenž sídlí v božském oku ................................................................................................................... Jsem ten, jenž jsem, čas v času, v němž jest to, co jest jeho, jeden v jednom. Jsem ten, jenž jest v božském oku, jemuž nemůže se státi nic zlého. Není nikoho, kdo by se bouřil proti mně. ....................................................................................
Jsem Re — lidé z lidí! — jsem ochránce milionů. Jest někdo mezi vámi, na nebi či na zemi, na jihu, nebo na severu, na západu nebo na východu, jenž nemá ve svém srdci strachu přede mnou? ....................................................................................................................
Kap. 53.
Říkání, aby N, nebyl nucen jísti výkaly a píti moč v podzemí.
N. praví: "Jsem dvourohý, vůdce nebe, pán nebeských korun, veliký světlodárce, jenž vyšel z planoucího ohně, jenž podmanil Šva a Tefnutu, jemuž dáno jest putovati.
Mám odpor k tomu, co se mi oškliví. Nejím výkalů, protože odporný jsou mi mé výkaly. Nedostávají se do styku s mým tělem; nedotýkám se jich svýma rukama, nešlapu do nich svými chodidly. Nepiji moči a nechodím v podzemí po hlavě.
Mám chléb z Onu. Můj nebeský chléb jest od Rea, můj zemský chléb jest od Geba. Člun večerního slunce a člun ranního slunce přivážejí mi je z chrámu velikého boha v Onu. ............................
Spřátelil jsem se s nebeskými lodníky; jím to, co jedí oni, živím se tím, čím se živí se oni. Jím chléb ze zásobárny pána obětí."
Kap. 59.
Říkání, aby N. dýchal vzduch a měl vodu v podzemí.
N. praví: "Ó ty nebeská sykomoro! Dej mi vodu a vzduch, jež jsou ] v tobě! Jsem zde, ve Venu a hlídám vejce velkého Vydávajícího skřek. Jako ono jest neporušeno, tak jsem neporušen i já; jako ono žije, tak žiji i já; jako ono dýchá vzduch, tak dýchám vzduch i já, N. ospravedlněný."
Kap. 68.
Říkání pro otevření dveří duši a stínu N-a, aby mohl vycházeti na den, a pro ukázání jemu cesty dokonalých zářících duchů v podzemí.
N. praví: "Otevřeny jsou mi brány nebe, otevřeny jsou mi brány země, otevřeny jsou mi závory Gebovy, otevřen jest mi hlavní palác.
"Pohlédni na mne!" — volá strážce.
"Pust mě!" — volá ten, jehož ruce byly mnou spoutány, jehož ruce byly mnou připoutány k zemi.
Otevřeno jest mi ústí průplavu, vydáno jest mi ústí průplavu, abych mohl vycházeti na denní světlo, tam, kam touží mé srdce.
Ovládám své srdce, ovládám sovu hruď, ovládám svá ústa, ovládám své nohy, ovládám svá stehna, ovládám celé své tělo.
Mám oběti pro mrtvé, mám vzduch, mám vodu, mám záplavu, mám řeku, mám břehy.
Mám muže, kteří.pracují pro mne, mám ženy, které pracují pro mne v podzemí, mohu nařizovati, co se má pro mne dělati na zemi.
Lež jest, řekne-li se o mně: "Živí se chlebem Gebovým," neboť odporno jest mi jísti jej. Živím se chlebem z bílé pšenice nilské, [rostoucí] na čistém místě a napájím se pivem z červeného ječmenu nilského, [rostoucího] na čistém místě.
Sedím pod korunou stromů u Hathory před širokým slunečním kotoučem; ona přichází do Onu, nesouc knihy božských řečí a knihu Thovtovu.
Ovládám své srdce, ovládám, svou hruď, ovládám svá ústa, ovládám nohy, ovládám své ruce, ovládám celé své tělo.
Mám oběti pro mrtvé, mám vzduch, mám vodu, mám záplavu, mám řeku, mám břehy.
Mám muže, kteří pracují pro mne, mám ženy, které pracují pro mne v podzemí, mohu nařizovati, co se má dělati pro mne na zemi.
Mohu se zdvihnouti na svůj levý bok i na svůj pravý bok, mohu seděti i státi, jsem zbaven své nedýchavosti, pohybuje se jazyk můj i ústa moje, vším náležitě opatřená."
Doslov.
Kdo zná tuto knihu, bude moci vycházeti ze země na denní světlo, bude choditi po zemi mezi živými a nepodlehne zkáze na věky.
Kap. 70.
Jiné říkání.
Sedím u jídelního stolu svého otce Usira, jsem vládcem Zedu, .................................... na jeho březích. Líbám východní vánek na jeho vlasy, chytám severní vítr za jeho kadeře, držím západní vítr za jeho kštice, uchvacuji jižní vítr za jeho skráně. Procházím nebem na všech jeho čtyřech stranách a dávám dech ctihodným.
Dejte mi jísti chleba!
Kap. 72.
Říkání pro vycházení na denní světlo a pro otevření podzemních slují.
N. praví: "Buďte velebeni vy, kteří máte duchy, prázdné hříchu, patřící věcnosti a oběma koncům nekonečnosti!
Přicházím k vám. Stal jsem se zářícím svou bytostí, stal jsem se silným svou kouzelnou mocí, byl jsem zařazen mezi zářící duchy. Vysvoboďte mě z moci zuřivce této země obou pravd?
Mám ústa svá a mluvím jimi. Dostává se mi darů před vámi, protože znám vás, znám vaše jména, znám jméno tohoto velkého boha, u jehož nosu dostává se vám potravy, jehož jméno jest: "Putujte". On vychází z východního horizontu nebe a ubírá se k západnímu horizontu nebe. Kam jde on, tam jdu i já; jako on jest zdráv, tak jsem zdráv i já.
Nebudu hnán na popraviště, nezmocní se mne moji nepřátelé, nebudu odháněn od vašich bran, a vy nezavřete přede mnou svých dveří, protože můj chléb jest z Peu a mé pivo jest z Depu. Z chrámu jest mé bohatství, které dal mi můj otec Atum. On zabezpečil můj dům na zemi, v němž jest nesmírné množství ječmenu a pšenice, z nichž jsou mi připravovány oběti pro mé slavnosti.
Moji vlastní synové! Dávejte mi oběti býků, hus, chleba, piva, vína, oděvů, kadidla, vonných mastí a všeho dobrého a čistého, čím žije bůh, jako že pravda trvá na věky. Já jsem .......................
Doslov.
