Mácha, Tyl, Erben

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)

• narozen v Kutné Hoře
• romantik, 1839 se oženil, měl 7 dětí
• tvůrce českého realistického dramatu
• novinář a redaktor (Květy, Sedlské noviny), básník
• organizátor českého spol. života: bály besedy, recitace
• herec, dramatik a povídkář:
  obraz bídy lidu – p. Chudí lidé
  těžký život umělců – p. Pouť českých umělců, Rozervanec (pravděpodobně o Máchovi, „útok na Máchu“, kritika)
  historické tématika – Dekret Kutnohorský
• Borovský ostře kritizoval Tylovu povídku Poslední Čech (povrchnost, sentimentalismus)
• dramata:
  ze současného života (Pražský flamendr, Paličova dcera, fraška se zpěvy Fidlovačka…)
  historické hry (Jan Hus, Kutnohorští havíři…)
  dramatické báchorky (Strakonický dudák, Jiříkovo vidění…
  adaptace (Paní Marjánka, matka pluku)
• Fidlovačka (aneb žádný hněv a žádná rvačka) – fraška s písněmi, pražské řemeslnické vrstvy (český živel), př. švec Kroutil x poněmčená Praha (vdova Mastílková), píseň Kde domov můj (zpívá slepý houslista Mareš) – melodie Františka Škroupa
• hist. hry vznikly kolem roku 1848, jsou historické jen svými tématy, ale vyjadřují ideály let 1847-48, př. Kutnohorští havíři, Jan Hus
• báchorky (s pohádkovými motivy)
  Strakonický dudák
  láska Dorotky a Švandy, překážky, Švandova cesta do světa za penězi, návrat
  Švanda –vlastnosti dobré (podnikavost, dobrosrdečnost) , ale i špatné (důvěřivost, lehkomyslnost), jeho charakter se během hry vyvíjí k dobrému
  Vocilka – typ zcela záporný, zběhlý student, příživník, zbabělec

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)

• narozen v Milotíně v Podkrkonoší v písmácké rodině, vystudoval gymnázium v HK, filozofii (zde potkal Palackého) a práva v Praze (setkal se s Máchou – byl jeho současník i protichůdce (blízké otázky, ale odlišné odpovědi))
• v souladu s E tendencemi přelomu 18./19. st. se zabýval lid. sl. – viděl v ní svědectví o duchu a charakteru národa, zatímco př. Čelakovský tvořil ohlasovou poezii, Erben tvořil díla „umělecky původní“
• vědec – český a slovenský historik, právník, archivář (města Prahy), sekretářem Národního muzea, překladatel
• novinář: Pražské noviny
• sběratel lid. slovesnosti (pokračovatel Čelakovského)
  českých národních písní: Prostonárodní české písně a říkadla
  pohádek: Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních, př. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda

Kytice – nejvýznamnější dílo, 1. vydání v roce 1853, většinou forma klasické balady, tvořil 20 let
základní motivy
vztah matka – dítě
boj člověka s přírodou
víra v nadpřirozené síly
základní vztahy mezi lidmi (neposlušnost, vražda)
motiv vina – trest (často neúměrný, krutý)
osudovost
forma
lyricko-epické básně – balady
lid. epika – pohádky (Zl. kolovrat), pověsti (Věštkyně, Záhořovo lože)

kompozice

• předem promyšlené rozvržení básní, seřazené dle osy, zrcadlově protilehlé básně mají stejné znaky
• 1 Kytice (1838) – 12 Věštkyně : lidové pověsti
• 2 Poklad – 11 Dceřina klatba : porušení vztahu matka – dítě
• 3 Svatební košile – 10 Vrba : proměna člověka, vztah mrtvých k živ.
• 4 Polednice – 9 Vodník : nadpř. nepřátelské bytosti
• 5 Zl. kolovrat – 8 Záhořovo lože : vina a trest (velmi krutý)
• 6 Štědrý den – 7 Holoubek : básně založené na lásce smrti
  prostředky
• dějová zkratka, místo sloves citoslovce, popis osob (stručně názorně)
  malá, hnědá, tváře sivé (Polednice)
  vyšla babice kůže a kost (Zl. kolovrat)
• obraz krajiny – úsporný výraz
  okolo lesa pole lán (Zl. kolovrat)
• anafory
  k jezeru vždy ji cos pohání, k jezeru vždy ji cos nutí
• zvukomalba (onomatopoie)
  vyvalily se vlny z dola
  na topole podle skal zelený mužík zatleskal
• epizeuxis
  sviť měsíčku, sviť, ať mi šije niť
  ach nechoď, nechoď na jezero
• metafory, metonymie, apostrofy, přirovnání, epifory, dramatičnost, dialogy – urychlují děj
  
  inspirace
• pro malíře (Aleš, Mánes)
• pro hudební skladatele (Dvořák, Fibich)
• pro filmaře (Němec – 7 balad)

romantické rysy – čerpání námětu z lid. slovesnosti, líčení nadpřirozených bytostí, tajuplná krajina

Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)

• jeden z našich největších novodobých spisovatelů, vytvořil hodnotná um. díla srovnatelná s E
• pocházel z chudé rodiny: otec - mlynářský dělník, matka - jemná, citlivá, um. založená (hudební nadání)
• velmi rád cestoval – okolí Prahy, Krkonoše, V Čechy, zříceniny hradů (Bezděz, Doksy), jezero, i Benátky (pěšky), kreslil zážitky – nadaný kreslíř
• studoval na gymnáziu v Praze, pak práva
• ochotník v Kajetánském divadle, zde potkává Eleonoru Šomkovou (Lori) – svou osudnou a nešťastnou lásku – velmi krásná, žárlivec
• po studiích byl krátce advokátním praktikantem v Litoměřicích, tam těsně před sňatkem s Lori, matkou svého syna, zemřel (6.11. – v den své svatby) na následky nemoci (cholery) a vyčerpání, tamtéž pohřben, ale 1939 jeho ostatky převezeny na vyšehradský hřbitov
• Máj - děj jednoduchý, nehraje důl. roli, 4 zpěvy a 2 intermezza (komponováno jako hudební dílo)
  1. zpěv : mladý Vilém se domnívá, že jeho milá Jarmil byla svedena ještě v době, kdy ji neznal, zavraždí svůdce, aniž tuší že zabil vlastního otce, ten ho v dětství zavrhl, z Viléma se stal loupežník – za vraždu je uvržen do vězení, odsouzen k trestu smrti (vpletením do kola), Jarmila najde dobrovolnou smrt v jezeře
  2. zpěv : myšlenkové jádro celé básně, Vilém ve vězení přemýšlí o tom 1.) proč se stal loupežníkem - vinu vidí ve svém otci, kt se něj nestaral, zavrhl ho, obviňuje společnost, kt je lhostejný, spol. nemá právo ho odsoudit protože pro něj nic neudělala, konflikt jedince a společnosti, 2.) přemýšlí o tom co přijde po smrti, má strach z nekonečna, z toho „nic“, nevěří v posmrtný život, tím popírá existenci Boha (vyjádřeny pocity strachu, úzkosti)
  3. zpěv : Vilém v poslední chvíli před popravou obdivuje krásu přírody, protiklad Vilém mladý umírá x příroda se k životu probouzí, dochází k závěru, že skončí v zemi, ze kt všechno pochází, smiřuje se se svým osudem a smrti už se nebojí
  4. zpěv : vystupuje v něm sám básník, přichází jako poutník na místo dávné tragédie, závěrečným zvoláním: „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“ se autor ztotožňuje s svým hrdinou – to Mácha vyjádřil své vlastní pocity zklamání, rozčarování, to on je tím vyděděncem

um. prostředky
mění vžitá pojmenování – večerní máj x (májový večer)
spojování protikladů, kontrast (život x smrt, světlo x tma)

• na bílé zdě stříbrnou zář, však hluboko u věži je temno pouhé
• otec sok – syn vrah
• na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal
• dívčina krásná, anjel padlý, co amarant na jaro svadlý

obraz přírody – citlivě podmanivý, dynamický, barvitý (kombinace pastelových barev)

• Modravé páry z lesů temných v růžové nebe vstoupají, i nad jezerem barev jemných modré se mlhy houpají.
  epiteton konstans (bělavé páry), ornans (růžový večer, tichý mech, večerní břeh)
  metafory
• bledá tvář lůny, jezero hladké v křovích stinných
  personifikace
• o lásce šeptal tichý mech, jezero zvučelo tajný bol, břeh je objímal kol a kol, svou lásku slavík růži pěl
• dívčina krásná, anjel padlý, co amarant na jaro svadlý
  oxymóron - zbortěné harfy tón, umřelé hvězdy svit
  metonymie - hrdliččin zval ku lásce hlas
  apostrofa
• vy, jenž dalekosáhlý během svým
• Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“
  apostrofa země
• Ach zemi krásnou, zemi milovanou, …
  pleonasmus - modrý blankyt
  gradace - temná noc, temnější mně nastává
  rytmus: vzestupný (jamb) a trochej
  zvukosled
• brunatné slunce rudě zasvitlo
• bílých skví se šatů stín
  zvukomalba – nocí řinčí řetězů hřmot
• román Cikáni
  složité lidské vztahy, život vyděděnců, romantické tragické zápletky, realistická kresba postav
  portrét cikána považován za jeho portrét
• povídky Obraz ze života mého – lyričnost, autobiografické prvky
• Pouť krkonošská – obraz přírody, básnická próza
• lyrická povídka Marinka
  obraz pražské chudiny na Františku
  Marinka – ideál krásy x drastická skutečnost, prostředí chudoby
  o krásné dívce z chudinské čtvrti, o nenaplněné lásce k básníkovi (autorovi)
• román Křivoklad
  historická próza z doby Karla IV.
  1. část zamýšleného cyklu Kat