Z těchto děl jmenujme jen Beaumotovu satirickou komedii Rytíř hořící paličky (Knight of the Burning Pestle, hrána 1611), první parodii na rytířskou romantiku, příběh o tom, kterak mladý učedník napálil starého mistra, s vtipným vyústěním motivu hry ve hře.

Ze společných děl dosáhly věhlasu tragikomedie Philaster aneb Láska krvácí (Philaster, or Love lies a bleeding, hrána 1610), Králem být a nebýt (King and no King, 1611) a tragédie Dívčina tragédie6 (The Maid‘s Tragedy, hrána kolem 1611). Nejlepší z nich, Philaster, popisuje příběh sicilského prince Philastra, jehož království ovládne tyran, jež se jej chystá vsadit do žaláře. Do Philastra se však zamiluje tyranova dcera Arethusa. Vedlejší zápletku tvoří příběh pážete, důvěrníka mezi milenci, které se na závěr ukáže být dívkou nešťastně zamilovanou do Philastra. Hra končí lidovým povstáním, které donutí tyrana požehnat sňatku mladých a jmenovat Philastra svým nástupcem.

Oba autoři v podstatě ustavují žánr tragikomedie či dramatické romance, jež ovlivnil i Shakespeare (Zimní pohádka, Bouře, Cymbelín). Jejich texty se vyznačují divadelnickou zručností, stálým vršením napjatých situací, vzrušováním diváků, značně nepravděpodobnou zápletkou, drastickou tragickou i komickou a nečekaným zvratem v závěru. Slovy Milana Lukeše: „…nejsou prosty dryáčnictví. Pánové uměli vyhovět dobovému vkusu, který se zřejmě ochotně pohyboval od drastiky jednoho druhu k druhému.“7 Ovšem nebýt zručnosti obou tvůrců (a schopnosti vyhovět vkusu – tak či onak to činí divadlo každé doby), znali bychom jejich jména i po téměř čtyřech staletích ?8

Dalšími častými členy tvůrčích týmů spolupracujících na vzniku dramat byli Thomas Middketop (asi 1570 – 1627; spolupracoval např. s Dekkerem, Websterem a Rowleym) a William Rowley (asi 1585 – 1642; spolupracoval mj. s Websterem, Dekkerem, Fordem a Middktonem). Middkton byl univerzitním vzdělancem a živil se jak kronikář města Londýna; z jeho samostatných textů zmiňme tragédii Ženy, pozor na ženy (Women Beware Women, hrána asi 1621-7). Naproti tomu Rowley byl zkušeným hercem a ve svých hrách dokonale uplatnil znalost publika i účinnosti dramatických efektů.

Z jejich díla dodnes přežívá společně napsaná tragédie Pitvora9 (The Changeling, hrána asi 1621-4). Pitvora je temnou bezvýchodnou tragédií. Základní zápletku (nechybí pochopitelně vedlejší komický příběh) tvoří příběh Beatrice, jež se chce vyhnout manželství s nenáviděným mužem a požádá svého obdivovatele De Florese, aby jej odstranil. De Flores ji však začne vydírat a donutí ji stát se jeho milenkou. Pitvora se dočkala v 60.letech své renesance a dodnes se udržuje na světových scénách. Philip Massinger (1583 – 1640) začal psát dramata už v necelých dvaceti letech. Nejčastěji spolupracoval s Johnem Fletcherem (ten coby první dramatik Služebníků krále potřeboval spolupracovníky jako sůl) a po jeho smrti se stal prvním dramatikem Služebníků krále.