Kdo zná tuto knihu na zemi, nebo komu napsáno bude toto říkání na rakev, toho obyvatelé podzemí spatří v lesku, až tam vejde. Bude vycházeti na denní světlo v podobách, v jakých si bude přáti, a bude se zase vraceti do svého sídla, aniž bude mu v tom bráněno. Bude dostávati chléb, pivo a veliké kusy masa z jídelního stolu Usirova. Přijde do nebeských luhů, dostane tam deset měr polí osetých ječmenem i pšenicí a Horovi služebníci budou mu je požínati. Bude se živiti tímto ječmenem a pšenicí, své tělo bude natírati jiskřícím olejem, takže bude svěží jako byl na zemi, a bude moci činiti všecko, co si bude přáti, jako bohové, kteří tam jsou.
Že jest. to pravda, [bylo zjištěno] nekonečněkráte.
Kap. 87.
Říkání pro proměnu v baziliška.
N. praví: "Jsem bazilišek dlouhého věku. Denně zmírám a zase se rodím. Jsem bazilišek, sídlící na kraji světa. Zemru a zrodíme se. Jsem vším náležitě opatřen a jsem denně mlád jako Re."
Kap. 92.
Říkání pro otevření hrobky duši [přicházející] k jejímu stínu, aby mohl vycházeti na denní světlo, když nabyl vlády nad svýma nohama.
N. Praví: "Ty, jenž otvíráš to, co má býti otevřeno a zavíráš to, co má býti zavřeno! Já spím. Otevři to, co má býti otevřeno mé duši, jež jest venku! Oko Horovo, zachraň mne! Učiň trvalým moje dobro podle rozkazu Reova, Ty, jehož krok jest dlouhý, jehož stehna jsou široce rozpjata. Dokončil jsem cestu, ............................................
Jsem Hor, ochránce svého otce. Přivedl jsem velkou [bohyni], aby byla jeho podporou. Otevřena jest cesta tomu, jehož nohy jsou silné, jenž vidí velkého boha v Reově lodi, zkoumajícího duše.
Má duše jest zde před tím, jenž počítá roky. Pojď sem, oko Horovo, a zachraň mi mou duši, aby se stala mou trvalou ozdobou podle Reova rozkazu!
Ó vy obklopení soumrakem, kteří jste v těle Usirově, nevězněte mé duše, nehlídejte mého stínu! Ukažte cestu mé duši k mému stínu, ať spatří velikého boha v kapli v den zkoumání duší a ať prosloví řeč k Usirovi, vy, kteří hlídáte tělo Usirovo, kteří střežíte duší zářících duchů a vězníte stíny mrtvých, kteří mi mohou ublížiti!"
"Projdi rychle cestu ke mně a tvůj duch budiž s tebou!
Má duše i můj zářící duch jsou vším náležitě opatřeni. Oni povedou tě a ty seděti budeš v čele knížat, kteří jsou před trůnem. Nebudeš vězněn od hlídačů Usirova těla, od těch, kteří střehou duší a vězní stíny mrtvých, nebudeš vyloučen z nebe, nebudeš vězněn v zemi a nebudeš u sebe míti těchto zbůjníků.
Ty vládneš svýma nohama v dáli od své mrtvoly, jež jest na zemi pod ochranou strážců Usirovy mrtvoly."
Kap. 94.
Prosba o kalamář.
N. Praví: "Ó Velký, jenž díváš se na svého otce, jemuž patří kniha Thovtova! Hleď, přišel jsem, stal jsem se zářícím duchem, stal jsem se duší, nabyl jsem moci a jsem opatřen knihou Thovtovou. Přines mi třecí misku, přines mi, paletu, toto náčiní Thovtovo, v němž tkví božská tajemství! Hleď, jsem písař. Přines mi Usirův mok, abych jím mohl psáti a abych dobře napsal to, co denně povídá velký bůh, jak nařídil jsi mi ty, Hore, sídlící na horizontu, abych dobře činil a denně docházel k Reovi!"
Kap. 112.
Říkání o znalostí duší z Peu.
N. praví. "Ó vy, Zedetští, sídlící v mrtvolách zedetských, ptáčníci sídlící v Peu, chocholatí, kteří nechodíte, vařiči piva a pekaři chleba! Což nevíte, proč vydáno bylo město Pe Horovi? Já vím to, co vy nevíte! Re dal mu je náhradou za ránu zasazenou jeho oku. [Stalo se to] takto:
Re řekl Horovi: "Nech mne podívati se do tvého oka,5 co děje se dnes!" — A když podíval se, řekl Horovi: "Pohlédni jím na onoho černého vepře!"
Když Hor se podíval, ucítilo jeho oko velikou bolest, a řekl Reovi: "Podívej se na moje oko! Jest to, jako by Sutech zasadil mému oku strašlivou ránu!" — a omdlel.
Re řekl bohům: "Uložte ho na jeho lůžko! Kéž se pozdraví! Byl to Sutech, jenž proměnil se v černého vepře a zasadil palčivou ránu oku Horovu." — A dále řekl Re bohům: "Vepř bude odporný Horovi — kéž se pozdraví!"
Tak stalo se, že vepř stal se odporný Horovi.
Devatero bohů, jež bylo v Horovu průvodu, když ještě byl ve svém útlém věku, řeklo: "Ať se přinese krvavá oběť jeho býků, jeho ovcí a jeho vepřů Amsetovi, Heipiovi, Duamutefovi a Kebehsenufovi, jejichž otcem jest Hor a matkou Eset!"
A Hor řekl Reovi: "Pošli dva bratry mnou zplozené do Peu a dva do Nechenu, ať jsou se mnou při zkoumání věcnosti, aby ochrany dostalo se zemi a uhasla vzpoura!"
(proto dostalo se Horovi jména: Hor na svém papyrusovém květu.6)
Znám tedy duše z Peu: jsou to: Hor, Amset, Hepi.
"Zdvihněte svoje zraky, bohové duatu! Přišel jsem k vám. Pohlédněte na mne, stal jsem se velkým bohem Usirem, pánem Rosecau!"
Kap. 125.
Říkání pro vstup do síně obou pravd.
1. Co má N. říkati při vstupu do síně obou pravd, aby zbaven byl všech hříchů, kterých se dopustil, a abys směl patřiti v tváře všech bohů.
