,,Lituji, Heleno. Teď by nikdo z nás nemohl odjet. Chceme rozšířit výrobu robotů. Už nebude jen jedna továrna. Už nebudou Univerzální Roboti. Založíme v každé zemi, v každém státe po továrně, a ty nové továrny budou vyrábět roboty nacionální. To znamená, že z každé továrny budou vycházet Roboti jiné barvy, jiného chlupu, jiného jazyka. Že si zůstanou cizí, cizí jako kameny; že se už nikdy nebudou moci srozumět; a že my, my lidé, je tak drobet k tomu přivychováme, rozumíš? Aby Robot na smrt, do hrobu, navěky nenáviděl Robota jiné tovární známky.“ 8
‚, Heleno, jen sto let ještě udržet lidstvo u vesla– za každou cenu! Jen sto let mu nechat, aby dorostlo, aby dosáhlo, čeho teď konečně může - Chci sto let pro nového člověka! Heleno, tady jde o příliš velké věci. My toho nemůžeme nechat. Teď začneme ve velkém.“ 9
Keď priplávala loď, ktorá mala priviesť poštu na ostrov a ktorá bola ich svetielkom nádeje, že ľudia ešte stále žijú a namiesto toho v nej boli papiere vyzývajúce všetkých robotov sveta k revolte, Dominove plány sa razom rozplynuli a strácal postupne všetku nádej. I napriek tejto zlej situácii, keď už bolo takmer isté, že roboti zabijú všetkých ľudí na svete vrátane ich, neľutuje, že ľudstvo začalo vyrábať robotov. Prostredníctvom nich chcel sveta zbaviť fyzickej práce, ktorú nenávidel a bral ju ako niečo odporné, čoho sa malo ľudstvo zbaviť. Svojím spôsobom to bola vznešená myšlienka, ale keď vidíme dôsledky aké zavinila, tak je to zároveň myšlienka nezmyselná a nereálna.
,,Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituji. Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc. Alquiste, je naše poslední hodina; mluvíme už skoro z onoho světa. Alquiste, to nebyl špatný sen, rozbit otroctví práce. Práce ponižující a strašné, kterou člověk musel nést. Dřiny nečisté a vražedné. Oh, Alquiste, pracovalo se příliš těžko. Žilo se příliš těžko.“ 10
,,Pro sebe jsem to dělal, slyšíte? Pro své uspokojení! Chtěl jsem, aby se člověk stal pánem! Aby už nežil jen pro kus chleba! Chtěl jsem, aby žádna duše nepitoměla u cizích strojů, aby už nezbylo nic, nic, nic z toho zatraceného sociálního krámu! Oh mně se oškliví ponížení a bolest, mně se protiví chudoba! Nové pokolení jsem chtěl! Chtěl jsem, abychom z celého lidstva udělali aristokracii světa. Neomezené, svobodné a svrchované lidi. A třeba víc než lidi. O, jen mít sto let času! Ještě sto let pro příští lidstvo.“ 11
Nevediac, že Helena spálila Rossumov rukopis, všetci videli jedinú záchranu vo výmene týchto rukopisov za ich životy. Keď to Busman Dominovi ako centrálnemu riaditeľovi navrhne, Domin je zarazený. Váha, či má predať výrobu a zachrániť tak ľudí, alebo má recept zničiť a zabezpečiť tak, že roboti neovládnu celý svet. Znova sa v ňom prebúdza jeho túžba riadiť svet, ktorú skrýva za vznešenú myšlienku pozdvihnúť ľudstvo na pánov celého sveta. Nechce z ruky pustiť jedinú vec, ktorá by mu silu mohla zaručiť. Busman mu však vysvetľuje, že by rukopis nepredali celý, aby tak mohli zachrániť ľudstvo, ale Domin chce dodržať slovo ľudí a čestne odovzdať celý rukopis. Keď zistil, že Helena spálila rukopis, stratil aj poslednú nádej na záchranu. Nehnevá sa však na ňu, pretože ju ľúbil.
,, Hoši, to je hrozný krok. Prodáváme osud lidstva; kdo bude mít v rukou výrobu, bude pánem světa. Nikdy už lidstvo nebude s Roboty hotovo, nikdy jich neovládne–.Konec dějin lidstva, konec civilizace––“ 12
Harry miloval Helenu už od prvého momentu, čo ju uvidel. Keď sa stala jeho ženou, snažil sa ju ochraňovať a nehovoriť jej o problémoch, ktoré sa diali buď vo fabrike, alebo vo svete. Pretože bola žena, nebral ju za rovnocennú a podceňoval jej úsudok a radšej jej zaklamal pred očami, než aby jej povedal pravdu. Toto bolo hlavným dôvodom prečo Helena vlastne spálila papiere. Keby jej bol Domin viac dôveroval a oboznámil ju zo situáciou, nikdy by ich nebola spálila.
Helena: ,,Proč jste mi o ničem neřekli?“
Dr. Gall: ,,Chraň bůh! Raději bychom si jazyk ukousli“.
Domin: ,,Takové věci nejsou pro tebe.“ 13
,,Ne, dětino; je to příliš odpověděné, víš? To není nic pro tebe.“ 14
