Realismus v české literatuře

Božena Němcová ( 4.2.1820 – 1862 )

• vlastním jménem Barbora Panklová, narozena ve Vídni
• symbolizovala úsilí českého národa o svébytnou literaturu, reprezentovala snahy o rovnoprávné postavení ve společnosti, vytvořila umělecké dílo nesporných kvalit
• rodiči byli pravděpodobně Terezie Novotná a Jan Pankl (kočí z Ratibořic)
• další teorie: Barbora byla dcerou kněžny Dorothey Záhaňské (mladší sestra kněžny z kn. Babička) – kráska, dlouholetá milenka, oficiální dědička fr. politika, prožila další milostný románek s hrabětem Clam - Martinicem → porodila tejně v J Francii, manželé Panklovi jen adoptivními rodiči
• do školy chodila ve Skalici (V Čechy), vychovávána „po pansku“ na zámku ve Chvalkovicích nedaleko Ratibořic (1830 – 1833)
• v 17 letech ji provdali za Josefa Němce (o 15 let staršího) → pragmatický, nesentimentální, necitlivý, neprožíval pocity, nedává je najevo, odměřený x B.N. → žila v odlišných sférách, snila o ideálech, toužila po citech, snažila se být emancipovaná, nešťastné manželství, hmotná bída, nedostatek financí, časté překládání Němce (Praha, Červený Kostelec, Domažlice, Litomyšl, Polná, Slovensko, po ´48 Nymburk, Liberec, Uhry) → nakonec se osamostatnila, žila s dětmi sama v Praze
• dílo:
  opohádky:
  
  Národní báchorky a pověsti – např. Chytrá horákyně, prvotina, legendy, pověsti, fantastické i humorné pohádky, umělecky zpracovaná lidová látka
  
  Slovenské pohádky a pověsti – nadaná vypravěčka, zachovává původní lidovou podobu
  onárodopisné studie:
  
  Obrazy z okolí domažlického – cestopisné a národopisné črty, původně vycházely v Tylových Květech, lidové zvyky a tradice Chodska
• Babička
  ovrcholné dílo B.N., poprvé vyšlo 1855, od té doby ještě 350x a přeloženo do několika jazyků
  opróza, rozsáhlá povídka, vznikla v době kdy B.N. prožívala nejtěžší období svého života, smrt nejstaršího syna Hynka
  omísto a doba děje: Ratibořice, Staré bělidlo, 1.pol.19.st.
  
  onámět: řada obrazů z venkovského života a vzpomínky na babičku Magdalenu Novotnou
  vzpomínky na dětství, na babičku, život na bělidle, návštěvy babičky s vnoučaty na zámku, ve mlýně, v myslivně, vyprávění o Viktorce, příběh Jakuba a Kristly, příběh kněžniny schovanky Hortensie, setkávání se s lidmi z okolí, v závěru vylíčení smrti babičky a jejího pohřbu
  
  postavy:
  
  babička M. Novotná – prostá venkovská žena, její moudrost pramení z bohatých životních zkušeností, laskavá, pracovitá, starostlivá, krásný vztah ke všemu živému – vše považuje za Boží dílo
  Barunčini rodiče – Proškovi (Panklovi), matka → zpanštělá, nepřístupná, přísná, otec → srdečný, vzor dobrého otce, sdílný
  děti: Barunka → citlivá, vnímavá, inteligentní, bystrá, Jan, Vilém, Adélka → lit. typy, bezstarostné roztomilé děti
  lidové typy: rodina mlynáře, myslivce
  psi: Sultán a Tyrl
  okompozice: rozsáhlá povídka, má nejednotný děj, řada obrazů spojených hlavní postavou, příběh o Viktorce je epizoda

2 dějová pásma:

• příjezd babičky na bělidlo, jednotlivé příběhy
• od 8. kapitoly, zobrazení roku na českém venkově v 1.pol.19.st., střídání ročního období, lidové zvyky, obyčeje, tradice, popis krajiny.

prolog – přímé oslovení, vzpomínka na babičku,
epilog – poslední dny babiččiny, pohřeb
ojazyk a styl: archaizmy, lidová rčení, přísloví, prostý, bez metafor, často se popisuje, používá retrospektivu (přítomný děj je přerušován pohledy do minulosti)

Babička obsahuje prvky idealizace, hlavním cílem autorky bylo ukázat harmonický život prostých lidí

• povídková tvorba – v povídkách se odrážejí typické rysy českého venkova, jeho svérázné postavy, ale i společenské problémy doby, 2 okruhy dle zaměření:

ohledání dobrého člověka, jednoduchý příběh, děj se soustřeďuje na hl. postavu, často žena, kt je nositelkou mravních vlastností, př. Divá Bára, Karla, Dobrý člověk, Pan učitel