N. praví: "Buď pozdraven, velký bože, pane obou pravd! Přišel jsem k tobě, můj pane, byv přiveden, abych spatřil tvou krásu. Znám tebe, znám jména čtyřiceti dvou bohů, kteří jsou s tebou v této síni obou pravd, pohlcujíce hříšníky a pijíce jejich krev vden súčtování před Vennofrem. Sestry Merti jest jméno tvých dvoch společnic. Hleď, přicházím dnes k tobě a přináším ti spravedlnost, zvítěziv nad hříchem.
Nezhřešil jsem proti lidem; neporážel jsem dobytka, určeného k oběti; nechoval jsem se neslušně na místech posvátných; neznal jsem ničemnosti a nedopustil jsem se nepoctivosti; nenařizoval jsem nikomu pracovati více než bylo mu možno; nebylo na mne stížností u úřadů; nechoval jsem nevážnosti k bohu, nepohrdal jsem chudými; nepřipravil jsem nájemce o jeho majetek; nečinil jsem nic, co oškliví se bohům; neočernil jsem člověka u jeho nadřízeného; nikdo nehladověl mou vinou; nikdo neplakal mou vinou; nezabil jsem nikoho, ani nedal jsem rozkazu k vraždě; nezpůsobil jsem nikomu bolesti; nezmenšil jsem dodávku potravin do chrámů; nezadržel jsem obětního chleba bohům; neodňal jsem obětních koláčů zářícím duchům; neznásilnil jsem ženy; nebyl jsem necudný ve svatyni svého městského boha; nezvětšoval ani nezmenšoval jsem obilní míry; nezkracoval jsem lokte; neporušil jsem polní výměry, neporušoval jsem jazýčku váh; neodnímal jsem kojencům mléka od úst; neodháněl jsem dobytka od jeho píce; nechytal jsem do sítě ptáků v bažinách bohů, nechytal jsem ryb ve vodách jejich;7 nezabraňoval jsem vodě téci v její čas a nestavěl jsem hrází v cestu tekoucí vodě; neuhasil jsem ohně v jeho času; nepřekračoval jsem času [určeného mi] pro příjem obětního masa; nezadržel jsem boha, když byl na cestě.
Jsem čist! Jsem čist! Jsem čist! Jsem čist! Moje čistota jest čistota velkého fenixe z Henennisutu, protože jsem byl nosem pána dechu, jenž na živu udržuje všecky lidi, v den vyplnění božského oka v Onu, posledního dne druhého měsíce doby zimní před pánem této země. Viděl jsem vyplnění božského oka v Onu, a proto nestane se mi nic zlého v této zemi, v síni obou pravd, neboť znám jména těchto bohů, kteří zde jsou.
1. Ó ty dlouhými kroky kráčející, jenž přišel jsi z Onu! — Nedopustil jsem se hříchu.
2. Ó ty mající oheň ve [svém] objetí, jenž přišel jsi z Cheriohau! — Neloupil jsem.
3. Ó ty nosatče, jenž přišel jsi ze Chmunu! — Nebyl jsem lakomý.
4. Ó ty, jenž pohlcuješ stíny, jenž přišel jsi z jeskyně! — Nekradl jsem.
5. Ó ty ohlížející se na zad, jenž přišel jsi z Rosecau! — Nezabil jsem člověka.
6. Ó ty dvojitý lve, jenž přišel jsi z nebe! — Nezmenšil jsem obilní míry.
7. Ó ty bystrozraký, jenž přišel jsi z Chemu! — Nedopustil jsem se podvodu.
8. Ó ty plameni, jenž vyšel jsi obráceně! — Neodcizil jsem majetku boha.
9. Ó ty drtiči kostí, jenž přišel jsi z Henennisutu! — Nelhal jsem.
10. Ó ty, jenž poroučíš ohni, jenž přišel jsi z Mennoferu! — Nekradl jsem pokrmu.
11. Ó ty obyvateli jeskyň, jenž přišel jsi ze západu! — Neproklínal jsem.
12. Ó ty bělozubý, jenž přišel jsi ze země jezerní! — Nepřekročil jsem mezí.
13. Ó ty krvežíznivče, jenž přišel jsi z popraviště! — Neporazil jsem býka patřícího bohu.
14. Ó ty žroute vnitřností, jež přišel jsi od soudu třiceti! — Neobelstil jsem [nikoho].
15. Ó pane pravdy, jenž přišel jsi ze sídla obou pravd! — Nepřivlastňoval jsem si přídělů chrámových.
16. Ó ty, jenž chodíš zády vpřed, jenž přišel jsi z Basetu! — Nevyzvídal jsem o nikom v jeho domě.
17. Ó ty násilníku, jenž přišel jsi z Onu! — Nebyl jsem mluvkou.
18. Ó ty, jehož zloba jest zlá, jenž přišel jsi z župy zedské! — Nedal jsem se uchvátiti zlostí na odhadce mého majetku.
19. Ó ty zasazující palčivé rány, jenž přišel jsi z místa zkázy! — Nesouložil jsem s ženou, mající manžela.
20. Ó ty, jenž díváš se, co si kdo přináší, jenž přišel jsi z Per-Minu! — Nerozněcoval jsem svého pohlavního pudu.
21. Ó ty nejvyšší ze starců, jenž přišel jsi z Jamu! — Nešířil jsem strachu.
22. Ó ty bořiči staveb, jenž přišel jsi z župy .................. ! — Nepřekročil jsem lhůty.
23. Ó ty, jenž odnímáš řeč, jenž přišel jsi z Veritu! — Nezaložil jsem požáru.
24. Ó děcko, jež přišlo jsi z župy onské! — Nebyl jsem hluchý k hlasu pravdy.
25. Ó hlasateli, jenž přišel jsi z Venesu! — Nepobuřoval jsem.
26. Ó Bastský, jenž přišel jsi z tajemného úkrytu! — Nepřimhuřoval jsem oči.
27. Ó ty, jehož obličej jest obrácen na zad, jenž přišel jsi z doupěte zla! — Neposkvrnil jsem sama sebe; neznásilnil jsem [ženy].
28. Ó ty, jehož nohy jsou ohnivé, jenž přišel jsi z temnot! — Neužíral jsem svého srdce.
29. Ó ty šiřiteli tmy, jenž přišel jsi ze tmy! — Nepřel jsem se.
30. Ó ty, jenž přinášíš [si] svoji oběť, jenž přišel jsi ze Saiu! — Nebyl jsem násilnický.
31. Ó ty pane obličejů, jenž přišel jsi ze Zeftu! — Nebyl jsem ukvapený.
32. Ó udavači, jenž přišel jsi z Ciniu! — Nejednal jsem proti svému svědomí; nesnažil jsem se uchlácholiti boha.
33. Ó rohatý, jenž přišel jsi ze Siovtu! — Netlachal jsem.
