Na záložce kompletního vydání Shakespearových her a básní (The illustarted Stratford Shakespeare, Chancellor Press, Londýn 1982) je to vyjádřeno jednoznačně: „William Shakespeare is indisputably the greatest dramatist and poet that England, and probably the world, has ever produced.“ John Ruskin píše roku 1871 v eseji Sezam a lilie: „O Shakespearově významu řeknu jen tolik, že intelektuální velikost každého člověka, který se narodil po něm, může se v oblasti tvořivého myšlení stanovit podle toho, čemu se u Shakespeara naučil.“1 A do třetice Ben Jonson, který zdrženlivě konstatoval: „Měl svůj vtip ve své moci, jen bych si přál, aby jej také plně zvládl…“2, napsal v úvodu k prvnímu soubornému vydání Shakespeara tyto extatické verše: „Jásej, Británie, vždyť máš syna, před nímž se skloní všeevropská scéna. Nebyl jen pro svou dobu, byl pro všechen čas!“3

Tyto citáty (podobné výroky o Shakespearovi by hravě zaplnily rozsah celé seminární práce) naznačují, že právem je tomuto autorovi věnována celá kapitola. Drama je takřka jediným písemným žánrem, který má svého nezpochybnitelného vladaře. A toto vladařství je stvrzováno spontánním diváckým ohlasem na scénách celého světa a téměř čtyři sta let po autorově smrti.

William Shakespeare se narodil a byl pokřtěn 26.4.1564 ve Stratfordu nad Avonou. Byl neurozeným venkovanem bez vyššího vzdělání. Již ve svých osmnácti letech se oženil s osm let starší Annou Hathawayovou s níž měl tři děti. Od roku 1592 máme zdokumentováno jeho působení v Londýně, kde působil coby autor a herec v divadelní společnosti „Společníci lorda komořího“ (Lord Chamberlain‘s Men). Roku 1593 založil s bratry Burbageovými novou divadelní budovu „Zeměkoule“ (The Globe), kterou roku 1603 převzal pod patronát král Jakub I. Roku 1613 tato budova při představení Jindřicha VIII. Vyhořela. Shakespeare tráví svá poslední léta ve Stratfordu, kde 23.4.1616 (ve stejný den jako Miguel de Cervantes) umírá. Podle historky zaznamenané stratfordským vikářem, zemřel po veselé pitce s kamarády Benem Jonsonem a Miguelem Draytonem.

O Shakespearově životě tedy opravdu mnoho informací nemáme. Možná je to tak lepší. Jeho dílo není v mysli publika překryto drby o autorovi, ani není možné vypomáhat si při jeho interpretaci různými berličkami, ale je nutno vykládat jej z podstaty jejich samých. Přejděme tedy k nejpodstatnějšímu dílu.

Shakespearovo dílo v zásadě dělíme do čtyř částí. Do jeho rané tvorby (1588 – 1595) zahrnujeme historické hry Jindřich VI.