34. Ó nefertume, jenž přišel jsi z Mennoferu! — Nenakládal jsem špatně s tím, jenž mi ublížil.
35. Ó Temsepe, jenž přišel jsi ze Zedu! — Nehaněl jsem krále.
36. Ó vášnivče, jenž přišel jsi z Aobu! — Nekladl jsem překážek tekoucí vodě. «
37. Ó hudebníku, jenž přišel jsi z pravodstva! — Nekřičel jsem příliš.
38. Ó ty, jenž rozkazuješ lidstvu, jenž přišel jsi ze svého domu! — Nehaněl jsem boha.
39. Ó ty, jenž chystáš dobro, jenž přišel jsi z ............. ! — Nepůsobil jsem otoků.
40. Ó poutateli duchů, jenž přišel jsi z města! — Nevypínal jsem se nad svůj stav.
41. Ó ty, jenž máš nádhernou hlavu! — Nebyla větší moje spotřeba než postačoval můj majetek.
42. Ó ty, jenž zdviháš svou ruku, jenž přišel jsi z podzemí! — Nezanedbával jsem svého městského boha.
II. Co má N. říkati při odchodu ze síně obou pravd, když byl prohlášen za spravedlivého.
N. praví: "Buďte pozdraveni, bozi! Znám vás, znám vaše jména. Nepropadl jsem vašim nožům, protože nežalovali jste na mne tomuto bohu, v jehož družině jste. Neboť ani jediný hřích nedostal se k vám, když soudili jste mne před pánem vesmíru, protože jednal jsem spravedlivě v Egyptě, neurážel jsem boha, a nebylo na mne žalob u vládnoucího krále.
Buďte velebeni, bozi, kteří jste v síni obou pravd, beze lži v srdcích svých, živící se pravdou z Onu, pohlcujíce to, co jest vám ohavné před Horem, sídlícím ve svém slunečním kotouči. Zachraňte mne před Bebim, jenž živí se vnitřnostmi hříšníků v den velkého súčtování.
Hleďte, přišel jsem k vám, bez hříchu, bez zločinu, bez špatnosti, beze svědectví proti mně, neučiniv nic, co by mi bylo lze vytknouti. Živím se pravdou, hltavě polykám pravdu. Jednal jsem tak, jak přáli si lidé, aby spokojeni byli bozi. Zjednal jsem si přízeň bohů tím, co oni mají rádi: Dával jsem chléb hladovému, vodu žíznivému, oblek nahému, loď ztroskotavšímu; dával jsemoběti bohům i zářícím duchům. Vysvoboďte mne, ochraňujte mne před velkým bohem! Jsem člověk, jehož ústa jsou čistá, jehož ruce jsou čistý, jemuž říkají ti, kteří ho vidí: "Buď vítán!" Neboť slyšel jsem to, co mluvili osel a kočka v domě hrocha; byl jsem svědkem před jeho tváří ........................ . Spatřil jsem rozštěpení sykomory v Rosecau. Jsem obřadník bohů, znalý toho, čeho jest pro ně třeba. Přišel jsem sem, abych dosvědčil pravdy a abych přivedl váhy do jejich [rovnovážného] stavu.
Ó ty, jenž stojíš ve výši na svém podstavci a máš svou korunu, jehož jméno jest "Pán vzduchu"! Chraň mne před těmito svými posly, šířícími zhoubu a působícími zkázu, nemajícími závojů na svých obličejích, protože jednal jsem spravedlivě, pane pravdy! Jsem čist; jest čistá má hruď, jsou čistá má záda, byl očištěn i můj vnitřek ve studni spravedlnosti; nemám údu, jenž postrádá spravedlnosti. Byl jsem očištěn v jižní studni, spočinul jsem v lůně severního města, v polích kobylek, kde koupe se Reovo mužstvo o čtvrté hodině noční, aby potěšila se srdce bohů.
Když jdu mimo, v noci nebo ve dne, volají: "Nechte ho jíti!"
"Kdo jsi a jaké jest tvé jméno?" — ptají se mne.
Jsem ten, jenž vyrostl v papyrusovém houští; Obyvatel olivy jest moje jméno."
"Proč chceš projíti?" — ptají se mne.
"Chci jíti mimo město, ležící na sever od olivy."
"Co tam hodláš spatřiti?"
"Nohu se stehnem."
"Co jim řekneš?"
"Spatřil jsem jásot v zemi Fenechů."
"Co ti dají?"
"Ohnivé plameny a majolíkovou desku."
"Co s tím učiníš?"
"Zahrabu to na břehu jezera pravdy jakožto večerní oběť."
"Co najdeš tam na břehu jezera pravdy?"
Žezlo z pazourku, jehož jméno jest: Dávající dech."
"Co učiníš s ohnivými plameny a majolíkovou deskou, až je zahrabeš?"
"Budu naříkati pro ne, vykopu je, uhasím oheň, rozbiji desku, a hodím je do jezera."
"Jdi si a projdi touto branou síně obou pravd, ty nás znáš."
"Nedopustím, abys mnou vešel," — volá římsa dveří, — "dokud mi neřekneš mého jména!"
Jazýček váh spravedlnosti jest tvé jméno."
"Nedopustím, abys mnou vešel," — praví pravá veřej dveří, — "dokud mi neřekneš mého jména!"
"Miska váh nesoucí pravdu jest tvé jméno."
"Nedopustím, abys mnou vešel," — praví levá veřej dveří, — "dokud mi neřekneš mého jména!"
"Miska nesoucí účet srdce jest tvé jméno."
"Nedopustím, abys mne překročil," — volá práh dveří, — "dokud mi neřekneš mého jména!"
"Býk Gebův jest tvé jméno."
"Neotevru ti," — volá závora dveří — "dokud mi neřekneš mého jména!"
"Prst nohy jeho matky jest tvé jméno."
"Neotevru ti," — praví skoba dveří — "dokud mi neřekneš mého jména!"
"Živé oko Sobka, pána východního pohoří, jest tvé jméno."
"Neotevru ti, nepustím tě dovnitř," — volá strážce dveří, — "dokud mi neřekneš mého jména!"
"Prsní bradavka Šva, jenž chrání Usira, jest tvé jméno."
"Nedopustíme, aby námi prošel," — volají sloupy dveří — "dokud nám neřekneš našeho jména!"
"Dítky Renenutiny jest vaše jméno."
"Ty znáš nás, nuže projdi námi!"
"Nevstupuj na mne," — volá podlaha síně.
"Proč? Vždyť jsem přece čist!"
"Protože neznám jména tvých nohou, jimiž chceš na mne vstoupiti; pověz mi je!"
"Vstupující před Mina jest jméno mé pravé nohy, .................... Nebthety jest jméno mé levé nohy."
"Vstup tedy na mne, když znáš mne!"
"Neohlásím tě," — volá vrátný této síně, — "dokud mi neřekneš mého jména!"
"ten, jenž prozkoumává srdce a prohlíží těla, jest tvoje jméno."
"Nuže ohlásím tě. — Který bůh jest teď právě uvnitř? Pověz mi to!"
"Ten, jenž stará se o obě země."
"Kdo jest to, jenž stará se o obě země?"
"Thovt jest to."
"Nuže vstup!" — volá Thovt. — "Proč jsi přišel?"
"Přišel jsem, abych byl přijat."
"Jaký jsi?"
"Jsem očištěn ode všeho hříchu, jsem zbaven všeho zla [páchaného] těmi, kteří nyní žijí; nemám s nimi styku."
"Přijmu tě. — Kdo jest to, jehož střechou jest oheň, jehož stěnami jsou živí brejlovci, jehož podlahou jest vodstvo?"
"Usirev jest to."
"Nuže vstup, jsi přijat. Tvým chlebem jest božské oko, tvým pivem jest božské oko, oběti, na zemi tobě dávané, jsou božské oko."
Doslov.
Má se provésti tak, jak děje se v síni obou pravd. N. ať říká toto říkání jsa čist, oblečen v šaty z jemného plátna a v bílé sandály, jsa nalíčen černým líčidlem a natřen nejjemnějším myrhovým olejem, když obětoval mladého býka, husy, kadidlo, chléb, pivo a zeleninu.
Obraz vymaluješ na čistou plochu, barvou utřenou z půdy, na niž nevstoupila noha vepře.
Nad kým vykonají se obřady této knihy, tomu bude se dobře dařiti, i jeho dítkám bude se dobře dařiti. Bude miláčkem krále i jeho dvořanstva a dostane se mu chleba, piva, koláčů a velkého kusu masa z jídelního stolu velkého boha. Nebude mu bráněno vstoupiti do žádných dveří západní říše, bude uveden do společnosti králů Horního a Dolního Egypta a bude členem družiny Usirovy. Jest to pravda [zjištěná] nekonečněkrále.
Kap. 126.
N. Praví: "Ó vy, čtyři paviáni, sedící na přídi lodi Reovy, přinášející pravdu pánu vesmíru, zbavující mou sílu mé slabosti, obšťastňující bohy plamenným dechem svých úst, dávající oběti bohům i zářícím duchům, živící se pravdou, neznající lži, jimž ohavností jsou hříchy! Odstraňte zlo, které tkví na mně a zapomeňte na moje hříchy, protože ti, kteří rozřezávali mne na zemi, zničili všechno, co bylo na mně špatné!"
"Vejdi, neboť není na tobě nečistoty!"
"Dovolte, ať mohu vejíti do podzemí, ať mohu vstoupiti do Resecau, ať mohu procházeti tajemnými branami západní říše, ať dostává se mi chleba, koláčů a všeho ostatního, jako těmto zářícím duchům, kteří mohou vcházeti a vycházeti z Rosecau!"
"Pojď sem, Usire N-e! My odstraníme všecko zlo tkvící na tobě a zapomeneme na tvoje hříchy, neboť ti, kteří tě rozřezávali, zničili všecko zlo, které na tobě utkvělo na zemi. Vcházej do Rosecau, procházej tajemnými branami západní říše, přicházej a odcházej dle své libosti jako zářící duchové! Jsi denně vítán v horizontu, Usire N-e!" .
Kap. 137. A.
Říkaní pro opatření si svítilny.
N. praví:" Ať přinesena jest svítilna, svítilna pro tvého ducha, Usire, náčelníku západní říše! Ať přinesena jest svítilna pro noc, když minul den! Oko Horovo, zářící ve tvém chrámu, ať září před tebou, ať se snese na tvé čelo, chrání tě a poráží tvé nepřátele! Čistá, buď čistá! Krásná, buď krásná!"
"Ať přinesena jest svítilna pro Usira Vennofra s čerstvým tukem, s novým knotem z východního horstva!"
Kap. 137. B.
Říkání pro rozsvícení svítilny.
Přichází bílé oko Horovo, přichází zářící oko Horovo.
"Buď vítáno ty, jež záříš jako Re v horizontu, aby potřelo síly Sutechovy! To jest rozkaz toho, jenž bere tě, prináší tě a rozsvěcuje tě [k boji] proti němu."
Přichází svítilna, kterou přinášejí tito spěchající dárci; přichází z nebe za Reem na rukou tvých sester. Jako žije Re, tak žije oko Horovo ve velkém paláci. Žije, žije oko Horovo; ono jest podporou své matky.
Kap. 149.
První místo.
N. praví: "Ó ty místo západní říše! Ó vy, kteří živíte se v něm chlebem a zeleninou! Odhalte své šátky, když se blížím, a shromážděte se! Hleďte! Vznešený, jenž jest mezi vámi, svázal mé kosti a pevně spojil mé údy. Přivedl mě Hudebník, pán srdcí, jenž přivezl mé kosti; jako kdysi nasadil bílou korunu Atumovi, tak nasadil mou hlavu mně."
"Poutateli duchů, uveď do pořádku moje čelisti! .................... ."
Druhé místo.
N. praví: "Jsem vznešený majitel podílu v nebeských luzích. Ó vy nebeské luhy, jejichž zdi jsou z mědi, jejichž ječmen jest sedm loket vysoký (jeho klasy měří dva lokte, jeho stébla měří pět loket a požínají ho zářící duchové devět loket vysocí po boku Hora sídlícího na horizontu)! Znám dveře, otvírají se doprostřed nebeských luhů, jimiž přichází Re z východního nebe; jejich jižní strana obrácena jest k jezeru Charu, jejich severní strana obrácena jest k vodstvu husí. Jest to místo, do něhož pluje Re s plachtami i vesly. Jsem karabáčníkem v božské lodi, jsem lodníkem, jenž nikdy neumdlévá v Reově lodi. Znám tyto dvě modré sykomory, mezi nimiž prochází Re a ti, kteří jdou k sloupům Švovým a k východním dveřím, do nichž vchází Re. Znám tyto nebeské luhy Reovy, jejichž ječmen jest sedm loket vysoký (jeho klasy měří dva lokte a jeho stébla měří pět loket) a jehož pšenice jest také sedm loket vysoká, jež požínají zářící duchové po boku východních duší."
Třetí místo.
N. praví: "Ó ty místo zářících duchů, po němž nikdo nepluje, v němž sídlí zářící duchové, jež planeš v záři ohně!
Ó vy zářící duchové tohoto místa, jejichž obličeje jsou starostlivé, kteří upravujete své cesty, čistíte svá sídla a konáte to, co nařizuje Usirev, pán věčnosti! Jsem strážce červené koruny, jež jest na čele Svítícho, jež dává život všem obyvatelům obou zemí plamenným dechem svých úst, jež chrání Rea před drakem Apopem."
Čtvrté místo.
N. praví: "Ó ty tajemné místo, nejvyšší horo v podzemí, pod jejímž temenem vznáší se. nebe, jež máš tři sta šoinů délky a deset šoinů šířky, na níž sídlí had, jehož jméno jest: Chrlící nože, jenž má sedmdesát loket délky, když leze, a jenž živí se zářícími duchy a mrtvými, rozsekanými v podzemí! Stojím před tvými hradbami a chodím a pluji, abych našel cestu, vedoucí do tebe. Jsem dokonalý, jsem muž, jenž může zahaliti tvou hlavu. Jsem zdráv. Jsem velký kouzelník. Byly mi dány tvoje oči a já zářím."
"Kdo jsi ty, plazící se po svém břiše, jehož síla převyšuje tvoji horu? Hleď, přišel jsem k ní a tvá síla stala se mou silou! Jsem rozmnožovatel síly. Přišel jsem, abych oloupil dvojhlavého lva pro Rea, aby byl se mnou večer spokojen. Procházím se po nebi, zatím co ty se zdržuješ ve své poušti. Byl ti dán rozkaz od ................. ."
Páté místo.
N. praví: "Ó místo zářících duchů, jež nelze obejíti, v němž jsou zářící duchové, mající sedm loket v pasu, kteří živí se stíny odsouzenců.
Ó vy zářící duchové tohoto místa! Otevřte mi své cesty, abych mohl vámi projíti! Jsem na cestě po krásné západní říši, jak rozkázal Usirev, zářící duch, pán zářících duchů. Žiji ve štěstí, slavím slavnosti novoluní a úplňku, procházím se, a oko Horovo jest pomocníkem mně, průvodci Thovtovu. Každý bůh, i každý mrtvý, jenž chtěl by mi dnes ublížiti, propadne popravišti!"
Šesté místo.
N. praví: "Ó ty sluji, nádherná pro bohy, tajemná pro zářící duchy, záhubná pro propadlé smrti! Jméno boha sídlícího v tobě jest: Hubitel plazů. Budiž velebena, sluji! Přišle jsem, abych spatřil bohy, kteří jsou uvnitř."
"Odkryjte své obličeje, svlecte šátky se svých hlav, když se blížím! Přišel jsem připravovati vám obětní koláče. Onen plaz nemá nade mnou moci; vrah neplíží se za mnou; nepřítel mne nepronásleduje. Budu živiti se obětmi mezi vámi."
Sedmé místo.
N. praví: "Ó Eses, jehož ohnivý plamen vidí cestující! V tobě sídlí plaz Rerek, jehož hřbet má sedm loket délky, jenž živí se zářícími duchy a hubí jejich září!
"Zpět, Rereku, sídlící v Esesu, jenž koušeš svými zuby a blýskáš svýma očima, sice budou ti vylámány tvé zuby a bezmocný bude tvůj jed! Neodvažuj se na mne! Jed tvůj ať nevnikne do mne! Lež! Jed tvůj odpočívejž v zemi a tvé rty ve tvé díře, sice tvůj duch padne do moci Světlodárce! Podnikneš-li na mne útok, bude tvá hlava useknuta od rysa!"
Osmé místo.
N. praví: "Hahotepe, nesmíme vodstvo, jehož vody nelze si nabrati pro velké hrůzy jeho a velký žár jeho! V tobě sídlí bůh, jehož jméno jest: Vysoký, jenž střeží tě, aby nikdo nedostal se do tebe. Já jsem sup, sedící na mysu, nemajícím konce. Přináším Atumovi to, čeho třeba jest na zemi ................................................................................. ; svou sílu dávám nejvyšším pánům svatyň; moc svou dávám pánům obětí. Nebudu zavlečen na popraviště, neboť nikdo netouží, abych byl zničen. Jsem vůdcem severního horizontu."
Deváté místo.
N. praví: "Ó Ekesi, tajemné pro bohy, před nímž mají strach zářící duchové, jehož jméno nikomu není známo, z něhož nikomu nelze vyjíti, a do něhož nikomu nelze vstoupiti, kromě tohoto vznešeného boha, jenž nahání strach bohům a hrůzu zářícím duchům! Tvoje dvéře jsou ohnivé a tvůj vzduch jest velice zhoubný pro nosy. To zařídil tento vznešený bůh, sídlící ve svém vejci, proti svým pronásledovatelům, aby nikdo nemohl dýchati jeho vzduch kromě něho; to zařídil on proti všem, kteří by chtěli vstoupiti dovnitř kromě Rea, mohutného postavou."
"Buď veleben, vznešený bože, sídlící ve svém vejci! Přišel jsem k tobě, abych byl ve tvém průvodu, abych mohl vycházeti ven a vcházeti do Ekese, aby mi byly otevřeny jeho dveře, abych mohl dýchati jeho vzduch a aby se mi dostalo jeho obětí."
Desáté místo.
N. praví: "Ó ty město katanů, kteří jímají zářící duchy a zmocňují se jejich stínů, kteří jedí to, co jest čerstvé, požírají to, co jest shnilé, a rozhlížejí se svýma očima!"
"Ó vy, jimž není nic podobno na povrchu země, kteří sídlíte ve svých místech! Vrhněte se na svá břicha, abych mohl projíti vámi, aniž byl zajat můj duch, aniž se do vaší moci dostal můj stín. Jsem božský sokol. Jest mi obětována myrha, jest mi vykuřováno kadidlo a jsou mi zabíjena obětní zvířata. Eset jest přede mnou, Nebthet jest za mnou; cesta jest pro mne připravena."
"Nve, býku Nuty a Poutateli duchů! Přišel jsem k vám, bozi, zachraňte mne, aby dostalo se mi vaší záře a já abych stal se jí zářícím duchem na věky!"
Jedenácté místo.
N. praví: "Ó ty město, podzemní břicho, jež ve své moci držíš zářící duchy, kteří nemohou přijíti a vstoupiti do tebe ze strachu před spatřením toho, co jest v tobě! Pouze bozi, kteří jsou v tobě, spatřují tebe a kromě nich, zasvěcených v tvoje tajemství, mrtví, kteří jsou v tobě pod tvými noži. Ó ty podzemní morové hnízdo! Nech mne projíti! Jsem veliký kouzelník s nožem, jenž přišel jsem od Sutecha. Nohy mé patří mi na věky. Tímto svým okem nabyl jsem síly. Po mdlobě jsem [nyní] statečný, jsem zářící v nebi a silný na zemi. Vyletěl jsem, jsa sokolem, zakejhal jsem, jsa divokou husou, a snesl jsem se na tento jezerní mys. Sedím na něm, sedím na něm a jím z pokrmů luhů obětí. Sestoupil jsem ku břehu hvězd; otevřely se mi brány pravdy, otevřen jest mi chladný nebeský prostor, vztyčen jest mi žebřík k nebi mezi bohy a jsem jedním z nich. Mluvím řečí divoké husy, aby bozi mi rozuměli, a vypravuji Siriovi."
Dvanácté místo.
N. praví: "Ó ty pusté místo, rosecauská věznice, planoucí ohněm, do něhož nevcházejí bozi, v němž nesídlí zářící duchové; [jen] brejlovci, jejichž jméno jest "Ničitelé", sídlí v tobě. Ó ty opuštěné místo! Jsem nejvznešenější ze zářících duchů a mrtvých. Jsem hvězda, nepodléhající zkáze. Nikdy nezaniknu, nikdy nezanikne moje jméno."
"Přichází božská vůně!" — volají bozi v opuštěném místě.
Jsem s vámi, žiji s vámi, bohové, sídlící v opuštěném místě, a vy milujete mne více než své bohy. Budu s vámi v čele průvodu velkého boha na věky."
Třinácté místo.
N. praví: "Ó ty místo vodstva, v němž zářící duchové jsou bezmocní, jehož voda jest ohnivá, jehož hladina jest ohnivá, jeho plameny svítí žárem, aby nebylo možno píti jeho vody pro uhašení žízně těm, kteří by se tam dostali, a aby velký byl strach před tvými hrůzami! Spatří-li bozi a zářící duchové z dálky tvou vodu, jež neuhasí jejich žízně, seznají, že se do tebe nedostanou. Tvoje řečiště zarostlo vodním rostlinstvem [vyrostlým] z moku Usirova."
Mám vodu a jsem zaplavován povodní jako tento bůh, sídlící v místě vodstva a střehoucí ho.
"Nebojte se, bozi, píti jeho vodu, neděste se ho, zářící duchové!"
Buď veleben, velký bože, v místě vodstva! Přišel jsem k tobě a ty dovoluješ mi nabrati si jeho vody, abych pil vodu z jeho toku, jako dovolil jsi to tomuto velkému bohu, pro něhož přichází Nil, pro něhož pučí tráva a zelená se rostlinstvo, aby bozi byli obdarováni z jeho úrody. Ty dovoluješ, aby přicházel ke mně Nil, mající rostlinstvo ve své moci, neboť já jsem tvůj vlastní syn na věky."
Čtrnácté místo.
N. praví: "Ó místo cheriohaské, u něhož Nil obrací se k Zedu! Nilu určeno jest téci a obilím obdarovati každé místo, kam přijde pro pokrm lidem, pro oběti bohům a zářícím duchům. Jemu patří had v kataraktu jebském, u vzniku Nilu, jenž přichází s vodou a zastavuje se u výspy cheriohaské, u svého sboru bohů, jenž jest hlavou vodstva, jehož lze spatřiti v hodině večerního ticha."
"Bozi cheriohaští! Sbore bohů, jenž jsi hlavou vodstva! Otevřte mi svá jezera, rozevřete mi své průplavy, aby se mi dostalo vody, abych měl dostatek vody, abych mohl jísti obilí, abych se mohl ukojiti vašemi pokrmy, abych se vzpružil, abych se stal sebevědomým, podobným bohu, sídlícímu v Cheriohau, aby se mi dostalo vašich obětí!"
Jsem zásoben mokem Usirovým a nebudu ho zbaven na věky věkův.
Kap. 154.
Říkání, aby mrtvola nepodlehla zkáze.
N. praví: "Buď veleben, můj otče Usire! Přišel jsem, aby dal; neporušenost tomuto mému tělu. Jsem dokonalý jako můj otec Cheprer, jenž jest jako já a nepodléhá skáze. Pojď sem a učiň silným můj dech, pane dechu, jenž povznášíš ty, kteří jsou jako ty. Trvám tebou, protože ty vytvořil jsi ze mne pána rakve a necháváš mne vstoupiti do země věčnosti jako ty, které stvořil jsi společně s otcem svým Atumem, jehož tělo nepodléhá zkáze, protože jest nezničitelný.
Nečiním nic, čeho ty nenávidíš. Nuže, ať miluje mě tvůj duch a neopoušti mne! Přijmi mě do svého průvodu, abych neshnil, což jest osud, jejž určil jsi každému bohu a každé bohyni, každému zvířeti i každému červu, jenž podlehne zkáze, když odejde duše po jeho smrti. Když ona odejde, on propadá zkáze; hnije, všecky jeho obvazy zetlívají, jeho údy se rozpadávají, kosti měknou a maso mění se v hnilobný mok, vydává hnilobný zápach a hemží se červy.
Červi však zahynou a on nepodlehne zkáze pomocí oka Švová a nezahyne, ať jest to bůh kterýkoli nebo bohyně kterákoli, jakýkoli pták nebo jakákoli ryba, jakýkoli had nebo jakýkoli červ nebo kterékoli zvíře, když vložíš oko Švovo na jeho tělo. Červi znají tebe a strach před tebou je děsí. A tak každý člověk a zrovna tak cokoliv jiného, co zemře, ať jest to jakékoli zvíře, jakýkoli pták, jakákoli ryba, jakýkoli had nebo jakýkoli červ žije, když zemře.
Dej, ať zmizí ohavnost, kterou způsobili červi, a nenech je přicházeti na mne, když se objeví! Nevydávej mne do moci tohoto vraha v ...................................................................... , usekávajícího údy, nechávajícího shníti to, co jest skryto, ničícího četné mrtvoly a živícího se vražděním! Žiju, vykonávaje tvé rozkazy. Nevydávej mne do jeho prstů, ať on nenabude moci nade mnou, neboť jsem pod tvou svrchovaností, pane bohů!
Buď veleben, můj otče Usire, jenž máš své údy, nehniješ, nečervavíš, nejsi roznášen, nezapácháš, nesetlíváš, nerozlézáš se červy! Jsem Cheprer, moje tělo potrvá na věky. Nehniji, nepráchnivím, nesetlívám, nerozlézám se červy, nepropadám zkáze pomocí oka Švová. Jsem! Jsem! Žiji! Žiji! Jsem zdráv! Jsem zdráv! Probudil jsem se, jsa spokojen, neboť nejsem shnilý, nejsem zkažen hnilobným mokem, nejsem zkomolen, není vyhnilé mé oko ......................... , nevyteklo mé ucho, má hlava není oddělena od mého trupu, nebyl mi vytržen jazyk, není ostříhán můj vlas, není vytrháno mé obočí, nebylo na mně spácháno nic zlého. Moje mrtvola trvá, nejsouc porušena, nepodléhajíc zkáze, na věky věkův.
Kap. 158.
Říkání pro zlatý nákrčník, jenž dává se zářícímu duchu na hrdlo.
"Můj otče! Můj bratře! Má matko Eseto! Rozbalte mne, abych viděl, abych byl jedním z rozbalených, kteří dívají se na Geba."
Doslov.
Má se říkati nad zlatým nákrčníkem, na němž jest napsáno toto říkadlo, a má se vložiti na hrdlo zářícímu duchu8 v den pohřbu.
Kap. 161.
Říkáni pro otevření vchodu do nebe, jež napsal Thovt pro Vennofra .....................
Re žije, želva zhynula! Uložena jest mrtvola Usira N-a v zemi, spojeny jsou jeho kosti.
Re žije, želva zhynula! Bez pohromy jest Usirev N, jenž jest v rakvi a sídlí v hrobce.
Re žije, želva zhynula! Kebehsenuf obchází kolem těla Usira N-a, aby je chránil.
Re žije, želva zhynula! .............................................................
Doslov.
Každé mumii, které namalovány budou tyto obrazy na rakev, budou otevřeny tyto čtyři brány do nebe: první na severu jest Usirev; druhá na jihu jest Reova; třetí na západu jest Esetina; čtvrtá na východu jest Nebthetina. Každý vítr, jenž jest ve své bráně, bude údělem mumie a bude vnikati do jejího nosu.
Ať nikdo z tvého okolí nespatří toto říkání! Jest to tajemství, jemuž dav nerozumí. Neukazuj ho nikomu, ani svému otci, ani svému synu, nikomu mimo sebe. Jest to vskutku tajemství, jež nikdo nemá poznati.
Kap. 162.
Říkání pro vzbuzení tepla pod hlavou zářícího ducha.
"Buď veleben, Mine, statečný, s vysokým chocholem, pane bílé koruny, opatřený důtkami! Máš pohlavní úd, zdatně vyhazující sémě. Zaplavuješ světlem a záře tvá nemá mezí. Máš četné podoby. Řasy skrývaly tebe v božském oku až do tvého zrození! Ty jsi ona síla, jež ....... v devateru bohů, velký, běžec, rychle kráčející. Jsi silný bůh, jenž přichází na pomoc tomu, kdo tě volá. Chraň mne ubohého, stiženého žalem! Pojď sem na mé volání! Jsem svatá kráva. Jméno tvé jest v mých ústech a já je vyslovím:
Hakahagaher je tvé jméno;
Juruiuiakersainekrubati jest tvé jméno;
Serpetmaiseriu jest tvé jméno;
Charusati jest tvé jméno.
Vzývám tvé jméno. Jsem svatá kráva. Vyslyš dnes můj hlas a ulož teplo pod hlavu Reovu! Hleď, on jest v božském duatu v Onu. Učiň, ať jest mu tak, jak mu bylo na zemi! On je tvá duše, ................... Pojď sem k Usiru N-ovi a učiň, ať povstane teplo pod jeho hlavou! Hleď, on je duše oné velké mrtvoly, jež odpočívá v Onu; Zářící vznešená bytost jest jeho jméno;
Barakaticava jest jeho jméno.
Pojď sem a učiň ho jedním ze svých průvodců, ať jest mu tak, jak je tobě!"
Doslov.
Má se říkati nad soškou svaté krávy, zhotovenou ze zlata, jež má se zavěsiti zářícímu duchu na hrdlo. Mimo to má se nakresliti na nový papyr a vložiti N-ovi pod hlavu, aby měl dostatek tepla po celém svém těle, jako měl na zemi. Je to velice mocná ochrana, vytvořená od svaté krávy pro jejího syna Rea, když odpočívá. Sídlo N-ovo bude pak naplněno teplem, on bude bohem v podzemí a nebude odháněn ode dveří duatu.
Jest to pravda!
Když zavěsil jsi zářícímu duchu tuto bohyni na hrdlo, řekneš: "Ó Amone těch, kteří patří Amonovi, jenž jsi na svém nebi! Skloň obličej svůj k této mrtvole svého syna, a učiň ho svěžím v podzemí!"
Tato kniha jest velké tajemství. Nedopusť, aby patřilo ji oko člověka, neboť škodlivé jest, zná-li ji [někdo cizí]. Ukryj ji ........................................................ Paní tajemného paláce jest její jméno.
Kap. 186.
N. praví: "Buď velebena, vznešená paní nebes, velitelko všech bohů, přítelkyně Hora sídlícího na horizontu, jejíž krásou kochá se Atum, jíž klaní se jezero západních krajů, již radostně přijímá otec Re, matko bohů, kteří tě mají v lásce, .............................................. !
Není, kdo by toužil vejíti k tobě. Jsi odporná vcházejícímu, protože touží více po zemi než po pobytu v tobě, po objetí zvěčnělých a po úkrytu ve člunu věčnosti.
Jsem spravedlivý. Přišel jsem, nesa pravdu. Nehřešil jsem na této zemi. Činil jsem to, čím spokojen byl král i [spokojeni byli] bozi. Přicházím, ubíraje se k pánu západní říše, abych způsobil radost tomu, jenž sídlí v ní a poskytuje obyvatelům nebe i země pobyt pod korunami stromů v den, kdy se objeví."
Hathor, paní západní říše, přítelkyně Reova, jenž se jí kochá, matka bohů, jež připravuje sídla, praví: "Buď vítán! Tvůj obličej jest spravedlivý. Jsi spravedlivý, sloučen se spravedlností! Buď [vítán] v této zemi žijících, v níž není klamu, v níž není ..................................
